Takhle ne. Proud chladného vzduchu přímo na krk je přesně to, co chce tělo po třech křižovatkách „odměnit“ škrábáním v krku.
Podzim přináší jiný extrém než letní vedra, vlhkost, chladná rána a zamlžená okna. Řidiči přitom často dělají chybu: po létě klimatizaci vypínají, protože ji považují za „letní výbavu“. Jenže právě teď by měla běžet nejčastěji. Klimatizace totiž nejen chladí, ale také vysouší vzduch v kabině. Díky tomu dokáže během několika vteřin odstranit mlhu ze skel, zlepšit viditelnost a zvýšit bezpečnost. Navíc udržuje v chodu celý systém — když se používá i mimo léto, nezasychá těsnění a neztrácí se chladivo.
Venku horko, klima jede naplno a řidič má přesto pocit sauny
Každý, kdo někdy po delším stání na slunci otevřel dveře auta, zná ten horký náraz. Vzduch uvnitř vozu se za pár desítek minut dokáže vyšplhat teplotně na hladinu, která není jen nepříjemná, ale i potenciálně nebezpečná. Záleží i na barvě karoserie. Přesto platí jediné: pokud se kabina dostane někam k 50 až 60 °C, prvotní instinkt je jasný, co nejrychleji ji zchladit. Klimatizace to umí, ale fyziku neoblafnete. Při standardním postupu to trvá minimálně několik minut.
Nejspíše desítky minut, než se interiér dostane na mez, kdy přestanete mít pocit, že sedíte v sauně. Když ale víte, co udělat první a co potom, výrazně tomu pomůžete. Začíná to paradoxem, který se příčí „obecnému pravidlu“ zavřených oken s puštěnou klimou. Ve skutečně rozžhaveném autě má smysl po nasednutí hned otevřít všechna okna a co nejdřív se rozjet. Protože pohyb vytáhne horký vzduch ven mnohem rychleji než ventilátor. Stačí několik desítek sekund, možná minuta jízdy s pootevřenými okny.
Do té doby se uvnitř vymění nejteplejší masa vzduchu a kabina přestane připomínat výheň. Přitom klimatizaci rozhodně nevypínejte, ať už běží, kompresor si mezitím srovná krok, vychladí výměníky a celé to připraví na ostrou práci. Jakmile cítíte, že ten „pekelný“ přetlak vyfoukl, okna zavřete a můžete přejít do fáze „rychlochlazení“. Tady vstupuje do hry další výjimka ze zlatého pravidla. Krátkodobě zapněte vnitřní (uzavřený) oběh vzduchu, protože to, co cirkuluje po kabině, bude už o pár stupňů chladnější než to venku.
Postup je jasný, jen řidič nesmí přehodit jednotlivé kroky
Výparník tak bude pořád přechlazovat tentýž vzduch, čímž se teplota v interiéru sníží mnohem rychleji, než když k němu neustále přisáváte horký vzduch zvenčí. Tenhle krok skutečně funguje, jen má jednu jasnou hranici. Nejpozději po několika minutách recirkulaci vypněte a vraťte se do standardního režimu s přívodem čerstvého vzduchu. Jinak si jednoduše začnete připadat jak večer v posilovně bez oken. Komfort se rázem překlopí do únavy. V parném dni se sice okna kvůli uzavřenému oběhu nezačnou zevnitř hned mlžit, ale to není důvod držet recirkulaci dlouho.
Po rychlém knockoutu horka je lepší nechat klimatizaci pracovat v normálním režimu a už jen udržovat příjemné podmínky. Další část rovnice se mění podle toho, jestli vás čeká jen krátká městská trasa, nebo delší dálniční přesun. Ve městě na krátké vzdálenosti se zapomeňte honit za „dokonalými“ 19 °C v kabině. Ne když venku panuje 35 až 40 °C. Ten teplotní skok při otevření dveří je přesně to, co spolehlivě zadělává na nachlazení, čelní dutiny pod ledovým proudem a pocit únavy. Tady platí střízlivá volba. Jen v autě ochladit na snesitelno, ale nepřehánět to na „ledničku“.
Rozdíl mezi chlazenou kabinou a horkem venku nesmí být velký
Protože vystoupit z 19 °C přímo do 40 °C je pro tělo šok. Naopak u delší cesty je komfort zásadní. Sedět dvě hodiny a víc ve zbytečně teplé kabině nedává smysl. Takže ano, klidně si nastavte i zmíněných 19 °C, ale myslete dopředu na cíl cesty. Pár minut před dojezdem teplotu postupně zvedněte, aby rozdíl proti venku nebyl větší než zhruba 8 až 10 °C. Tělo to pak zvládne bez „facky“ a nemusíte proklínat vlastní klimatizaci jen proto, že jste udělali rychlý přechod z lednice do pece. Je to přitom srozumitelná teorie i praxe. První fáze je odvětrání nejteplejší vrstvy. Druhá fáze je rychlé ochlazení s uzavřeným oběhem.
Třetí je udržování a návrat k čerstvému vzduchu. A konečně čtvrtá je ergonomie a zdravý rozum podle druhu jízdy. Všechno ostatní jsou jen nuance a detaily, které buď pomáhají, nebo škodí. Pokud máte automatický režim klimatizace, klidně jej použijte. Důležité je i to, kam míří proud vzduchu. Nechte hlavní výdechy chvilku foukat do prostoru. Ne přímo do obličeje, a na nohy. Jak říkám. Pár kroků, které jdou jasně po sobě a z jízdy autem i v horku může být příjemná záležitost.
Jak chladíte vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9749
Rady
|
PŘEČTENÍ: 10302
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 10689
