Miláček Čechů není ani BMW, ani Mercedes, dokonce ani Audi. Data registrací za rok ukazují jasného vítěze i to, proč sporťáky prohrávají s kalkulačkou. V žebříčku je i pár překvapení.
Šok z titulku velmi rychle vystřídá pocit „vždyť je to jasné“. Miláčkem Čechů podle aktuálních dat není ani BMW, ani Mercedes, ani Audi, ale pořád Škoda.
V roce 2024 se u nás zaregistrovalo 231 600 nových osobních aut a z toho hned 78 097 neslo znak okřídleného šípu. Třetinový tržní podíl 33,72 % je náskok, kterému se žádná jiná značka ani nepřibližuje. Druhý Hyundai má 20 309 vozů a 8,77 %.
Škoda jako „domácí jednička“. Třetina trhu a náskok, který bere dech
Škoda si navíc podobný odstup drží dlouhodobě. Nejde tedy o jednorázový výstřel, ale o potvrzený status „domácí jedničky“, pro mnoho lidí téměř automatickou volbu. Žebříček nejoblíbenějších značek přitom redakce nestaví od stolu, vychází z registrací nových aut, které každý rok zveřejňuje Svaz dovozců automobilů (SDA). „Oblíbenost“ tu tedy znamená, po jakých značkách skutečně saháme v autosalonech, ne jaké logo bychom si přáli na plakátu v garáži.
Průzkumy ukazují, že 31 % Čechů řeší při koupi auta v první řadě cenu a 29 % značku. Logo na kapotě je hned za cenovkou a spolu s designem, bezpečností, spolehlivostí a spotřebou ovlivňuje, jak auto zapadne do naší identity, od firemní flotily až po „rodinného parťáka“ na každodenní cesty.
Jak se ale tyhle preference promítly do konkrétní desítky značek, která na českých silnicích skutečně dominuje?
Top 10 podle registrací: mainstream vítězí, prémiovky jen do počtu
V samotném žebříčku deseti nejoblíbenějších značek podle prodejů za rok 2024 vede Škoda před Hyundaiem a Toyotou. Následuje Volkswagen, pátá je Kia a šestá Dacia. Sedmé místo patří Mercedesu-Benz, osmé Fordu, deváté Renaultu a desáté BMW. Bavíme se ale o nových prodejích, do kterých navíc promlouvají firemní nákupy. U ojetých vozidel je situace třeba s BMW zcela odlišná – celkem pochopitelně, za „ojeté” peníze je dostupné výrazně většímu procentu zájemců.
I tak uvnitř této desítky jsou obrovské rozdíly. Zatímco Škoda dosahuje podílu 33,72 %, desáté BMW má jen 2,36 %. Prémiové značky se sice do první desítky vejdou, ale objemy registrací mají nesrovnatelně nižší a třeba takové Porsche se v ní vůbec neobjevuje.
Statistiky zároveň ukazují, že trh nových aut u nás ovládají hlavně mainstreamové značky, které obsluhují rodiny i firemní flotily. A tady přichází hlavní důvod: Češi při výběru auta stále víc počítají.
Výsledek? Vysněné sportovní kupé často zůstane snem, zatímco v reálném provozu vítězí praktičtější kombi, SUV nebo menší městský vůz. Rozpor mezi „plakátovým autem“ a tím, co skutečně stojí na parkovišti u paneláku, se v žebříčku promítá velmi zřetelně: prodává se to, co lidem i firmám ekonomicky dává smysl.
Otázka ale je, jak s takovým žebříčkem vůbec pracovat, když stojíte před rozhodnutím, jaké auto si pořídíte právě vy.
Kompas pro výběr, nebo jen marketing? Jak číst žebříček značek
Otázka tedy zní: co si z podobného žebříčku vlastně odnést? Jedna skupina řidičů ho bere jako jednoduchý kompas. Když nevíte, z čeho vybírat, podíváte se na to, co kupují ostatní, a v seznamu top 10 hledáte inspiraci.
Stejně tak fungují i mezinárodní žebříčky hodnoty značek typu Kantar BrandZ, které kombinují finanční výsledky firem s výzkumy vnímání značek u spotřebitelů. Pro zastánce tohoto přístupu jsou takové přehledy signálem důvěry: když má značka silné prodeje i silnou „auru“, je to pro ně argument navíc.
Druzí naopak namítají, že žebříčky jsou hlavně marketing. Odborné texty upozorňují, že metodiky hodnocení oblíbenosti, síly či hodnoty značek se mezi sebou špatně porovnávají a výsledky často slouží zároveň jako orientační mapa trhu i jako nástroj komunikace firem.
Rozumný přístup proto může být někde uprostřed:
- brát žebříček jako hrubý obrázek toho, jaké značky u nás reálně jezdí,
- ale vlastní výběr opřít o konkrétní potřeby, rozpočet a zkušenosti.
A právě tady se začíná ukazovat, co o nás tenhle žebříček říká mezi řádky.
Závěr: když vysněná auta prohrávají s kalkulačkou
To, že je Škoda aktuálním „miláčkem Čechů“, víc než cokoliv jiného ukazuje, jak silně u nás při koupi auta rozhoduje kombinace ceny, praktičnosti a důvěry ve značku.
Žebříček deseti nejoblíbenějších značek tak není jen seznam log na kapotě. Odhaluje, že vysněná auta často prohrávají proti kalkulačce a že se na českých silnicích v první řadě prosazují značky a modely, které lidem i firmám ekonomicky a prakticky dávají smysl.
Miláček Čechů tak nakonec odráží méně emoce a víc racionální počty, i když na plakátech v garáži může vypadat všechno úplně jinak.
