Po letech testování padlo jasné slovo: přísady v benzínu nemají hodnotu. Palivo je všude stejné, říká expert

Prémiové palivo, nebo „obyčejná“ devadesátpětka? Po letech testování mají odborníci jasno, jenže řidiči dál platí příplatky. Co tedy doopravdy tankujete do nádrže?

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Nevím, jak to máte vy, ale mně občas u stojanu přepadnou myšlenky na to, jestli si nepřiplatit za „lepší benzín“, a dopřát svému autu trochu něčeho lepšího. Opravdu lepšího? Zapátral jsem trochu po aditivovaných palivech, a výsledek překvapil i mně. Pojďme se na to podívat společně.

„To levnější bude určitě horší, radši tam dám to fajnšmekrovské, ať motor netrpí.“ To je zajímavá úvaha, a zřejmě ji nemám jenom já. Jenže čísla ukazují něco jiného. Tak třeba v Německu: Tam je běžný benzín zhruba o šest centů na litr lacinější, ale sahá po něm jen menšina řidičů. Většina dobrovolně platí víc, za pocit bezpečí a „lepší“ palivo, ne za prokazatelně jiný efekt.

Dvě tlačítka u stojanu, jeden motor v autě

Právě tenhle rozpor mezi pocitem a realitou je klíčový. Na jedné straně obavy, že levnější palivo motoru ublíží, na druhé straně tvrdá data z dlouhodobých testů, která mluví úplně jinak. A tady se příběh začíná lámat.

Jenže dlouhodobé testy prémiových paliv tenhle pocit výrazně zpochybňují. U benzinů s vyšším oktanovým číslem se u běžných sériových motorů naměřil nárůst výkonu obvykle pod dvě procenta a jen nepatrné změny ve zrychlení či spotřebě, na hranici měřicí tolerance.

Testy prémiových paliv: čísla, která marketing nechce slyšet

U dražších naft se po tisících kilometrů jízdy ukázalo zlepšení výkonu v řádu jednotek procent a jen o trochu nižší spotřeba, podle hodnotitelů neúměrné cenovému příplatku. Z hlediska běžného provozu jde tedy spíš o kosmetické rozdíly než o revoluci v nádrži. Nebo také o velmi slušný marketing.

Já nechci rozporovat to, že opravdu kvalitní aditiva například zlepšují cetanové číslo u nafty, stejně jako vylepšují kvalitu benzínu, snižují opotřebení motoru či zvyšují odolnost proti klepání. To určitě nikoli. Jeden příklad za všechny: dnes již klasický šestiválec BMW N52 s nepřímým vstřikováním vyloženě miluje kvalitní (prémiový/aditivovaný) benzín, ačkoli jej nemá nijak předepsaný. Internetová fóra jsou plná příspěvků o tom, jak zmizelo specifické klepání a vibrace poté, co majitelé přešli na prémiové palivo.

Jenže. Stejně tak oficiální monitoring kvality ukazuje, že naprostá většina běžných benzinů stabilně splňuje stejné jakostní normy jako prémiové směsi. Přísady, o kterých je řeč, jsou směsi detergentů, inhibitorů koroze a zlepšovačů oktanového či cetanového čísla, které se do jinak stejného základního paliva přidávají v různých dávkách. A ve velikosti těchto dávek spočívá „prémiovost“ daného paliva. A také jeho vyšší cena.

Z hlediska norem ale musí i „obyčejné“ palivo splnit stejné požadavky jako to prémiové, proto mohou odborníci říkat, že pro běžné auto je palivo z různých stojanů v zásadě stejné. A právě tady do hry vstupuje otázka, co vlastně doporučují nezávislí experti.

Co doporučují odborníci a za co si skutečně připlácíte

Odborníci z velkých autoklubů a zkušebních organizací se v hodnocení shodují překvapivě jednoznačně. Doporučují řidičům, aby především tankovali palivo s oktanovým nebo cetanovým číslem, které předepisuje výrobce jejich auta.

