Zatímco Češi se drncali v Karosách, Němci stvořili největší autobus světa

Zatímco Češi se drncali ve starých Karosách, Němci stvořili dvoupatrový luxus. Největší autobus polykal 50 l/100 km

Osmnáct metrů, čtyři metry na výšku, bar v dolním patře a 28 tun na čtyřech nápravách. V roce 1975 představil Neoplan stroj, který neměl v Evropě konkurenci.

i Foto: Public Domain

Frankfurtský autosalon IAA 1975. Zatímco československé Karosy řady Š vozily cestující po linkách mezi krajskými městy v jedenáctimetrových jednopodlažních skříních, na stánku bavorského Neoplanu stál autobus, který vypadal jako výletní loď přenesená na silnici. Neoplan N138/4 Jumbocruiser nebyl jen větší autokar, byla to odpověď na úplně jinou otázku. Ne „jak přepravit lidi“, ale „jak prodat dovolenou ještě dřív, než turista dorazí k moři“.

Kolos na hranici zákona

Jumbocruiser vytěžil tehdejší evropskou legislativu do posledního centimetru. Délka 18,00 m, šířka 2,50 m, výška 4,00 m, přesně na povolených maximech. Hmotnost 28 tun, poloměr otáčení 24 metrů. V komfortní konfiguraci s barem, kuchyňkou, toaletou a šatnou v dolním patře zadního článku pojal 102 cestujících. V hustém uspořádání bez vestaveb se do něj vešlo až 144 sedadel.

Pohon obstarával atmosférický vidlicový dvanáctiválec Mercedes-Benz OM 404 o objemu 19,14 litru a výkonu kolem 400 koní (přibližně 294 kW), spojený s pětistupňovým automatem Allison, protože manuální převodovka pro takový výkon v autobusovém světě sedmdesátých let prakticky neexistovala. Často citovaná spotřeba kolem 50 litrů na 100 km nebyla oficiálně potvrzena továrním listem, ale při 28tunové hmotnosti a čelní ploše dvoupatrového kloubu ji lze považovat za realistickou.

Proč vůbec takový stroj vznikl

V první polovině sedmdesátých let explodoval západoevropský trh autobusových dovolených. Němci, Holanďané a Skandinávci mířili po silnici do Španělska, Jugoslávie, na francouzskou Riviéru. Ekonomika zájezdového byznysu stála na jednoduchém principu: co nejvíc cestujících na jednoho řidiče. Jumbocruiser nabízel sto lidí v jednom voze s jednou posádkou a navíc jim prodával zážitek už cestou. Bar v dolním patře, panoramatická okna nahoře, pocit výjimečnosti.

Cena odpovídala ambicím: 500 000 západoněmeckých marek v roce 1976. Za ty peníze si dopravce pořídil výkladní skříň, ne běžný nástroj. Celkem vzniklo jen jedenáct kusů, mikrosérie, která z Jumbocruiseru udělala legendu i raritu zároveň.

Karosa versus Neoplan: dva světy, dvě zadání

Typická československá dálková Karosa ŠD 11 byla dvounápravový jednopodlažní autobus, jedenáct metrů dlouhý, s motorem pod podlahou a jedněmi dveřmi. Robustní, sériový, určený pro meziměstské linky a zájezdy organizované Čedokem. I vylepšená verze „Evropabus“ s vyšší rychlostí a lepšími sedačkami zůstávala v úplně jiné kategorii.

Propast mezi oběma světy ale nespočívala jen v centimetrech a koňských silách. Spočívala v zadání. Karosa řešila dopravu, spolehlivě přemístit lidi z bodu A do bodu B. Neoplan řešil byznys, prodat cestujícímu pocit, že dovolená začíná nástupem do autobusu. Československé zahraniční zájezdy po roce 1954 mířily hlavně do Bulharska, Rumunska či Maďarska. Existovaly, fungovaly, ale komerční tlak na „luxus jako konkurenční výhodu“ v centrálně plánované ekonomice prostě chyběl.

Proč Jumbocruiser zmizel

Konec přišel z několika stran najednou. V roce 1980 Francie zakázala průjezd kloubových autokarů, čímž prakticky odstřihla pozemní cestu do Španělska a Portugalska, tedy klíčové destinace. Provoz komplikoval obří poloměr otáčení i přetížení zadního článku, když se cestující soustředili u baru. Později přišly ekonomičtější čtrnáctimetrové dvoupatrové autokary a v devadesátých letech deregulace evropského leteckého trhu, která přinesla nízkonákladové lety za cenu autobusové jízdenky.

Jednotlivé kusy obíhaly mezi dopravci, muzei a soukromníky. Jeden používala Kelly Family, jiný skončil v ponorkovém muzeu v Peenemünde, další odplul do USA jako obytný vůz.

Poslední pojízdný gigant

Dnes existuje ověřeně jeden provozuschopný exemplář, autobus číslo 3 u firmy Reisedienst Lücke v Dülmenu. Po zhruba pětileté renovaci znovu jezdí, má 101 míst na ploše 90 metrů čtverečních a majitel ho nabízí k pronájmu na speciální akce. Devadesát čtverečních metrů obytné plochy na kolech, víc než průměrný český byt 3+1.

Jumbocruiser nevyhrál evoluční závod. Byl příliš velký, příliš drahý a příliš závislý na světě bez leteckých diskontů. Ale jako monument doby, kdy se autobus pokoušel být zaoceánskou lodí na pneumatikách, nemá dodnes konkurenci. Pro fanoušky přidáváme skvělé video, které mapuje i další tehdejší giganty. Určitě stojí za zhlédnutí.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Martin Sedláček

Vyučil se automechanikem a tuto práci také dlouhé roky provozoval. Pak se na čas přesunul do oblasti profesionální dopravy, řidičák má v podstatě na vše, co se dá u nás legálně řídit. Po několika letech za volantem nákladního auta se vrátil zpět k původní profesi, kterou už dělá spíše z pozice vedoucího dílny. Má tak čas na redakční a publikační činnost i osvětu v oblasti automobilové techniky.

Zobrazit další články