Nové pravidlo parkování z Velké Británie: Chodník musí zůstat volný alespoň 1,5 metru

Číslo 1,5 metru dnes straší sociální sítě i diskuse pod články. Ve skutečnosti ale nejde o novou povinnost řidičů, spíš o to, jak Evropa krok za krokem zavírá chodníky autům a nechává za to platit konkrétní řidiče.

1,5 metru v zákoně nenajdete, chodník prostě nepatří řidičům

V českých debatách dnes létá věta: „Odteď musíme nechat chodcům 1,5 metru.“ Když jsme se ale v redakci AutoŽivě podívali do (námi již 100x přečteného) zákona o silničním provozu, žádnou novou magickou hranici 1,5 metru pro řidiče jsme v něm nenašli.

Zákon nastavuje chodník jasně jako prostor pro chodce a ostatní účastníky na něj pouští jen tam, kde to výslovně dovolí zákon nebo dopravní značka. Jinými slovy, chodník je výchozí území pěších a auto se na něj smí postavit jen na pozvání, ne z pohodlnosti.

Žádný palác, jen řadovka v Brně: Petr Fiala bydlí skromně, volný čas tráví na chalupě

VIPživot.cz

3 h

Číslo 1,5 metru přesto v českých předpisech žije, jen na úplně jiném místě. Odborné materiály k nové vyhlášce č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu a k normě ČSN 73 4001 popisují 1,5 metru jako projekční parametr průchozí šířky pěších tras (typicky chodníků) pro návrh bezbariérových řešení. Je to údaj pro projektanty, ne pro řidiče, kteří se snaží od oka doměřit „správné místo“ při parkování.

V běžném překladu to zní jednoduše: chodník je pro chodce, já s autem smím na chodník jen tam, kde značka opravdu povolí zastavení nebo stání na chodníku. Další paragrafy pak řeší odstupy od přechodů a křižovatek. Nikde se ale z ničeho nic neobjevuje věta „musím nechat 1,5 m“, mění se spíš to, jak ostatní země vnímají prostor pro pěší.

Naplno to cítím ve chvíli, kdy jako řidič vyrazím za hranice. Koncem ledna stojím v Edinburghu u boční ulice, kde auto „jen“ dvěma koly najelo na chodník. Městská hlídka bez dlouhého vysvětlování lepí na čelní sklo Penalty Charge Notice na 100 liber, při rychlé platbě sníženou na 50 liber, což podle kurzů ČNB znamená zhruba 2 800, respektive 1 400 korun.

V Transport (Scotland) Act 2019 si pak ověřuji, že od 11. prosince 2023 platí ve Skotsku celostátní zákaz „pavement parking“ a jakákoli místní výjimka vznikne jen tehdy, když i po zaparkování zůstane chodcům průchozí šířka alespoň 1,5 metru. Zatímco u nás řeší číslo 1,5 metru kreslíři plánů, ve Skotsku už za každý „ukrojený“ centimetr platí konkrétní řidič, což je pro český zvyk „hlavně ať projde kočárek“ první studená sprcha.

A právě tady začíná být zajímavé podívat se, jak s tím samým zvykem naložilo Německo a co se za stejný manévr platí v Praze.

Skotsko, Německo, Praha: stejný zvyk, úplně jiné účty

Skotská vláda nepoužívá 1,5 metru jako symbol, ale jako tvrdou podmínku. Od 11. prosince 2023 platí v celém Skotsku zákaz stání na chodníku. Úřady mohou vyhlašovat jen úzké výjimky, takzvané exemption orders, a to jen tam, kde i s auty zůstane na chodníku jasně vyznačený pruh široký aspoň 1,5 metru. Jinak hlídka rovnou sahá po bločku se sazbou 100 liber a slevou na 50 při uhrazení do 14 dnů.

Pro český zvyk „stačí, když projde kočárek“ tu prostě není místo. A podobný střet zažívám, když sleduji české řidiče v Německu.

Domácí mýtus tvrdí, že „v Německu se běžně parkuje půlkou auta na chodníku“. Jenže německý silniční zákon StVO v paragrafu 12 takové „Gehwegparken“ bez výslovného označení zakazuje. Jako výjimku připouští jen značku 315, která obvykle dovoluje parkování na chodníku jen lehkým vozům do 2,8 tuny a přesně určuje, jak vysoko nebo jak hluboko smím na chodník najet.