Pokud motor vyžaduje benzin s oktanovým číslem 95, je pro něj standardní benzin této specifikace, splňující příslušnou normu, plně dostačující. Pokud ovšem nemají motor, který prokazatelně lepší palivo ocení. A nenaplní se tak proslulý slogan nejmenovaného ropného gigantu, ve smyslu „aby váš motor skvěle šel“.

Podobně u nafty, běžné palivo, které projde kontrolou kvality, zvládne každodenní provoz bez problémů.

Pravidelné používání aditivovaných paliv může motoru prospět. Ale také to nemusíte vůbec poznat

Prémiové směsi s vyšším číslem a „speciálními“ balíčky přísad přinášejí podle testů v běžném použití jen minimální přínos, navíc ne takový, jaký by odpovídal pravidelnému příplatku při každém tankování.

U stojanu tak stojí dva tábory: jedni vnímají drahé palivo a aditiva jako investici do spolehlivosti, druzí jako marketingový trik a placebo efekt. Nezávislé testy, které opakovaně nacházejí jen velmi malé rozdíly oproti běžnému, normou schválenému palivu, dávají spíše za pravdu skeptikům, ale tím příběh důvěry nekončí.

Jak probíhaly testy a proč řidiči dál nevěří

Důvěryhodnost těchto závěrů nestojí na jednom rychlém pokusu. Dlouhodobé testy prémiových paliv zahrnovaly tisíce kilometrů jízdy, například čtyřtisícovou trasu s různými typy vozidel, při níž se opakovaně měřil výkon motoru, spotřeba i emise.

U benzinů probíhaly vedle toho zkoušky na výkonových brzdách a standardizované jízdní testy na více modelech aut, vždy za stejných podmínek a s přímým srovnáním mezi standardním palivem doporučeným výrobcem a dražší prémiovou variantou. Teprve z takto systematicky sesbíraných dat vyplynulo, že rozdíly v běžném provozu jsou spíše kosmetické.

Ani to ale neznamená, že řidiči těmto informacím bezvýhradně věří. Dlouhodobý monitoring jakosti paliv ukazuje, že nevyhovující vzorky tvoří jen zlomky procenta zhruba dvou a půl tisíce ročně kontrolovaných vzorků. Přesto se jednotlivé případy nekvalitního či špatně označeného paliva pravidelně dostávají do médií a zanechávají v paměti dojem, že „na pumpách se dějí věci“.

K tomu se přidává obecně nízká důvěra v instituce a také fakt, že reklama patří mezi nejméně důvěryhodná sdělení vůbec. Není divu, že část motoristů má pocit, že se jim u paliv a přísad „neříká celá pravda“. Právě tady se rozhoduje, čemu dáte přednost, emocím, nebo datům.

Závěr: Jak přemýšlet u stojanu

Jak s tím pracovat? Zdravá skepse je na místě, ale stojí za to opřít se o tvrdá data: normy kvality, nezávislé testy a doporučení výrobce auta.

A především vlastní zkušenost. Pokud vašemu motoru aditivovaná paliva svědčí, potom mu je dopřejte. Pokud nikoli, nemá smysl vyhazovat peníze.

Příště u stojanu tak nemusíte věřit ani marketingovým frázím na banneru nad palivovým stojanem na jedné straně, ani „tragickým“ historkám Karla Vomáčky z dědiny odvedle. Stačí si položit prostou otázku, jestli vám dražší palivo opravdu přinese něco navíc. A rozhodnout se podle vlastní zkušenosti a pocitu, který po natankování z jízdy máte. To je nejpřesnější, a také nejspravedlivější ukazatel skutečné potřeby aditivovaných paliv pro vaše auto.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Michal Sztolár

Michal Sztolár je novinářem webu AutoŽivě.cz od dubna 2022. V předchozí více než dvacetileté praxi se věnoval zejména problematice dovozu ojetin a jejich vlivu na vozový park ČR, konstrukci automobilů a postupnému přechodu od funkčních a technicky precizních k řešením méně dokonalým, avšak splňujícím normativy EU. Aktuálně se specializuje na automotive jako výrobní obor, porovnávání užitné hodnoty starších a nových vozů stejně jako na aktuální problémy, spojené s nezvládnutým přechodem k elektromobilitě.

Zobrazit další články