Blíží se zánik: 14 evropských automobilek je v ohrožení. Je mezi nimi i ta „vaše“?

Uvnitř koncernu Stellantis to vře víc, než se zdá z jeho uhlazených tiskových zpráv. Vedení skupiny podle mých dostupných informací totiž znovu otevírá základní otázku. Má opravdu smysl udržovat při životě všech čtrnáct automobilových značek, které dnes pod Stellantis patří? Nebo přišel čas pomyslných nůžek a razantního střih?

Skupina vznikla spojením koncernů FCA a PSA. Na papíře to vypadalo krásně. Synergie, úspory, sdílené platformy. Jak ale v redakci AutoŽivě víme, realita je složitější. Podle agentury Reuters může nové vedení přistoupit k tomu, čeho se zatím všichni spíš báli. Ke zúžení portfolia značek.

Po nějaké době se ukazuje, že moc značek je asi příliš

Stellantis s oblibou mluví o svém portfoliu jako o souhvězdí 14 ikonických automobilových značek. Zní to hezky. Ikony, hvězdy, emoce. Jenže řídit tak pestrou sestavu není jednoduché ani organizačně, ani ekonomicky. V Evropě má Stellantis pod sebou Alfu Romeo, Fiat, Maserati, Abarth, Lancii, Citroën, Peugeot, DS Automobiles, Opel a Vauxhall. Na americkém trhu jsou to Jeep, Dodge, Chrysler a Ram. Celkem tedy čtrnáct výrazných jmen, která mají své dědictví a fanoušky. Některé značky však dlouhodobě zaostávají. Především v prodejích a viditelnosti na trhu. Není proto divu, že se opakovaně spekuluje o tom, že by se měla modelová nabídka seškrtat.

Jak dlouho může běžet auto na volnoběh, než se motor poškodí? Už pár minut vás může stát tisíce Kč

AUTOZIVE.cz

1 d

iZdroj fotografie: Citroen

A možná i samotných značek by mohlo být méně. Bývalý generální ředitel společnosti Stellantis Carlos Tavares zvolil během čtyř let v čele konglomerátu jinou cestu. Celé portfolio zachoval. Každé značce dal šanci ukázat, že si své místo vybojuje. Teď je ale situace jiná.

Tavares odešel a jeho nástupce podle zákulisních informací analyzuje jednu značku po druhé. Cílem je zjistit, zda má daná značka pod korporátní záštitou skutečnou budoucnost. Agentura Reuters cituje zdroje obeznámené s děním uvnitř Stellantisu. Podle nich Antonio Filosa v současné době posuzuje dlouhodobou životaschopnost všech čtrnácti značek. Nejde tedy o drobné škrty v rozpočtu.

Po určité době může stále nafukovaná bublina prasknout

Jde o strategickou úvahu, jestli všechna jména mají ekonomicky smysl. A která z nich naopak jen ředí síly. V Evropě je problém nejviditelnější. Stellantis zde bojuje s překrývající se nabídkou. Když si vedle sebe položíte modely různých značek, mnohdy zjistíte, že se liší hlavně logem na volantu a tvarem masky. Technický základ je stejný. To může fungovat u velkých značek s vysokým objemem. U menších je to ale problém. Pokud prodávají málo, stávají se snadným kandidátem na škrtnutí.

iZdroj: Depositphotos

Když se podíváme na konkrétní čísla, je situace některých značek opravdu napjatá. Podle nejnovějších údajů Evropské asociace výrobců automobilů ACEA do října 2025 klesl prodej DS Automobiles o 21,2 procenta na 25 195 registrací. To odpovídá podílu 0,2 procenta na trhu. Tak nízké číslo zanechá na grafech sotva viditelnou čáru. Lancia je na tom ještě hůř. Její prodeje klesly o 68,3 procenta na 9 844 vozidel.

