Taxi zdarma pro seniory k lékaři i na úřad. Polsko ukazuje, jak řešit problém, který v Česku přetrvává. Náklady na sebe bere radnice

V Česku přitom podobné služby existují taky. Jenže zatímco v Polsku kolem nich roste viditelná síť obecních programů s jasnými pravidly, české řešení zůstává rozptýlené mezi veřejnou dopravu, sociální služby a zdravotní transport. Senior, který bydlí v malé obci bez autobusového spoje a nemá nikoho, kdo by ho odvezl na kontrolu k odbornímu lékaři, propadá mezerami systému. Polské obce pojmenovaly přesně tenhle problém a začaly ho řešit po svém.

Tři města, tři modely, a žádný není stejný

Hranice „nad 70 let“ zní jednoduše, ale realita je pestřejší. Každá polská obec si nastavuje vlastní pravidla a podmínky se výrazně liší.

Poznaň provozuje v rámci balíku Viva Senior jednu z nejrozvinutějších služeb v zemi. Nárok mají rezidenti platící daně do Poznaně, kteří dosáhli 80 let, nebo 70 až 79 let s viditelným omezením mobility. Podmínkou jsou nízké příjmy a samostatná domácnost. Jízdy jsou bezplatné, ale limit je přísný: maximálně šest jízd po dobu trvání projektu, ne častěji než jednou měsíčně. I tak služba v roce 2025 podle města Poznaň odbavila 14 600 bezplatných jízd. To už není pilotní projekt, ale masově využívaná městská služba.

Reprezentant Hložek do toho práskl. Svatba bez ponožek, láska Veronika okouzlila zámek

SportyŽivě.cz

3 h

Ostrołęka zvolila jiný přístup. Program běží od 1. dubna 2025, organizuje ho městský ústav pomoci rodině (MOPR) ve spolupráci s Polským červeným křížem a spolufinancuje ho Evropský sociální fond plus. Nárok mají senioři od 70 let, případně od 65 let s průkazem invalidity. Jízdy jsou bezplatné, limit činí tři za měsíc, služba funguje v pracovní dny od 7 do 18 hodin. Pro seniora v menším městě prakticky nejštědřejší varianta.

Nowe je čerstvý případ. Rada města schválila program koncem dubna 2026 a cílí na obyvatele od 70 let, případně od 60 let s uměřeným nebo značným stupněm zdravotního postižení. Na rozdíl od Poznaně a Ostrołęky ale počítá se spoluúčastí seniora; konkrétní sazbu má podle dostupných informací stanovit řád místního střediska sociální péče.

Česko: tři systémy, žádný společný jmenovatel

V Česku problém dopravního vyloučení seniorů existuje a je odborně popsaný. Sociologický ústav AV ČR ho mapuje jako součást širšího sociálního vyloučení ve venkovských periferiích. Řešení ale leží rozházené ve třech oddělených režimech.

• Veřejná doprava. Kraje a obce zajišťují dopravní obslužnost podle zákona č. 194/2010 Sb. Autobus ale jezdí podle jízdního řádu, ne podle potřeb osmdesátiletého člověka s berlemi.
• Zdravotní transport. VZP hradí dopravu k lékaři jen při zdravotní indikaci. Špatné autobusové spojení nebo chybějící rodina důvodem k úhradě nejsou.
• Sociální služby. Doprovod k lékaři může být součástí pečovatelské nebo asistenční služby, ale jen pro registrované klienty. Kdo není v systému, nemá na co dosáhnout.

Mezi těmito třemi pilíři zeje mezera. A právě do ní míří polské obecní programy: řeší poslední kilometr mezi domovem seniora a dveřmi ordinace, kam se běžná doprava nedostane.

U nás to už někde funguje, jen o tom nikdo neví

Říct, že Česko problém zcela ignoruje, by nebylo fér. Některé obce vlastní senior taxi provozují.

Mikulov nabízí službu Senior TAXI pro rezidenty od 70 let nebo držitele průkazu ZTP/ZTP-P. Limit je osm jízd měsíčně, cena 30 Kč za jízdu. Police nad Metují mají TAXI pro seniory od 65 let (nebo od 18 let se ZTP/ZTP-P), deset jednorázových jízd měsíčně za 20 až 30 Kč podle trasy.

Problém není v tom, že by české obce neuměly takovou službu spustit. Problém je, že neexistuje jednotný rámec, který by je k tomu motivoval nebo jim usnadnil cestu. Žádný celostátní seznam obcí s aktivním senior taxi se nám nepodařilo dohledat. Kdo chce zjistit, jestli něco podobného funguje v jeho okolí, musí projít web své obce, prohledat registr poskytovatelů sociálních služeb MPSV nebo se zeptat svého praktického lékaře na zdravotní transport.

Může to u nás vzniknout systémově?

Polský stát žádný jednotný program „senior taxi“ nemá. Varšava pro rok 2026 sází na jiné nástroje, například Korpus Wsparcia Seniorów zaměřený na sousedskou péči a bezpečnostní náramky. Taxi pro seniory zůstává samosprávní záležitostí, tedy věcí obcí.

Pro Česko z toho plyne realistický závěr: nejpravděpodobnější cesta vede obec po obci, ne přes rychlou celostátní legislativu. Právní nástroje existují. Obec může nad rámec krajské dopravní obslužnosti zajistit vlastní řešení. Financování lze skládat z obecního rozpočtu, z programu OPZ+ zaměřeného na dostupnost sociálních služeb nebo z IROP, který umožňuje pořídit automobily pro terénní sociální služby. Mechanicky to ale není kopírování polského vzoru; česká obec musí službu zasadit do formálního rámce sociální péče nebo ji provozovat jako obecní nadstandard.

Kolik to stojí? Bez lokální kalkulace to nelze poctivě říct. Z českých příkladů je vidět, že uživatel platí 20 až 30 Kč za jízdu a obec dotuje zbytek. Města službu financují z vlastních peněz, někde s pomocí evropských zdrojů. Přesné roční náklady se liší podle velikosti obce, počtu klientů a frekvence jízd.

Otázka z titulku má tedy odpověď podmíněnou: může, pokud se najde starosta, který problém pojmenuje, a zastupitelstvo, které odhlasuje rozpočet. V Nowém to trvalo jedno zasedání rady. Rozhodující není velikost obce ani výše rozpočtu, ale ochota převzít odpovědnost za poslední kilometr, který dělí seniora od lékaře.