Další krok proti spalovacím autům? EU zavádí systém ETS II, který řidiči pocítí při každém tankování

Evropský systém emisního obchodování ETS2 není jen další zkratka z Bruselu. Znamená, že každý litr paliva ponese účet za CO2 ještě víc než dnes. Nezvedne se jedna daň, ale přibude skrytý náklad, který časem přepíše, jak Češi jezdí a plánují výdaje.

Tři koruny na totemu, tisíce z peněženky

Řidič staré fabie zastaví u pražské pumpy, podívá se na totem a uvidí rozdíl tři koruny na litr. Pokrčí rameny.

„Zase si přidali na marži,“ zamručí, natankuje padesát litrů a odjede. Netuší, že právě sleduje typický efekt nového systému ETS2 v kombinaci se spotřební daní kolem 10–13 Kč na litr a 21% DPH, který mu dlouhodobě vykuchá měsíční rozpočet na dojíždění. Podle Zprávy o činnosti Celní správy ČR za rok 2023 a oficiálních údajů ministerstva financí už dnes paliva nesou výraznou daňovou zátěž, na kterou se ETS2 jen přilepí.

Další krok proti spalovacím autům? EU zavádí systém ETS II, který řidiči pocítí při každém tankování

AutoŽivě.cz

2 h

Právě na téhle zdánlivé „drobnosti“ EU staví další krok proti spalovacím autům, nenápadný, ale trvalý.

Od roku 2028 přihodí ETS2 k litru benzinu zhruba 11–13 centů a k naftě 13–15 centů, pokud se cena povolenky CO2 drží kolem 45 eur za tunu. To je měkký strop, který stanoví evropské právo v směrnici (EU) 2023/959. V českých podmínkách a při referenčním kurzu ECB 24,246 Kč za euro to znamená zhruba 3–4 Kč navíc za litr.

Při běžné padesátilitrové nádrži tak řidič najednou platí o 150–180 Kč víc, ať tankuje benzin, nebo naftu. V součtu měsíců a let tahle „kafíčková“ položka promění rodinný rozpočet v úplně jinou tabulku, než na jakou byl zvyklý.

Redakce AutoŽivě proto sedla k číslům a spočítala modelového řidiče, který každý měsíc natankuje sto litrů. Na papíře to vypadá nevinně, ve skutečnosti takový člověk projede kvůli ETS2 za rok navíc přibližně 3–4 tisíce korun, protože 1 200 litrů vynásobí příplatkem 3–4 Kč za litr, odvozeným z oficiálních evropských přepočtů.

Najednou nejde o pár korun navíc při jednom tankování, ale o částku, která už konkuruje třeba nákladům na servis auta. A přesně v tu chvíli se nabízí otázka, která změní pohled na stojan i účet za palivo.

Kdo tenhle příplatek vlastně spouští a kdo ho inkasuje, když na totemu žádná nová daň nepřibyla?

Ne daň u stojanu, ale obchod s povolenkami v zákulisí

ETS2 nezvedne cenu tak, že úředník kdesi v Bruselu „od stolu” jen tak přepíše sazbu daně na benzince. Ne, tak to opravdu nefunguje. Evropská unie místo toho rozšiřuje systém emisního obchodování tak, aby se peníze začaly točit o patro výš nad samotným stojanem.

Firmy, které uvádějí paliva do volného daňového oběhu, budou muset nakupovat povolenky na každou tunu CO2, kterou palivo při spálení vyprodukuje. Stát tyto povolenky prodává výhradně v aukcích, tedy ve stoprocentní dražbě. Dodavatel paliva zaplatí tržní cenu, náklady započítá do svých rozpočtů a nakonec je rozprostře do koncové ceny litru, který prodá řidiči. A jsme zpátky na benzince v Horních Kotěhůlkách.

Řidič tak neplatí „novou daň“, ale účet za povolenku, kterou jeho dodavatel koupil na burze. Tenhle účet přitom sleduje přesná pravidla, která nejsou jen tak.

Evropský parlament vtiskl ETS2 pojistku proti divokým výkyvům. Když průměrná cena povolenky pro budovy a silniční dopravu dva měsíce po sobě přeskočí zhruba 45 eur za tunu CO2, tržní stabilizační rezerva automaticky vypustí na trh dalších dvacet milionů povolenek. Tím tlak na růst ceny oslabí, jak popisuje článek 30h této směrnice a shrnuje analytický briefing Evropského parlamentu z prosince 2025.

Rada EU tento princip potvrdila i v únoru 2026, když v tiskové zprávě z 18. února 2026 podpořila cílené úpravy mechanismu tržní rezervy právě kvůli hladšímu startu ETS2 v dopravě.