To představuje 0,1 procenta regionálních prodejů. V řeči čísel se bavíme o značce na hraně statistické chyby. Pro koncern tak vyvstává tvrdá otázka. Má smysl udržovat oddělený vývoj, marketing a prodej pro taková čísla. Kontrast s velkými jmény v portfoliu je zřejmý. Peugeot prodal v prvních deseti měsících roku 469 322 vozů. Získal tak 5,2 procenta trhu. To je úplně jiná liga. Citroën zaznamenal 276 641 registrací.

Tradice, historie, styl, charisma a image někdy musí ustoupit

Jeho podíl na trhu dosáhl 3,1 procenta. Opel a Vauxhall se drží těsně za ním. Společně prodaly 263 659 aut a mají 2,9 procenta celkového evropského automobilového koláče. Tady je vidět, proč jsou tyto značky v relativním klidu. Hrají roli masových hráčů. Alfa Romeo stojí někde mezi. Jde o menší, ale silně emoční značku. Přesto prodala více aut než Lancia a DS Automobiles dohromady. Dosáhla 47 699 kusů a 0,5 procenta tržního podílu. Pro výrobce to může být argument. Prémiovější zaměření, vyšší marže, lepší vnímání značky. Abarth v přehledu nefiguruje samostatně. Jeho výsledky jsou zahrnuty v číslech Fiatu.

i

Samotný Fiat však zaznamenal pokles. Jeho prodeje klesly o 13,4 procenta na 222 375 vozů. Není to propad jako u Lancie, ale alarm to pro vedení určitě je. Tato čísla nejsou jen hrou statistiků. Přímo ovlivňují, jak se bude Antonio Filosa rozhodovat. Podle dostupných informací totiž nový šéf Stellantisu upřednostňuje růst objemu. Nesází jen na prémiové okrajové projekty. Chce, aby značky táhla velká čísla.

Mezi avizovaná opatření patří vývoj levnějších modelů. To znamená větší tlak na dostupnost. Zároveň plánuje snížit cíle prodeje elektromobilů. Není to rezignace na elektrifikaci. Spíše realistické přizpůsobení se trhu, kde poptávka po bateriových vozech nenaplňuje původní optimistické scénáře. Dalším bodem agendy je posílení fleetového prodeje vozů s nižší marží. Na první pohled to zní nelogicky. Menší marže, menší okamžitý zisk na jednom autě.

Když čísla mluví jasně červenou barvou, není na co čekat

V praxi ale velké flotily zajistí stabilní odběr a lepší využití výroby. V době, kdy je konkurence obrovská a regulace tlačí na investice, má tahle strategie své racionální jádro. Pokud se opravdu začne škrtat v portfoliu, nejcitlivější to bude právě v Evropě. Značky jako Lancia nebo DS Automobiles žijí z image a emocí. Technicky však stojí na stejných základech jako sesterské značky. Někdo by mohl namítnout, že je škoda sahat na jména s bohatou historií. Je ale třeba vidět i druhou stranu. Udržovat na trhu značku, která má 0,1 nebo 0,2 procenta podílu, je drahý koníček.

iZDROJ FOTOGRAFIE: Abarth

Zvlášť když globální koncern současně investuje miliardy do nových technologií a plnění emisních norem. Není náhodou, že právě v takových chvílích se ozývají hlasy, které mluví o čistce v portfoliu. Lze čekat, že vedení bude hledat i méně drastické varianty. Může omezit počet modelů u slabších značek. Může je více provázat s úspěšnějšími sesterskými značkami. Může přesouvat výrobu i vývoj tak, aby se náklady rozložily.

Přesto nad některými jmény visí otazník. Jak to vidíte vy? Budu moc rád za vaše vyjádření dole v komentářích pod článkem. Já mám asi jasno. Mám rád auta, mám rád značky, necítím se dobře, když něco končí. Ale třeba DS je podle mě uměle vytvořená značka bez nároku na přežití. Podobně jako Abarth. Zachoval bych ho jako divizi pro Fiat. Lancia? Ano, tady cítím nostalgii, ale čísla jsou čísla.