Při startu chrlí 40 litrů vody za sekundu: Parní motorka z anglické garáže je druhý nejrychlejší stroj na dvou kolech na světě

Představte si 120 litrů vody ohřáté na 260 °C v tlakové nádobě. Jezdec stiskne tlačítko na řídítkách, otevřou se ventily a voda se vyřítí do dvou trysek. V okamžiku výstupu expanduje v poměru 1 620 ku jedné, změní se na páru a vytvoří raketový tah, který přitlačí člověka silou přes šest G do sedla. Celé to trvá necelé dvě sekundy. Přesně tak funguje Force of Nature, dvoukolový speciál, který jeho tvůrci označují za druhou nejrychlejší motocyklovou jízdu na stojící čtvrt míli na světě. Není to motorka na páru v tom smyslu, v jakém si představíme viktoriánský stroj s pístem a ojnicí. Je to parní raketa, jednorázový tahový impuls zabalený do rámu se dvěma koly.

Z garáže v North Yorkshire na startovní čáru Santa Pod

Graham Sykes se pohybuje ve sprintovém motorsportu od roku 1979. Pracoval na závodních programech Vauxhallu v britských a evropských cestovních šampionátech, podílel se na proudovém dragsteru Firestorm i na rychlostním motocyklu 52 Express. Když se s manželkou Diane rozhodli postavit vlastní rekordní stroj, zadání znělo jasně: unikátní raketový motocykl schopný překonat 320 km/h na čtvrt míli, pokud možno bez sériových motocyklových dílů tam, kde šlo navrhnout něco lepšího.

Diane zajišťuje finance, logistiku i práci na startovní čáře. Graham navrhuje a obrábí. Jejich dílna v Bedale není garážový chaos (jde o rodinnou strojírenskou firmu s přesným obráběním), ale rozhodně to není tovární závodní tým s rozpočtem velké automobilky. Právě ten kontrast mezi domácím zázemím a světovou extratřídou výsledků dělá z Force of Nature tak neobvyklý příběh.

Infantino jednal o právech na MS za zády rady FIFA. Předseda evropských lig volá po jeho odchodu

SportyŽivě.cz

2 h

Jak funguje raketový tah na páru

Princip je překvapivě jednoduchý. Mimo motorku stojí externí ohřívací jednotka přezdívaná Mothership. V ní se demineralizovaná voda zahřeje na zhruba 250–260 °C pod tlakem kolem 40 barů. Po odpojení od ohřevu je tlaková nádoba připravena k výstřelu.

Klíčové parametry systému:

• Objem zásobníku: 120 litrů přehřáté vody
• Průtok při startu: dosavadních cca 44 litrů za sekundu (plánované snížení na 35 l/s pro delší tah)
• Expanzní poměr: 1 620:1, každý litr vody se promění v 1 620 litrů páry
• Trysky: dvě trysky typu de Laval, optimalizované pro nadzvukový proud
• Regulace: prakticky žádná, systém je „sto procent, nebo nic“

Graham Sykes to v rozhovoru pro New Atlas popsal bez příkras: „Nemůžete regulovat průtok ventilů. Je to buď všechno, nebo nic.“ Jezdec tedy nepracuje s plynem jako na běžné motorce. Stiskne tlačítko a nechá se nést explozí páry, která při výstupu z trysek vytváří mohutný oblak a podle Sykese i „pořádnou zvukovou ránu“. Dosavadní starty dokázaly okolí dráhy solidně zkropit, tým proto pracuje na „sušším“ režimu s nižším průtokem a delší dobou tahu.

5,503 sekundy, a pak ještě rychleji

O Velikonocích 2026 přijela Force of Nature na Festival of Power do Santa Pod Raceway, jediného stálého dragového okruhu ve Velké Británii. Výsledek: 5,503 sekundy na 402 metrech při cílové rychlosti 310,5 km/h. Podle týmu jde o druhou nejrychlejší motocyklovou jízdu na stojící čtvrt míli v historii.

Kdo je první? Francouz Eric Teboul na raketovém motocyklu poháněném peroxidem vodíku: 4,977 sekundy při 467,5 km/h. Rozdíl je propastný, půl sekundy v čase a zhruba 157 km/h v cílové rychlosti. Přesto je pozice Force of Nature pozoruhodná. Teboulův stroj používá chemické palivo s obrovskou energetickou hustotou. Sykesovi jedou na vodu.

Pro srovnání se sériovým světem: Ducati Panigale V4 R dosahuje maximální rychlosti kolem 318 km/h, Kawasaki Ninja H2R přes 300 km/h. Jenže tyto stroje dodávají výkon kontinuálně a řiditelně. Force of Nature vystřelí vše během necelých dvou sekund a pak dojíždí setrvačností. Na krátké rovince je to devastující. Na silnici nepoužitelné.

A rekord už neplatí. 10. června 2026 na Santa Pod Main Event zajel tým 5,44 sekundy, další osobní maximum.

Proč je to slepá větev a proč na tom nezáleží

Force of Nature nikdy nebude dopravní prostředek. Potřebuje externí ohřev, tah trvá jednotky sekund a tlaková nádoba vyžaduje po každých 25 zahřívacích cyklech kontrolu trhlin a tlakovou zkoušku na 80 barů. Jde o extrémní inženýrskou výzvu, ne o prototyp budoucí mobility.

Právě proto je ale projekt tak fascinující. Sykesovi vzali historický princip (přehřátou vodu) a dotáhli ho do bodu, kde konkuruje chemickým raketám. Plány na sezonu 2026 počítaly s o třicet procent větší tlakovou nádobou a cílem dostat se pod 5,5 sekundy. Ten cíl už splnili. Výhledově mluví o čtyřsekundové čtvrt míli.

V Česku nemáme nic srovnatelného, ale tradice domácích sprintových speciálů existuje, stačí vzpomenout na Czech Drag Serie v Hoškovicích nebo na legendární dragster pana Slámy z Mladějova, dnes muzejní exponát. Force of Nature je prostě o několik řádů jinde.

Manželé z Bedale dokázali, že k útoku na světovou špičku stačí přesná strojírenská práce, sto dvacet litrů horké vody a ochota sednout na stroj, který se nedá řídit, jen spustit.