Osobně se domnívám, že dojezd elektromobilů je stále jedním z nejvíce omezujících faktorů. A co teprve když je baterie „v půlce“ a dojezd je 52 kilometrů.
Pokud se mě někdo zeptá, kdo je jednoznačně největší obětí nynější elektromobilní mánie, odpovím bez zaváhání a s naprostou jistotou zhruba toto: ti, co si koupili v bláhové naději (či víře v lepší technologie, říkejte tomu, jak chcete) nový, a často pravda velmi drahý elektromobil někdy před 8–10 lety. Aby nyní s hrůzou zjistili, že jeho parametry se dostaly zcela mimo realitu. Kde tedy často nebyly ani před těmi sedmi lety. Ale co s tím? To je opravdu otázka za milion. Euro. Pojďme se na to každopádně podívat společně.
Mnichovské top technologie zestárly k nepoužití
Asi by mi tohle téma nepřišlo tolik na mysl, kdyby za naším domem neparkovalo jedno BMW i3. Mám ho přímo pod okny, znám každičký detail jeho karoserie. A jak kdosi z branže nedávno poznamenal, to auto má dodnes neskutečný „šmrnc“. A je to možná nejlepší elektromobilní BMW všech dob. Pravda, s jedním zásadním problémem. A „malou chybkou na kráse“, jak by s nadhledem sobě vlastním poznamenala moje drahá polovička. Osobně bych totiž takový nadhled, speciálně tady, asi opravdu neměl.
Onou „drobnou pihou“ na jinak skvostně provedeném voze je totiž jeho baterie. Respektive její velikost, či spíše „malost“. Mluvím pochopitelně o kapacitě a s tím přímo souvisejícím dojezdem. Tím BMW i3 nevynikalo ani v době, kdy bylo zcela nové, což je pravda ale již více než 10 let. Časy se mění. A i když za dobu své výroby prošlo několika modernizacemi, nebyla v té době zkrátka dostupná baterie, která by jeho dojezd dostala do nějakých aspoň trochu přijatelných čísel.
Pokud chcete ojeté BMW i3, vybírejte OPRAVDU pečlivě
A s postupným stárnutím vozů se to pochopitelně nelepšilo, ba právě naopak. Ti, kterým se povedlo „vychytat“ modely se zcela posledním typem baterie o kapacitě 120 Ah, ideálně ve spojení s novou verzí elektroniky a motorem o výkonu 135 kW, se dnes „pyšní“ reálným dojezdem kolem 230–250 km. To je velmi podobné například Dacii Spring. Nebo první verzi elektrického Golfu. Nic k chlubení večer před kamarády v hospodě, ale řekněme, že se s tím dá žít. Omezeně, ale dá.
Zeptal jsem se souseda. Odpověď jsem očekával
Je však nemálo těch, co mají i3 z prvních let výroby a z nějakého důvodu nemodernizovali baterii. A dnes se jim to již nevyplatí. Těm také může palubní počítač ukázat při polovičním stavu baterie dojezd (vpravdě tristních) 52 km. Viz náhledová fotografie z jednoho inzerátu. Nedalo mi to, a když jsme tuhle s majitelem onoho BMW i3 za mým domem do sebe téměř vrazili na schodech, zavedl jsem rychlý hovor na auta. A dojezd. „Reálně mám tak 190–200 kilometrů. Jak kdy. V zimě hůře.“
To jen potvrzuje to, že pořídit si elektromobil před 10 lety, s technologiemi poplatnými té době, se dnes ukazuje jako extra nevýhodný obchod. Celý obor se za tu dobu posunul zcela jinam, zcela se změnila pravidla hry. A hraje se na úplně jiném hřišti. Prodej takového vozu bude dnes nesmírně obtížný, tedy za alespoň nějak rozumnou cenu. Jinými slovy, miliony eur tady opravdu zmizely kdesi ve stoupě. Nebo vyletěly komínem. A opravdu jsem nechtěl před sousedem šířit moudra ve stylu „kdybyste si tehdy za stejné peníze koupil trojku E46 kupé s třílitrem, prodáte ji téměř se ziskem“, nebylo by to zrovna přátelské. A navíc on to ví asi i beze mně. Jak to vidíte vy, mimochodem?


