Policejní kontrola není nic příjemného a v řadě lidí už předem vyvolává pocit viny. Je třeba se obrnit, a vědět, že policie není všemocná.
Kdo tráví čas v běžném provozu, zná to na vlastní kůži. Klidná jízda, pak za horizontem nebo za mírnou zatáčkou najednou hlídka. Světelný terčík, pokyn k odbočení, stahování okénka a krátké stručné pokyny. Nebo podobný princip, ale z jedoucího policejního auta. Rutina, která ale v lidech často vyvolává otázku, kde přesně končí oprávnění policisty. A kde začínají hranice, za něž už se bez splnění zákonných podmínek nesmí. Jinak řečeno, co všechno policista může a co naopak nesmí. Je třeba říct, že policie rozhodně není všemocná.
Nežijeme v policejním státě, už ne, i když to tak někdy vypadá
Realita je prostá a nijak překvapivá. Policie skutečně není všemocná a opravdu nemůže všechno, zejména pokud jde o legitimaci či prohledávání osob a věcí. Tam zákon mluví jasně a poměrně přísně. Často se traduje, že u silnice „musí“ padnout občanka, řidičák, techničák a zelená karta. Stojí za to si připomenout, co přesně znamená prokázání totožnosti a kdy to policie smí vyžadovat. Oprávnění požadovat prokázání totožnosti plyne z § 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Není to bianco šek na sběr údajů všeho druhu.
Naopak i zákon zdůrazňuje, že rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti. Co si pod „prokázáním totožnosti“ představit doslova? Jde o prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení a data narození a podle potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. To je rámec, nikoliv pozvánka k tomu, aby se někdo probíral soukromými záležitostmi víc, než je nezbytné.
Doklady už sebou řidič vozit nemusí, nepotřebuje řidičák
Navíc povinnost mít u sebe občanský průkaz už roky neplatí. Ani řidičák. Ani techničák. Ani zelenou kartu. V běžné praxi postačí sdělit identifikační údaje, typicky jméno a rodné číslo, a příslušník si totožnost ověří online. Neznamená to, že se lze kontrole vyhýbat, spíš že forma splnění povinnosti může být flexibilnější, než se traduje. Otázka, kdy policista může vyzvat k prokázání totožnosti, je ale klíčová. Nepatří sem libovolná svévole. Zákon mluví o situacích, jako je podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu.
Zdržování se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat přítomnost cizinců bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, nebo situace, kdy je od osoby požadováno vysvětlení. Patří sem i odpovídání popisu hledané či pohřešované osoby, držení zbraně na veřejně přístupném místě s důvodným podezřením, že může být použita k násilí nebo pohrůžce násilím, a také přítomnost v blízkosti místa, kde právě došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k požáru anebo jiné mimořádné události.
Mezi kontrolou dopravní policie a jinými útvary je rozdíl
Navrch je tu obecná klauzule, že policie může totožnost vyžadovat při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti. Jinými slovy, legitimace má mít věcný důvod a souvislost s konkrétní situací, nikoliv být samoúčelná. Laicky řečeno, mimo dopravní kontrolu vás nemůže legitimovat, respektive ztotožnit, policista kdy se mu zachce. Ano, s plnovousem, turbanem a podezřelým pouzdrem kalašnikovitého tvaru vás asi kontrola na ulici nemine. A i to je na hraně.
Ale jinak ne. Ne bezdůvodně. V dopravě je to jinak. Dopravní policie v rámci namátkových silničních kontrol k ověření totožnosti a dokladů přistupuje. A je to v pořádku. To však neznamená, že automaticky vzniká právo rozepínat kapsy bundy, otevírat schránku před spolujezdcem nebo odklápět víko kufru. Tady se dostáváme k pojmu, který se motorizované veřejnosti plete nejvíc. Totiž k osobní prohlídce a prohlídce věcí, a obecně k zásahu do soukromí. Osobní prohlídka je úkon, jehož smyslem je ověřit, zda má člověk u sebe určitý předmět.
Zákon mluví jasně a není nijak benevolentní, policie nesmí vše
V oděvu, na těle, skrytě, někdy i tak, že by mohl ohrozit bezpečnost, typicky jde o zbraň nebo věc, jejíž držení či vnášení do vymezených prostor je nezákonné nebo nežádoucí. V reálném světě to mohou být i omamné či psychotropní látky, ale účel je vždy stejný. Nalézt či vyloučit přítomnost konkrétní věci. Není to ale prohledávání auta, jen tak. Je zde oprávnění policisty ve stejnokroji dle § 79 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích zastavovat vozidla za účelem dopravní kontroly. To ano.
Policie tak činí jako součást dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích vykonávaného na základě § 124 odst. 9 písm. a) zákona o silničním provozu. Toto oprávnění je podle zákona svou povahou správním dozorem. Policie zde vystupuje jako správní orgán, nikoliv jako bezpečnostní sbor, a není proto podmíněno důvodným podezřením jako oprávnění dle § 42 zákona o policii.
Proto může policie auta zastavovat i namátkově a následně kontrolovat dodržování povinností. Doklady řidičů, provádět orientační vyšetření na alkohol a návykové látky či kontrolovat, zda má vozidlo povinnou výbavu (dle § 75 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Pokud vás ale policie zastaví za překročení rychlosti, rozhodně se to nemůže zvrtnout v to, že vás nechá „vysypat“ všechny věci z auta jen proto, aby vás potrápila.
Kdy vás naposledy kontrolovali?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9763
PŘEČTENÍ: 7703