Brusel tedy nenechá cenu povolenek vystřelit úplně bez brzdy, přesto ale systém přenáší nové náklady do každého litru u českého stojanu. A tam se začnou vrstvit na už dnes velmi tučný daňový základ. Viz infobox:

Každé tankování tak zaplatí nejen provoz pumpy a klasické daně, ale nově i část účtu za emise, které EU přiřadila spalovacím motorům. ETS2 se tím logicky stává jedním z hlavních nástrojů, jak unie krok za krokem znevýhodňuje klasický benzin a naftu vůči bezemisním alternativám.

Evropa zároveň vytváří Sociální klimatický fond, který má tyto dopady částečně vykompenzovat. Na roky 2026–2032 v něm plánuje minimálně 86,7 miliardy eur, ale členské státy musí:

• předložit vlastní sociálně klimatické plány,
• zamířit pomoc na nejzranitelnější skupiny,
• dodat alespoň 25% spolufinancování z národních rozpočtů.

To vše vyžaduje nařízení (EU) 2023/955 a upřesňují ho metodické pokyny Evropské komise z října 2025. Redakce AutoŽivě v tom vidí klíčový domácí úkol, protože bez chytrého českého plánu a reálného spolufinancování se peníze z fondu k českým řidičům a malým živnostníkům v dopravě vůbec nedostanou.

Právě v té chvíli pak na scénu přichází číslo, které v diskusích křičí nejhlasitěji a často přehluší všechny detaily pravidel.

Mluví se o pověstných 25 centech za litr, jenže realita ETS2 je složitější, než jedno sdílené meme na sociálních sítích napovídá.

Mýtus 25 centů a skutečné riziko po roce 2029

Debaty pod články a statusy o ETS2 často zaplaví tvrzení, že „od roku 2028 EU zvedne benzin rovnou o 25 centů na litr“. Tenhle výkřik zní jasně, skvěle se sdílí, ale narazí na vlastní limity ve chvíli, kdy člověk otevře oficiální přepočty Evropské komise a právní text o cenových pojistkách.

Bez ceny CO2 zhruba kolem 100 eur za tunu a současného vypnutí měkkého stropu 45 eur za tunu by se takový skok prostě neměl z čeho zaplatit. Hra se stropy a rezervami ale rozhodne o tom, jak moc ETS2 českému řidiči v dalších letech zatne tipec.

Oficiální modely Evropské komise pro cenu povolenky kolem 48 eur za tunu CO2 pracují s dopadem zhruba 0,11 eura na litr benzinu a 0,13 eura na litr nafty. To odpovídá oněm 10–15 centům v prvních letech po spuštění ETS2.

Teprve když cena CO2 výrazněji vyroste a politici současně oslabí nebo vypnou ochranné mechanismy, může se příplatek k litru šplhat k hranici 25 centů, o které dnes někteří diskutéři mluví, jako by šlo o hotovou věc od 1. ledna 2028. Redakční analýza AutoŽivě proto rozlišuje mezi krátkodobým realistickým scénářem 2028–2030 a delší hrou, kde ETS2 funguje jako šroub, který se může postupně utahovat.

iZdroj fotografie: Foto: Depositphotos

Na tenhle šroub by se měl český řidič dívat pozorněji než na jedno magické datum startu. Mechanika ETS2 totiž posouvá celý děj o patro výš, dál od samotného stojanu.

Dodavatel paliva jako plátce spotřební daně nakupuje povolenky „upstream“ na trhu cap and trade, tedy v systému, který omezuje celkové množství emisí a nechává cenu povolenek vznikat v aukci, jak detailně popisuje nová část směrnice (EU) 2023/959. Stejný právní text ale zároveň omezuje klíčový trigger tržní rezervy, tedy oněch 20 milionů dodatečných povolenek při překročení ceny 45 eur za tunu, pouze do 31. prosince 2029.

To znamená, že po tomto datu mohou budoucí politická rozhodnutí ochrany oslabit nebo přenastavit. Rada EU už dnes cílenými úpravami tržní rezervy pro hladší start ETS2 ukazuje, že parametry systému nebudou navždy zabetonované.

ETS2 tak pro spalovací auta nepředstavuje jednorázovou ránu kladivem, ale spíš dlouhý závit, kterým může politika v příští dekádě velmi pomalu, nebo naopak dost rychle otáčet. Na začátku český řidič skutečně uvidí „jen“ tři až čtyři koruny navíc na litr, které při pravidelném dojíždění seberou z účtu několik tisíc ročně.

Skutečná otázka ale nezní, kolik přesně připlatí v roce 2028, nýbrž jak dlouho Unie udrží cenové pojistky a jak aktivně český stát využije tzv. sociální klimatický fond, aby dopady pro nejzranitelnější skupiny zmírnil.

A pak je tu ještě jeden rozměr, který rozhodne, jak tvrdě se ETS2 Čechů dotkne.

Zda motoristé zůstanou u rezignovaného mávnutí rukou u totemu, nebo začnou sledovat, kdo a jak rychle tenhle emisní šroub v Bruselu i v Praze utahuje. A budou, či nebudou ho volit. Schválně, co myslíte, jak to dopadne?