Jeden Mercedes, jedna hlídka, která auto neztratila z dohledu, a verze o motorestu, která se rozpadla při prvním kontaktu s fakty. Případ, který NSS rozhodl letos v březnu, říká víc než jen to, co se stalo u Moravských Budějovic.
Řidič dodávky Mercedes-Benz Sprinter projel 7. srpna 2023 v 12:49 silnicí I/38 u Moravských Budějovic rychlostí, která překračovala povolený limit mimo obec. Policejní hlídka se za ním vydala bezprostředně po měření a vozidlo zastavila v obci Litohoř, přičemž ho po celou dobu neztratila z dohledu.
Při kontrole řidič s přestupkem souhlasil, odmítl ale vyřešení na místě. Teprve v odvolacím řízení přišel s novou verzí: ve chvíli měření prý vůbec neřídil, protože vyšel z Motorestu u Nováků. Je to sice minimálně podivná výmluva, ale budiž. Obviněný má právo se hájit všemi prostředky. Krajský soud v Brně tuto pochybnost přijal a správní rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. 10 As 219/2025-32 ze dne 3. března 2026 krajský soud opravil a věc mu vrátil k novému projednání.
Pochybnost musí být uvěřitelná, ne jen vyslovená
Krajský soud se nedopustil žádného formálního pochybení. Vzal vážně, že obviněný má právo popřít svou účast na přestupku, a z tohoto popření dovodil, že vznikla rozumná pochybnost, která zavazuje správní orgán k dalšímu dokazování. Právě v tomto kroku ale NSS identifikoval zásadní omyl: pochybnost, aby mohla mít procesní váhu, musí být uvěřitelná, vnitřně konzistentní a zasazená do konkrétních okolností případu. Nestačí ji jen vznést.
NSS výslovně uvedl, že ne každé ničím nepodložené tvrzení obviněného, vznesené až v odvolacím řízení, automaticky zakládá rozumnou pochybnost a nutnost dalšího dokazování. Soud musí vždy zvažovat celkovou procesní strategii obviněného, věrohodnost jeho tvrzení a to, zda pro ně nabízí jakékoli důkazy. V tomto případě řidič neuvedl, kdo měl místo něj řídit, nenabídl žádný důkaz a jeho verze stála v přímém rozporu s tím, co hlídka sledovala od okamžiku měření až po zastavení vozidla. NSS ji označil za vysoce nepravděpodobnou a účelovou.
Zásada in dubio pro reo, tedy rozhodnutí ve prospěch obviněného při pochybnostech, platí v přestupkovém řízení stejně jako jinde. Jenže tato zásada předpokládá, že pochybnost existuje, že existuje realistická alternativa k verzi, kterou doložil správní orgán. Pokud alternativa nedává smysl ani při nejbenevolentnějším čtení, žádná procesní zásada ji nevytvoří.
Kilometr silnice a chybějící jméno spolujezdce
Konkrétní fakta tohoto případu jsou přitom mimořádně nepříznivá pro řidičovu verzi. Hlídka vozidlo sledovala nepřetržitě od okamžiku měření až do zastavení v Litohoři, vzdálenost, která neumožňuje žádnou výměnu řidiče. Řidič při silniční kontrole nejprve s přestupkem souhlasil, což je chování, které s verzí o motorestu těžko souzní. A především: nikdy neuvedl, kdo měl v tu chvíli za volantem sedět místo něj. Bez odpovědi na tuto otázku není alternativní verze alternativní verzí, ale jen popřením bez obsahu.
Právě tato kombinace, nepřerušený dohled, prvotní souhlas a absence jakéhokoli konkrétního tvrzení o jiném řidiči, vedla NSS k závěru, že krajský soud pochybnost fakticky vykonstruoval tam, kde žádná reálná pochybnost nebyla. Správní orgán přitom splnil svou povinnost: zjistil stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Bylo to na krajském soudu, aby toto zjištění přezkoumal věcně, nikoli aby je zrušil na základě tvrzení, které samo o sobě neobstojí.
Nejde o ojedinělý výrok, ale o potvrzovanou linii
Co dělá tento rozsudek zajímavějším než běžnou soudničku, je jeho judikaturní kontext. NSS v odůvodnění výslovně odkázal na skutkově téměř totožný rozsudek 1 As 156/2025 z 25. listopadu 2025, kde senát pod předsedkyní Lenkou Kaniovou dospěl k obdobnému závěru: konkrétní tvrzení samo o sobě nestačí, pokud popsaná verze událostí nedává smysl. Dva rozsudky ve čtyřech měsících, oba reagující na stejnou procesní strategii, naznačují, že NSS vědomě formuluje přístup k tomuto typu obhajoby a že krajské soudy, které budou v podobných věcech rozhodovat, mají k dispozici jasný signál, jak má test věrohodnosti vypadat.
Pro každého, kdo uvažuje o tom, zda se vyplatí odmítnout pokutu na místě a vsadit na pozdní popření identity řidiče, je tato linie důležitá. Správní řízení není hra, kde pozdní tvrzení automaticky přehazuje důkazní břemeno zpět na stát. Stát musí prokázat přestupek, ale pokud to udělal přesvědčivě a obviněný nabídne pouze nepodloženou a logicky neudržitelnou alternativu, soud tuto alternativu nemusí brát jako základ pro zrušení rozhodnutí.
Rychlost zůstává nejsmrtelnější příčinou nehod
Případ se odehrává v kontextu, který není neutrální. Nepřiměřená rychlost byla v roce 2025 hlavní příčinou 11 421 nehod zaviněných řidiči motorových vozidel a 124 usmrcení, tedy třetiny všech lidí, kteří při nehodách zaviněných řidiči zemřeli. Policie připravuje Speed Marathon 2026 na 15. dubna a veřejnost mohla navrhovat riziková místa k měření. Překročení rychlosti mimo obec o 30 km/h a více znamená pokutu ve správním řízení 4 000 až 10 000 Kč a 4 body a hranice, na které se dnes rozhoduje, jsou doslova jednotlivé kilometry za hodinu.
V tomto prostředí není překvapivé, že NSS zpřesňuje, co přesně musí obviněný nabídnout, aby jeho obhajoba měla procesní váhu. Nejde o oslabení práv obviněného, jde o to, že právo na obhajobu a právo na věrohodnou obhajobu nejsou totéž. Kdo chce zpochybnit policejní verzi, musí nabídnout něco, co obstojí při konfrontaci s fakty. Verze o motorestu tímto testem neprošla a krajský soud, který ji přijal bez dalšího zkoumání, dostal od NSS jasně najevo, kde udělal chybu.
Případ se vrací ke Krajskému soudu v Brně, který je nyní vázán právním názorem NSS. Výsledek nového rozhodnutí bude zajímavé sledovat. A nejen proto, co řekne o jednom Mercedesu na silnici I/38, ale proto, co ukáže o tom, jak moc soudy tento signál skutečně přijaly za svůj. Jak tipujete, že tento případ dopadne?
PŘEČTENÍ: 5380
PŘEČTENÍ: 2835
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 3405
