Polsko nemá povinné zdravotní prohlídky seniorů za volantem. Statistiky ukazují, že mladí řidiči způsobují třikrát více nehod

Řidičský průkaz skupiny B v Polsku platí patnáct let. Při jeho vydání musí žadatel projít lékařským posouzením, ale jakmile průkaz drží v ruce, žádný zákon ho nepošle znovu k lékaři jen proto, že oslavil šedesátku, sedmdesátku nebo osmdesátku. Kratší platnost může nařídit jedině lékař na základě konkrétního zdravotního nálezu, ne kalendář. Vyplývá to přímo z polského zákona o řidičích, konkrétně z článků 11 a 13 v konsolidovaném znění z roku 2025. Právě tahle absence automatického věkového filtru dělá z Polska v evropském srovnání výjimku. Ale znamená to skutečně vyšší riziko na silnicích?

Co v Polsku chybí a co ne

Označit Polsko za zemi bez jakýchkoli zdravotních pravidel pro řidiče by bylo nepřesné. Systém funguje, jen jinak než v Česku nebo Itálii. Při prvním vydání řidičáku lékař posoudí zrak, sluch, neurologický stav i chronická onemocnění. Pokud zjistí problém, třeba nekompenzovaný diabetes nebo epilepsii, může zkrátit platnost průkazu na méně než patnáct let. Řidič se pak musí k lékaři vrátit dřív, než mu oprávnění vyprší.

Co ale chybí, je mechanismus, který by automaticky znovu prověřil každého řidiče po dosažení určitého věku. Žádná hranice 65, 70 ani 80 let. Žádný interval „každé dva roky k doktorovi“. Senior, který při prvním posouzení neměl žádný nález, může teoreticky jezdit dalších patnáct let bez jediné kontroly způsobilosti, i kdyby mu bylo devadesát.

Jak to vypadá jinde v Evropě

Řada evropských zemí zvolila přísnější cestu. Srovnání tří ověřených modelů ukazuje rozdíly:

Zajímavý je český posun. Ještě do konce roku 2025 platila první povinná prohlídka od 65 let. Od 1. 1. 2026 ji Ministerstvo dopravy ČR posunulo na 70 let s opakováním každé dva roky. Česko se tedy samo posunulo směrem k mírnějšímu režimu. Trend v Evropě zjevně nesměřuje k plošnému zpřísňování, ale k hledání rovnováhy mezi prevencí a zbytečnou byrokracií.

Co říkají čísla o nehodách

Tady se příběh komplikuje. Polská policejní statistika za rok 2025 uvádí, že řidiči ve věku 60 a více způsobili 3 720 dopravních nehod, při nichž zahynulo 299 lidí a 4 310 bylo zraněno. Absolutní čísla znějí alarmujícně. Jenže v přepočtu na 10 000 obyvatel dané věkové skupiny vychází nehodovost seniorů na 3,72. U řidičů mezi 18 a 24 lety je to 11,70, více než trojnásobek.

Jinými slovy: mladí řidiči jsou v Polsku statisticky výrazně nebezpečnější než senioři. A to i přesto, že senioři žádnou povinnou věkovou kontrolou neprocházejí.

Evropská komise k tomu dodává ještě důležitější kontext: důkazy o účinnosti plošných věkově navázaných kontrol jsou nejednoznačné. Komise sama cituje srovnání Finska, které prohlídky od 70 let má, a Švédska, které je v té době nemělo. Výsledek? Finsko nevykázalo jednoznačně lepší bezpečnostní čísla u starších řidičů.

Věkový filtr, nebo individuální posouzení?

Skutečný spor se nevede mezi bezpečností a svobodou seniorů. Vede se mezi dvěma přístupy: plošným věkovým sítem a individuálním posuzováním zdravotního stavu. Polsko stojí na straně individuálního modelu. Itálie na straně plošného. Česko se po letošní změně posunulo někam mezi ně.

Evropská komise v nové směrnici o řidičských průkazech, která vstoupila v platnost v listopadu 2025, nezavádí jednotnou povinnou lékařskou prohlídku seniorů pro celou EU. Místo toho požaduje minimálně sebehodnocení nebo jiný národní systém při obnově průkazu. Členské státy si mohou zvolit vlastní cestu. Polsku tedy nehrozí sankce za to, že věkové kontroly nemá, ale zároveň nemá mechanismus, který by automaticky zachytil řidiče, jehož zdravotní stav se od vydání průkazu zásadně zhoršil.

Evropská komise mezi klíčové rizikové stavy řadí epilepsii, diabetes, srdeční onemocnění, spánkovou apnoi, psychiatrické poruchy a zneužívání návykových látek. Žádný z nich nesouvisí výhradně s věkem. Všechny ale s věkem nabývají na pravděpodobnosti.

Polsko zůstává v evropském srovnání nejliberálnější velkou zemí, pokud jde o zdravotní kontroly starších řidičů. Čísla zatím nedokazují, že by za to platilo vyšší nehodovostí seniorů, ale absence automatického filtru znamená, že stát sází na to, že si každý řidič svůj zdravotní stav pohlídá sám. Je to sázka na individuální zodpovědnost. A ta někdy vychází, někdy ne.