Jakmile značka 315 chybí, německé tabulky pokut mluví jasnou řečí. Podle přehledu ADAC vyjde neoprávněné stání na chodníku na 55 eur, a pokud auto znemožní třeba průjezd záchranných složek, vyšplhá se částka až na 100 eur a jeden trestný bod. V přepočtu podle kurzů ČNB to znamená zhruba 1 300 až 2 400 korun za něco, co mnoho Čechů doma stále vnímá jako „normální zvyk“. Když navíc mnichovská média popisují stovky pokut za parkování během jediné akce, vidím v praxi, jak draho tenhle zvyk vyjde.

Ani v Česku už ale chodník neznamená levnou rezervu parkovacích míst. V Praze sleduji situaci, kdy auto zúží chodník tak, že maminka s kočárkem musí vstoupit do vozovky, a hlídka městské policie volá odtahovku. Podle informací MP Praha může strážník takové vozidlo označit za překážku provozu podle paragrafu 45 zákona 361/2000 Sb. a nařídit odtah.

Správa služeb hl. m. Prahy si pak podle platného ceníku účtuje 3 800 korun za úplný odtah, 2 400 korun za technický úkon a 500 korun za každý den střežení na parkovišti. K těmto částkám navíc přistupuji ještě přestupek za nesprávné stání, takže „půlka auta na chodníku“ se doma velmi rychle promění v součet několika tisíc a nepříjemný zážitek.

Jenže Praha ani Mnichov nejsou stropem, spíš ukázkou přechodné fáze, protože to, co teď zavádí Skotsko nebo německá města, jede v Londýně už desítky let.

Londýn ukazuje budoucnost: chodník jako tabu pro auta

To, co Skotsko a Německo právě zpřísňují, je v Londýně dlouholetý standard. Už v roce 1974 prosadil Greater London Council zákon, který v hlavním městě zakazuje „footway parking“, tedy stání na chodníku, a londýnské radnice tenhle zákaz dál posilují.

Podle tiskové zprávy London Councils z března 2025 zvedají londýnské čtvrti od 7. dubna 2025 sazby Penalty Charge Notices na 160 liber v pásmu Band A a 140 liber v pásmu Band B, přičemž při včasné platbě řidič zaplatí polovinu. V přepočtu podle kurzů ČNB z toho vychází zhruba 3 900 až 4 500 korun za jedno špatné zaparkování, což už člověk v rodinném rozpočtu velmi dobře pocítí.

Britská vláda navíc posouvá londýnský model dál do země. V lednu 2026 zveřejňuje ministerstvo dopravy na portálu GOV.UK výsledek konzultace „Managing pavement parking“ a ve vládní reakci na konzultaci Managing pavement parking oznamuje nové pravomoci pro anglické rady. Ty jim umožní zavádět širší zákazy stání na chodnících i mimo Londýn.

Zákaz parkování na chodníku se tak z londýnské speciality mění v celonárodní standard. Když v AutoŽivě porovnávám ta čísla s tím, co vidím v Praze a německých městech, dostávám jasnou mapu: chodník si po celé Evropě berou zpět chodci, ne auta.

Celá debata o „1,5 metru pro chodce“ proto ve skutečnosti neřeší drobný detail českého zákona, ale širší změnu myšlení. Český řidič dnes stojí před jednoduchým rozhodnutím: buď dál riskuje staré návyky „ještě se tam vejdu, kočárek projde“, nebo přepne na konzervativní styl parkování, který respektuje chodník jako cizí území.

V praxi to znamená sledovat dopravní značky, držet auto v jízdním pruhu nebo na vyznačeném stání a nepouštět se na chodník ani dvěma koly, pokud značka výslovně neřekne opak. Jestli si z toho jako řidič odnesete jedno pravidlo, pak podle mě tohle: jakmile kvůli parkování potřebujete najet na chodník, stojíte na špatném místě, a čím dřív odtud couvnete, tím menší šanci dostane odtahovka, německý úředník nebo skotská hlídka, aby vám tenhle omyl spočítali v tisících korun a ukázali vám, jak rychle se mění pravidla hry.