SC40 tak není jen další „limitka“, ale pečlivě vystavěný most mezi jedním z nejikoničtějších modelů značky a aktuální technikou.
Ferrari si evidentně vzalo za cíl ukázat, co všechno ještě dokáže značka z Maranella vymyslet, když má chuť si hrát. Předvedlo se na modelech 296 Speciale, novém kupé Amalfi, radikální 849 Testarossa a její otevřené verzi Spider. Okázale se uvedlo v rámci poodhalení technického pozadí chystané Ferrari Elettrica. A nedávno přišla už šestá novinka roku 2025, Ferrari SC40. Jméno, které se neobjevilo úplně z ničeho nic. Už v červnu si Ferrari nechalo zaregistrovat ochranné známky CZ26 a právě SC40, takže bylo jasné, že se něco chystá.
I kdybyste na něj měli dost peněz, pravděpodobně si ho nekoupíte
Teď je konečně jasno, o co jde, a nutno říct, že v tomhle případě nejde o další „běžný“ model do katalogu. Jde o ryzí sběratelský kousek. SC40 totiž není sériové supersportovní Ferrari, ale takzvaný one‑off, tedy jediný existující exemplář z programu Special Projects. Jde o typickou zakázkovou práci pro extrémně náročného klienta, při níž se návrháři z Centra designu Ferrari, vedeného Flaviem Manzonim, pustili do volnějších experimentů, než jaké jim dovolí běžná velkosériová produkce.
Denně jezdím do redakce AutoŽivě kolem pražského prodejního centra značky. Kochám se periferně pohledem do výlohy. Ale je mi jasné, že tohle auto tam nikdy nebude. Základ je technicky velmi racionální a dobře známý. SC40 vychází z platformy Ferrari 296 GTB a přebírá její koncepci s uprostřed uloženým vidlicovým šestiválcem a plug‑in hybridním systémem o celkovém výkonu 830 koní. Tahle kombinace reálně znamená schopnost zrychlit z 0 na 100 km/h za 2,9 sekundy a dosáhnout nejvyšší rychlosti přes 330 km/h. Takže ani v tomhle jedinečném provedení rozhodně nejde o žádnou statickou sochu do garáže.
Maximálka je vysoko nad 300 km/h, na stovku jen okamžik
Zajímavé ale je, že u SC40 nejsou v první řadě na piedestalu čísla, ale emoce a odkaz. V jádru jde totiž o moderní poctu legendárnímu modelu F40 z roku 1987, jednomu z nejuctívanějších Ferrari éry Enza Ferrariho. Stačí se na SC40 podívat v profilu a některé motivy jsou okamžitě jasné. Hranaté a ostře řezané tvary karoserie, kompaktní proporce s opticky krátkými převisy, pevné zadní křídlo, perforovaný zadní kryt motoru a celková strohost, která se nesnaží být „hezká“ za každou cenu, ale spíš funkční a brutální. Přitom ale nejde o snahu vytvořit retro repliku, kterou by Ferrari mechanicky navázalo na F40.
Sama automobilka zdůrazňuje, že cílem nebylo okopírovat starou slávu v moderním balení. Ale vymyslet auto, které má vlastní charakter a jen si z F40 bere část ducha a symboliky. Pod povrchem tak opravdu sedí dobře známý technický základ 296 GTB. Vidlicový šestiválec o objemu 2 992 cm³ s úhlem rozevření 120 stupňů. Doplněný elektromotorem a plug‑in hybridní technikou, která dává dohromady oněch 830 koní. To je výbava, která sama o sobě stačí na plnohodnotnou supercar ligu.
Dramatický vzhled, technologicky výjimečný pohon
Ano, je tu jedna věc, kterou F40 neměla a mít ani v té době nemohla. Hybrid. Byť roli „oficiálního“ duchovního nástupce F40 má podle všeho spíš převzít připravovaná Ferrari F80, která bude ještě radikálnější a extrémnější. SC40 má jiný úkol. Hrát především na citovou stránku, design a symbolický význam. Zatímco F40 byla v době svého vzniku červená ikona bez kompromisů, SC40 přichází s dramaticky odlišným barevným pojetím. Karoserie je nalakovaná speciálním odstínem vytvořeným výhradně pro tento projekt a oficiálně nazvaným „SC40 White“.
Jde o studeně působící, metalicky laděnou bílou, která pracuje se světlem tak, aby na plochách karoserie vznikaly ostré odlesky a přechody, a tím ještě víc vynikla geometrie celého auta. V kontrastu k této bílé se objevují detaily z uhlíkových kompozitů a také plastické nápisy SC40, vyvedené v reliéfu, které dávají jasně najevo, že tady nejde o žádnou běžnou 296 v jiném laku. Zajímavé je, že se dá docela dobře představit i v klasické červené nebo ve žluté, kterou mnozí vnímají jako ideální barvu pro extrémní supersport. Ferrari se však v tomhle případě rozhodlo, že tenhle unikát bude mít vlastní vizuální identitu.
Hypersonický pohon zajišťuje hybridní ústrojí pod kapotou
Tvarově je SC40 možná ještě odvážnější než barevně. Příď se vyznačuje velmi nízkou, dlouhou kapotou a čelnou partií, která pracuje s přísně horizontálními a vertikálními liniemi, až skoro architektonickým dojmem. Odtud jasně vyzařuje rukopis Flavia Manzoniho. Čisté plochy, minimum zbytečných ozdob a důraz na to, aby každý prolis a každá hrana měly jasný smysl. Boční partie jsou silně vytažené, dominuje jim velký nasávací a výdechový otvor v karbonu, který přivádí a odvádí vzduch k motoru a chladičům. Vzadu pak celou siluetu uzavírá výrazné pevné křídlo v barvě karoserie, které má nejen aerodynamický, ale hlavně ikonický účinek.
Právě tohle křídlo je jedním z nejjasnějších vizuálních odkazů na F40. Zádní partie SC40 působí jako kombinace průmyslového designu a technického umění. Černá mřížka přes velkou část zadního panelu nechává nahlédnout na mechanické orgány auta, což zase připomíná dobu, kdy supersporty nic moc neskrývaly a nebály se ukázat hadice, výztuhy, tlumiče i kusy výfuku. Zadní světlomety mají tvar a rozložení blízké sériové 296 GTB, což je další drobná připomínka, na jakém základě vznikla celá konstrukce.
Uprostřed zadního nárazníku pak vyúsťuje výfukové potrubí, které Ferrari u této zakázky vytvořilo z titanu a karbonu. Materiálová kombinace, jež podtrhuje snahu udělat z SC40 nejen extrémně vzácné, ale i technicky vytříbené auto. Celkový dojem je takový, že tohle Ferrari staví most mezi minulostí a budoucností. Cena? Ale no tak, pokud se někdo musí ptát, tak na tohle auto nemá. Jsem jedním z těchto snílků, přiznávám, ale auto se mi samozřejmě líbí.
Galerie
Chtěli byste ho?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6169
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5511
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6302
