Podezřele nízké ceny, mlžení o opravách, nátlak na „nutné“ výměny. Automechanik popisuje 7 signálů, podle kterých špatný servis poznáte dřív, než vám zničí auto.
Představte si dva známé. Prvnímu „odešla“ spojka, takže zatočí k první dílně, která mu přijde do cesty. „U nás ve vsi to všichni dávají sem,“ mávne rukou a klíčky položí na pult bez jediné otázky.
Dva typy řidičů: slepá důvěra vs. výběr hlavou
Druhý si sedne k počítači, porovnává recenze, ptá se známých, dívá se na fotky dílny a zvažuje i to, jestli servis působí profesionálně a dlouhodobě. V Česku fungují tisíce autoservisů, řidiči si tedy mohou vybírat z velkého množství různě kvalitních provozoven. Přesto se většina lidí chová spíš jako ten první.
Jak to máte vy, mimochodem? Já se přiznám, že jsem tak někde na půli cesty – opravdu nepoložím klíčky na pult prvního servisu, který mi „přijde do cesty”, to opravdu ne. Ale taky netrávím hodiny u počítače pročítáním recenzí, to už vůbec ne. Mám pár ověřených a prověřených servisů a dám samozřejmě i na svou zkušenost.
V jednom z rozhovorů s mechanikem z mého oblíbeného servisu jsme se nakonec dostali k tomu, proč se lidé často v servisech tak spálí. „Lidé jen odevzdají klíčky, nechtějí ‚dělat problémy‘, neptají se na cenu ani rozsah prací,“ zněla odpověď. A jako bonus jsme nakonec sestavili „7 signálů, kdy máte vzít nohy na ramena“. Ano, název jsem vymyslel já, musím se přiznat. A můj kamarád se u něj chechtal. Ale jinak oba doporučujeme toto:
7 varovných signálů, že jste ve špatném autoservisu
- Podezřele nízké ceny oproti ostatním. Když servis nabízí práce výrazně pod běžnými hodinovými sazbami, může to znamenat použití levných (nebo také použitých) dílů. U klíčových systémů, jako jsou brzdy nebo podvozek, to přímo ohrožuje bezpečnost.
- Zázračně volné termíny v době, kdy mají ostatní plno. Může jít o dílnu bez stabilních zákazníků. Zkušenější řidiči takovým místům spíš nevěří, protože se ptají, proč zrovna tady nikdo nečeká.
- Nejasná komunikace a mlžení. Vyhýbání se konkrétním odpovědím, neurčité vysvětlení, co přesně je špatně a kolik to bude stát. V praxi to často vede k tomu, že zaplatíte za úkony, o kterých jste předem ani nevěděli.
- Tlak na dodatečné opravy a nátlakové praktiky. Najednou vám údajně „odešlo“ půl auta a máte pocit, že když hned nesouhlasíte, hazardujete se životem. To může znamenat snahu vydělat na vás co nejvíc, ne skutečnou péči o technický stav vozu.
- Neochota vystavit podrobný písemný rozpočet. Ať už předem, nebo po opravě, kdy nedostanete fakturu s rozepsanými díly a prací. Bez položkového přehledu vlastně nevíte, za co přesně platíte.
- Chybějící certifikace a nulová transparentnost. Certifikace nikde nevisí, mechanik vám nechce ukázat vyměněné díly. V kombinaci s předchozími signály je to silný důvod zpozornět, protože bez otevřenosti nemáte kontrolu nad tím, co se s vaším autem opravdu dělo.
- Výrazný nepořádek a zanedbané prostředí dílny. Totálně zaneřáděný prostor může odrážet stejný přístup k vašim brzdám, řízení nebo pneumatikám, a tedy i k tomu, zda auto projde technickou prohlídkou.
Ptáte se, co s tím, pokud už mám pocit, že jsem „naletěl“? Trvejte vždy na přehledu prací a po opravě vždy chtějte fakturu s detailním rozpisem i možnost vidět vyměněné díly.
Pokud i přesto dojde ke sporu, můžete využít bezplatné poradenství spotřebitelských organizací a mimosoudní řešení sporů u státní inspekce, která se zabývá i službami typu autoservis. Jedna věc ale stále zůstává otázkou: proč tolik řidičů všechny tyto signály stejně ignoruje?
Proč varování ignorujeme a jak hledat rovnováhu mezi cenou a jistotou
Máme to totiž tak trochu v povaze. Kdo jste se někdy setkal s rčením, že my Češi jsme tak trochu holubičí povahy, možná víte, co mám na mysli. Mnoho Čechů zkrátka varovné signály přehlíží proto, že nechtějí být „ti konfliktní“, bojí se hádek a často mají pocit, že stejně nic neprosadí. Typicky můj otec. Ten než aby se v servisu ozval, raději zaplatí jakoukoli cenu a mávne nad vším rukou.
Většina spotřebitelů přitom sice ví, že existuje dozorový orgán, který může řešit spory, ve skutečnosti se na něj ale obrací jen malé procento. Přitom zákon dává zákazníkům jasná práva, například na vyřízení reklamace do 30 dnů a na písemné potvrzení.
Někdy je možná lepší si připlatit než řešit reklamace
Pokud v servisu vidíte některý z varovných signálů, prvním krokem by měl být klidný dotaz a žádost o vysvětlení nebo písemné podklady. Když reakce nebudí důvěru, je lepší odjet jinam než riskovat nekvalitní zásah do auta. A pokud se problém objeví až po opravě, máte právo práci reklamovat a v krajním případě využít i pomoc nezávislé poradny a státní inspekce. Popravdě i to jsem jednou udělal. A byl jsem překvapen rychlou reakcí ČOI.
Do toho všeho vstupuje silné dilema: touha ušetřit vs. potřeba spolehlivého auta. Srovnávací průzkumy ukazují, že ceny servisu se mezi značkami výrazně liší.
Portály pro řidiče uvádějí, že orientačně může kompletní prohlídka stát zhruba 500 korun, diagnostika kolem 600 a mechanické práce 600 až 800 korun za hodinu, ale nejednou i výrazně více. Není tedy divu, že řidiče lákají dílny, které nabízejí výrazně nižší částky.
Neplaťte zbytečně vysoké ceny, ale také neriskujte
Vaším cílem nemusí být platit nejdražší dílnu v okolí. Opravdu nikoli. Ale všímejte si varovných signálů, trvejte na písemných podkladech – anebo se ve dveřích zkrátka otočte a jděte jinam. Jen tím přestáváte být v servisu tím bezmocným zákazníkem. Budu vám přitom držet všechny palce.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6842
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7815
