Peugeot jednou postavil auto, které mělo porazit Ferrari F40. Oxia bylo rychlejší a krásnější, ale svět na něj zapomněl

Jmenovalo se Oxia a nebylo to plátno přetažené přes dřevěnou kostru. Pod karoserií nakreslenou Gérardem Welterem pracoval přeplňovaný V6, pohon všech kol, řízení všech kol a palubní elektronika, jakou sériová auta dostala až o dekádu později. Na italském okruhu Nardò se rozjela k hranici 350 km/h, tedy rychleji, než tehdy dokázalo Ferrari F40. A přesto: zeptejte se dnes kohokoliv mimo úzký kruh automobilových nadšenců a uslyšíte ticho. Oxia je příběh stroje, který předběhl dobu, splnil svůj účel a pak tiše zmizel do muzejního depozitáře.

Motor, podvozek, kokpit: co všechno v tom kupé bylo

Srdcem Oxie byl 2,8litrový vidlicový šestiválec z rodiny PRV osazený dvěma turbodmychadly. Podle oficiálních materiálů Peugeotu produkoval 680 koní při 8 200 otáčkách za minutu. Síla mířila na všechna čtyři kola a všechna čtyři se zároveň natáčela, systém 4WS měl zlepšit stabilitu ve vysokých rychlostech i obratnost v nižších.

Hmotnost? Okolo 1 374 kilogramů, tedy o téměř 300 kg víc než tehdejší Ferrari F40, ale s výkonem vyšším o 200 koní. Poměr výkonu a hmotnosti vycházel jednoznačně ve prospěch Francouze.

Varovná slova kapitána Červenky. Proti Slovensku jsme měli štěstí, tým čeká hodně práce

SportyŽivě.cz

4 h

Interiér vypadal jako rekvizita ze sci-fi. Digitální přístrojový štít, startovací tlačítko místo klíčku, palubní počítač ovládaný kuličkou připomínající trackball, navigační funkce, telefon a dokonce solární články u čelního skla napájející ventilaci stojícího vozu. V roce 1988 to byl výčet z budoucnosti. Dnes je to standardní výbava rodinného kombi.

Rychlejší než F40, ale jiný druh stroje

Srovnání s Ferrari F40 se nabízí samo a v číslech Oxia vítězí:

Čísla ale vypovídají jen o části pravdy. F40 bylo homologované sériové auto, které si šlo koupit, byť za astronomickou cenu. Porsche 959 prošlo kompletním vývojovým cyklem a závodilo v Dakaru. Oxia byla funkční, pojízdná, testovaná na Nardò, ale nikdy neprošla homologací, nikdy se neprodávala a nikdy nestartovala v závodě. Byla to technologická vlajka, ne obchodní produkt.

Esteticky šlo o jinou filozofii. Welterova karoserie byla uhlazenější, čistší, aerodynamicky integrovanější. F40 naopak stavělo na surové účelovosti, obnažený karbon, minimální komfort, žádné kompromisy. Říct, že Oxia byla „krásnější“, je legitimní estetický soud. Říct, že byla lepší auto, by bylo zkreslení.

Francouzský kontext: Oxia nebyla sama

Konec osmdesátých let byl pro francouzský automobilový průmysl obdobím nečekaně odvážných konceptů. Ve stejném roce 1988 představil Citroën studii Activa, hydraulicko-elektronickou laboratoř se čtyřmi řízenými a poháněnými koly, ale „jen“ s 200 koňmi a bez ambice být supersportem. O šest let později přišel Renault s Espace F1: dodávkovou karoserií osazenou motorem z formule 1, téměř 800 koňmi a sprintem na stovku za 2,8 sekundy.

Z této trojice působí Oxia nejblíž představě reálného silničního supersportu. Activa byla technická demonstrace, Espace F1 provokativní showpiece. Oxia měla proporce, výkon i chování vozu, který by, teoreticky, mohl vyjet na silnici.

Že nevyjel, nebylo selhání. Bylo to rozhodnutí.

Proč Peugeot záměrně nepostavil „své Ferrari“

Přímé oficiální vysvětlení, proč Oxia nešla do výroby, se nám nepodařilo dohledat. Ale stopy vedou k jednoznačné interpretaci. Peugeot sám popisuje své koncepty jako „laboratoř nápadů“, nástroj pro testování technologií, posouvání designu a budování image, ne jako závazek k sériové produkci.

U Oxie chybí jakákoliv stopa po cenotvorbě, výrobních kapacitách, homologačním procesu nebo obchodním plánu. Vznikly právě dva exempláře. Jeden zůstal ve sbírkách Musée de l’Aventure Peugeot v Sochaux, druhý byl podle sekundárních zdrojů prodán v aukci v roce 2009 a skončil v soukromé sbírce v USA.

Podle nás šlo o vědomé rozhodnutí, ne o promarněnou šanci. Peugeot byl a je mainstreamová evropská značka. Malá série exotického supersportu by mu dala silnější mýtus, ale těžko by změnila jeho základní identitu. Oxia splnila přesně to, k čemu vznikla: ukázala, že Peugeot umí víc, než si o něm svět myslí.

Co zbylo po Oxii

Přímého sériového potomka Oxia nemá. Žádný Peugeot, který by šlo koupit v showroomu, se na ni výslovně neodvolává. Jednotlivé technologie ale přežily jako motivy: bezklíčkové startování, palubní počítače, navigace, monitoring pneumatik, to všechno dnes bereme jako samozřejmost.

Duchovní linie pokračuje jinak. Koncept e-Legend z roku 2018 byl elektrické kupé s retro estetikou a 340 kW. Studie Inception ukazuje směr budoucích elektromobilů značky. A závodní hypercar 9X8, startující ve vytrvalostních závodech, je dnes nejbližší věc k Oxii, kterou Peugeot má, rychlý, ambiciózní a technologicky nabitý stroj, který posouvá vnímání značky.

Kdo chce Oxii vidět naživo, nejspíš zamíří do Sochaux. Muzeum vystavuje koncepty, ale konkrétní přítomnost vozu je dobré si předem ověřit. Vstupné stojí 14 eur, otevřeno je od úterý do neděle.

Oxia nebyla promarněná příležitost. Byla přesně tím, čím měla být, okamžikem, kdy si mainstreamová značka dovolila postavit supersport bez omluv. A pak se vrátila k práci.