Zdědil unikátní Ford Model A z roku 1929, který je stále pojízdný. Patří k nejinovativnějším vozům vůbec

                   

V první polovině minulého století byla americká automobilka Ford vůbec nejprogresivnější na světě. Jediným důvodem, proč dominovala jen v Severní Americe, je skutečnost, že v tomto období se automobily běžně nedopravovaly přes oceán. Případný import do jiných zemí navíc komplikovaly cla a další poplatky, nehledě na ochranná opatření, kterými jednotlivé státy bránily tržní postavení vlastních podniků. Přesto se unikátní Ford Model A z roku 1929 ve výborném stavu dostal až do Ruska, kde je nyní po více než devadesáti letech od výroby na prodej. Základní charakteristiky tohoto modelu jsou:

  • Motor: Benzinový čtyřválec o objemu 3,3 l
  • Výkon motoru: 40 koní
  • Najeté kilometry: 27 000 km
  • Prodejní cena: 2,5 milionů rublů (přibližně 750 tisíc korun)

První majitel?

Podle inzerátu prodává auto první majitel, čemuž se nám vzhledem ke stáří vozu nechce příliš věřit. Vzácný veterán má nicméně najeto pouhých sedmadvacet tisíc kilometrů a byl podle všeho dlouhá léta zaparkovaný v garáži, kde mu byla věnována příkladná péče. Je tak v mnohem lepším stavu než většina nemuzejních devadesátiletých vozů. Zdá se, že jej prodává někdo, kdo auto zdědil po zesnulém příbuzném.

iZDROJ FOTOGRAFIE: Pixabay.com

Model, který udal tón dvacátého století

Ford Model A patří k nejinovativnějším vozům vůbec. Automobilka spolu s vozem představila nový koncept se třemi pedály – spojkou, brzdou a plynem. Předtím sice měla americká auta také tři pedály, ale jeden z nich sloužil k couvání, což nebylo úplně nejbezpečnější a nejlepší řešení. Model A ovšem předčil dobu v mnoha dalších ohledech, i proto se ho za pouhých pět let (vyráběn byl mezi roky 1927 a 1931) prodalo téměř 5 milionů kusů, což byl ve třicátých letech až neuvěřitelný úspěch. Cena Modelu A však začínala už na necelých čtyřech stech dolarů, což byla na tehdejší poměry a ceny aut velmi příznivá částka.

Diskuze Vstoupit do diskuze
140 lidí právě čte
Autor článku

Daniel Hamžík

Zobrazit další články