Evropské automobilky nemají co vyrábět. Záchrana je buď pustit Číňany do továren, nebo začít vyrábět zbraně

V březnu 2025 představila Evropská komise plán ReArm Europe / Readiness 2030 s politicky deklarovaným stropem „až 800 miliard eur“ na posílení evropské obrany do konce dekády. Částka zní jako jeden obří fond. Ve skutečnosti jde o součet několika finančních pák: vyšších národních obranných rozpočtů uvolněných díky fiskálním výjimkám, nového nástroje SAFE s půjčkami až za 150 miliard eur, pružnějšího využití kohezních peněz EU, větší role Evropské investiční banky a mobilizace soukromého kapitálu. Žádná jednorázová kasa. Spíš soustava ventilů, které se postupně otevírají, a průmysl si všímá, kam poteče voda.

Renault: drony místo aut, ale pod podmínkami

Nejdál ze „čistých“ automobilek zašel Renault. Francouzské ministerstvo obrany ho na konci roku 2024 propojilo s programem Drone Pact a od té doby se firma zapojila do několika konkrétních projektů. Společně s firmou Turgis & Gaillard pracuje na masové výrobě dronu v rámci projektu Chorus; Renault přitom nedodává bojový design, ale to, co umí nejlépe: industrializaci, škálování výroby a kontrolu nákladů. V červnu 2026 oznámil partnerství s Thales na taktickém voze 4 TROOP a společném programu TOUTATIS zaměřeném na muniční a dronovou technologii. Výroba má začít už v roce 2027.

Důležitý je ale rámec, který si Renault sám nastavil. Správní rada v červenci 2025 schválila čtyři podmínky vstupu do obrany: práce pod hlavičkou francouzského ministerstva obrany, partnerství s evropským obranným výrobcem, přínos pro francouzské inženýrské týmy a závody a žádné omezení investiční kapacity skupiny. Šéfové firmy opakují, že Renault „nezůstává zbrojařem“. Provozní marže skupiny za rok 2025 dosáhla 6,3 %. Obranné projekty zatím tvoří zlomek byznysu, ale signál je jednoznačný: automobilka s volnými kapacitami a výrobním know-how má v nové evropské bezpečnostní architektuře co nabídnout.

Když odešla máma, uvědomil jsem si, že jsem sám. Martin Zounar přišel o oba rodiče, otce znalo celé Česko ze Slunce, seno

VIPživot.cz

5 h

VW Osnabrück: konec kabrioletu, začátek nejistoty

Jiný příběh se odehrává v německém Osnabrücku. Tamní závod Volkswagenu vyrábí T-Roc Cabriolet, a v létě 2027 s tím skončí. Dohoda „Zukunft Volkswagen“ z prosince 2024 potvrdila, že se hledá udržitelné další využití areálu, ale žádný nástupnický model ani obranný kontrakt dosud nebyl oznámen.

V březnu 2025 šéf Rheinmetallu Armin Papperger v rozhovoru pro NDR prohlásil, že závod je vhodný pro výrobu vojenských vozidel, nikoli munice. Mediální vlna, která následovala, vytvořila dojem, že konverze je na spadnutí. Realita je střízlivější. Na konci listopadu 2025 Reuters citoval téhož Pappergera, že s Volkswagenem o přestavbě Osnabrücku aktuálně nejedná. Závod tak zůstává v limbu: bez auta, bez zakázky, s tisíci zaměstnanci a regionem, který čeká.

Rheinmetall: z automobilky plnohodnotným zbrojařem

Rheinmetall je v tomto příběhu protipól. Firma, která kdysi vyráběla i automobilové díly, už v roce 2026 otevřeně mluví o ukončení zbývajících civilních automobilových aktivit a plném soustředění na obranu. Výsledky mluví jasně: marže obranné divize za rok 2024 dosáhla 19 %, celková marže koncernu za rok 2025 činila 18,5 %. Pro srovnání: Volkswagen Group skončil za rok 2025 na 4,6 %, samotná značka VW Passenger Cars v roce 2024 na 2,9 %.

Portfolio Rheinmetallu dnes zahrnuje bojová vozidla, munici, protivzdušné systémy, elektroniku, lodní komponenty i kosmické kapacity. Backlog roste, kapacity se rozšiřují. Obrana u zavedeného hráče vydělává zhruba dvakrát až čtyřikrát víc než masový automobilový průmysl, ale to neznamená, že stejnou marži automaticky získá každá automobilka, která se rozhodne zkusit zbrojní zakázky.

Český rozměr: Škoda roste, Rheinmetall dodává tanky

Ne všechny evropské automobilky hledají záchranu v obraně. Škoda Auto v roce 2025 překročila milion vyrobených vozů, rozjela sériovou výrobu elektromobilů Elroq a Enyaq a v rámci koncernu VW drží nadprůměrnou marži 8,3 % za rok 2024. Je to důkaz, že volné kapacity lze vyplnit i klasickou cestou, pokud má značka správný produkt a poptávku.

Český obranný rozměr ale existuje jinde. Ministerstvo obrany v prosinci 2024 uzavřelo s Rheinmetall Landsysteme smlouvu na 14 tanků Leopard 2A4 za 3,98 miliardy Kč. A v dubnu 2026 Česko získalo finální souhlas Rady EU k finanční pomoci v rámci nástroje SAFE. Propojení evropského obranného financování s českými akvizicemi už tedy není teorie, je to běžící mechanismus.

Dvě cesty z jedné krize

Podle odhadu AlixPartners citovaného magazínem Autocar využívají evropské automobilové továrny v průměru zhruba 55 % kapacit, blízko hranice, pod kterou řada závodů přestává být rentabilní. Asociace ACEA zároveň uvádí, že bateriové elektromobily měly v EU za první čtyři měsíce roku 2025 podíl jen 15,3 % registrací, daleko od úrovně, která by sama o sobě zaplnila prázdné linky. Poptávku brzdí slabé pobídky a nedostatečná infrastruktura.

Automobilky proto hledají dvě paralelní cesty. Stellantis prohlubuje spolupráci s čínským Leapmotorem a zvažuje evropskou výrobu jeho modelů ve Španělsku, což je klasická strategie „naplnit továrnu cizím produktem“. Druhá cesta vede přes obranu. SAFE je postavený tak, aby v principu nutil ke společnému pořizování alespoň dvou zemí a snižoval fragmentaci výzbroje, i když v přechodném období připouští i národní nákupy. Pro automobilky to znamená šanci na větší série, ale jen tam, kde existuje zakázka, certifikovaný obranný partner a politické krytí.

Evropa se nepřipravuje na válečnou mobilizaci v klasickém smyslu. Připravuje se na dekádu vysokých obranných výdajů, doplňování skladů a budování výrobních kapacit, které dosud chyběly. Pro část automobilového průmyslu je to záchranné lano. Pro jinou část, třeba pro zaměstnance v Osnabrücku čekající na rozhodnutí, které stále nepřichází, zatím jen příslib.