Americká policie testuje systém, který k registrační značce přiřadí Bluetooth telefonu, signál chytrých hodinek i tlakových senzorů v pneumatikách. Výměna SPZ pak nemusí stačit.
Nejmenuje se radar a neměří rychlost. SignalTrace od firmy Leonardo US Cyber and Security Solutions je modulární sledovací systém, který se napojuje na stávající čtečky registračních značek a přidává k nim vrstvu, se kterou dosud žádný silniční dohled nepracoval: bezdrátové identifikátory všech elektronických zařízení v okolí vozidla a uvnitř něj. Telefon v kapse řidiče, sluchátka spolujezdce, notebook na zadním sedadle, infotainment na palubní desce, dokonce i senzory tlaku v pneumatikách. Z těchto signálů systém podle výrobce skládá takzvaný elektronický otisk, který je stabilnější než samotná značka na plechu.
Jak funguje elektronický otisk vozidla
Klasická čtečka SPZ (v Česku ji policie provozuje pod názvem CAKV) pořídí snímek, přečte text značky, zaznamená čas, místo a směr jízdy. SignalTrace k tomu přidává pasivní sběr rádiové aktivity v okolí. Zachytává veřejně vysílané signály přes Bluetooth, Wi-Fi, RFID i palubní moduly vozu. Oficiální brožura výslovně jmenuje mobilní telefony, tablety, notebooky, nositelnou elektroniku, bezdrátová sluchátka, RFID tagy, klíčové karty, palubní hotspoty, infotainment, bezpečnostní senzory, tlakové senzory pneumatik, a dokonce i mikročipy domácích mazlíčků.
Každé z těchto zařízení vysílá identifikátor, ať už jde o MAC adresu Bluetooth, Wi-Fi probe request, nebo unikátní kód TPMS senzoru. Jednotlivě je to jen střípek. Algoritmus SignalTrace ale podle výrobce hledá sestavy zařízení, která se opakovaně pohybují spolu. Když se stejná kombinace telefonu, hodinek, sluchátek a palubních vysílačů objeví na různých místech ve stejném čase, systém ji propojí s konkrétní registrační značkou a vytvoří elektronický otisk.
A právě tady je klíčový posun: pokud někdo vymění nebo odstraní značku, sestava zařízení uvnitř a kolem vozu zůstává stejná. Systém ji může vyhodnotit jako totéž vozidlo se stejnou posádkou.
Od silnice k nádraží: širší záběr než jen doprava
SignalTrace není navržen jen pro silniční provoz. Produktová stránka Leonardo uvádí nasazení i v prostředích bez silnic: metro, nákupní centra, nádraží, eventové prostory. Senzory lze podle výrobce instalovat i bez současně umístěné kamery na čtení značek. V takovém režimu systém pracuje čistě s bezdrátovými identifikátory a stává se obecnější lokační infrastrukturou.
Marketingové materiály cílí na policejní vyšetřování závažné kriminality. Brožura výslovně zmiňuje sledování pohybu gangů, obchodování s lidmi a konvojových vzorců. Nikde v otevřených materiálech se SignalTrace neprezentuje jako nástroj pro běžné dopravní přestupky. Veřejně dohledatelné materiály nesou copyright 2025, širší mediální pozornost přišla až 8. června 2026, kdy investigativní novinář Joseph Cox téma otevřel na serveru 404 Media.
Potvrzené reálné nasazení v Evropě zatím veřejně neexistuje. Produkt je ale obchodně vystavený na evropské oborové platformě Intertraffic v Amsterdamu, což naznačuje, že Leonardo o evropský trh zájem má.
Právní zeď, kterou by musel systém překonat
V Evropě by nasazení SignalTrace narazilo na několik právních vrstev najednou. Registrační značka je podle Evropského sboru pro ochranu osobních údajů osobním údajem. Kombinace SPZ, lokace, času a identifikátorů elektronických zařízení by znamenala profilování pohybu konkrétních osob, a to je právní kategorie s přísnými požadavky.
Pro civilní nebo komerční provoz by platilo GDPR a směrnice ePrivacy, která chrání i přístup k informacím v terminálovém zařízení. Pokyny EDPB výslovně řeší fingerprinting a skryté identifikátory, tedy přesně to, s čím SignalTrace pracuje.
Pro policejní nasazení by se uplatnil zvláštní režim směrnice 2016/680 o zpracování osobních údajů pro účely prevence a vyšetřování trestných činů. V Česku ji transponuje zákon č. 110/2019 Sb. I v tomto režimu by ale bylo nutné prokázat:
- jasný zákonný titul pro sběr dat,
- nezbytnost a proporcionalitu,
- omezení účelu a doby uchování,
- nezávislý dohled.
Česká policie už dnes provozuje systém automatického rozpoznávání značek. Podle zveřejněných informací používá zařízení LOOK a Ramer, ukládá fotografie, text SPZ, datum, čas, místo a GPS kamery. To je ale kvalitativně jiná úroveň dat než párování značky s Bluetooth otiskem posádky. Přechod od „vidím značku“ k „vím, kdo sedí uvnitř“ by vyžadoval zcela nový právní rámec a podle nás i veřejnou debatu, která zatím nezačala.
Dá se před elektronickým otiskem bránit?
Částečně ano. Vypnout Bluetooth a Wi-Fi na telefonu, odložit chytré hodinky a bezdrátová sluchátka, deaktivovat hotspot v autě: to jsou kroky, které sníží počet detekovatelných signálů. Jenže úplná rádiová sterilita je u moderního vozidla krajně obtížná. TPMS senzory v pneumatikách vysílají trvale a řidič je nemůže jednoduše vypnout, aniž by přišel o bezpečnostní funkci. Infotainment a další palubní moduly často komunikují i bez aktivního zásahu uživatele. A letový režim telefonu? Apple ve své dokumentaci upozorňuje, že nemusí automaticky vypnout všechna rádia, Bluetooth může zůstat aktivní.
Jeden samotný Bluetooth signál přitom podle logiky výrobce nestačí k plné identifikaci. Síla systému spočívá v kombinaci více prvků, které se opakovaně pohybují společně. Čím více zařízení řidič a posádka mají, tím stabilnější otisk vzniká. A čím je auto modernější, tím více palubních vysílačů přidává samo od sebe.
Co to znamená pro běžného řidiče
SignalTrace zatím v Česku ani jinde v Evropě prokazatelně nepracuje. Ale technologie existuje, je komerčně nabízena a evropský trh je v hledáčku výrobce. Podstatné není, jestli přijde zítra. Podstatné je, že z běžné spotřební elektroniky (telefonu v kapse, hodinek na zápěstí, senzoru v pneumatice) se stává druhotný identifikátor pohybu člověka. A na to zatím evropské právo nemá hotovou odpověď.
