Pět kamarádů z hesenského Dammbachu přejelo letos na jaře Alpy na veteránských traktorech Güldner. Nejstarší stroj slavil 58 let.
Norbert Och to shrnul jednou větou: „Jiní podnikají motorkářské túry, my je děláme s našimi veterány.“ Och a čtyři další muži z komunity kolem dammbašských Güldner srazů nasedli na červené traktory z šedesátých let a vyrazili z bavorského Dammbach-Wintersbachu za přáteli do jihotyrolského Winnebachu. Přes Alpy. Na strojích, jejichž maximální rychlost se pohybuje kolem třicítky. Celá výprava měřila podle dostupného rozhovoru asi 1 300 kilometrů a přípravy zabraly půl roku. Cesta k cíli trvala tři dny, každý den zhruba 200 kilometrů a osm a půl hodiny za volantem.
Aritmetika, která nesedí na první pohled
Kdo si vezme kalkulačku, narazí na zajímavý rozpor. Tři dny po 200 kilometrech dávají 600 kilometrů. I kdyby jeli plných 8,5 hodiny denně třicítkou, vychází to na necelých 770 kilometrů. Jak se z toho stane 1 300? Nejpravděpodobnější vysvětlení: údaj 1 300 km popisuje celou výpravu tam i zpět, zatímco tři dny se vztahují jen na cestu do Jižního Tyrolska. Fuldaer Zeitung to výslovně nerozepisuje, ale jiný výklad čísla nedává smysl.
Šestiválec z roku 1968 v alpských serpentinách
Ochův traktor pochází z roku 1968 a pod kapotou má vzduchem chlazený šestiválec. Güldner vyráběl svou G-řadu mezi lety 1962 a 1969, modulární stavebnici s asi 80 % společných dílů, výkonově od 11 do 55 kW (15 až 75 koní). Pokud šlo skutečně o šestiválec, technická dedukce ukazuje na model G60 nebo G75 s objemem 4 712 cm³ a výkonem 44 až 55 kW (60 až 75 koní). Dost na to, aby traktor vytáhl kopec. Málo na to, aby ho vytáhl rychle.
Největší výzva čekala v Alpách, konkrétně v údolí Astental a na Großglockner-Hochalpenstraße, 48 kilometrů vysokohorské silnice, kde se počasí mění z minuty na minutu a provozovatel varuje před mokrem, mlhou i sněhem. Traktory tam přitom smějí legálně jezdit, platí mýtné v kategorii nákladních vozidel a musejí dodržet sezónní otevírací dobu i noční zákaz. Že nejde o nic výjimečného, dokládá i oficiálně pořádaný závod Oldtimer Traktor WM, který se na Großglockneru koná letos v září.
Žádná porucha, odtah ani nedokončená etapa ve veřejných zdrojích popsána není. Och říká, že po třech dnech dorazili do cíle. Lidé podél trasy reagovali nadšenými pohledy.
Značka, která přestala existovat, ale žije dál
Güldner skončil s výrobou traktorů v roce 1969. Mateřská firma Linde přeorientovala továrnu na vysokozdvižné vozíky a hydrauliku, tam viděla budoucnost. Traktorová divize trpěla dražšími vlastními motory oproti konkurenčnímu Deutzu a problémy s převodovkami od ZF u slabších modelů. Přesto, nebo právě proto, si značka udržela věrnou komunitu sběratelů.
Dammbašské setkání, z jehož okruhu pětice pochází, patří k největším Güldner srazům v Evropě. Na posledním ročníku se sjelo přes 150 strojů. Díly jsou vzácné a hledané, což cenu dobře udržovaných exemplářů drží vysoko. Samotný šestiválcový motor pracuje s 19 litry oleje; údržba není záležitost víkendového kutila, ale oddaného nadšence.
A co Česko?
Veteránské traktory žijí i u nás, byť alpský přejezd v českém provedení zatím doložený není. Národní zemědělské muzeum v Čáslavi pořádá každoročně akci Pradědečkův traktor, letos už jednadvacátý ročník, kde historické stroje ožívají v pohybu. Svoboda Tractor Club organizuje Svatováclavskou jízdu v Kosmonosech, Spolek přátel historické techniky sdružuje nadšence napříč značkami. Komunita existuje. Chybí jí zatím někdo, kdo řekne: „Jedeme přes Alpy.“
Pětice z Dammbachu nepřekonala žádný rychlostní rekord. Překonala něco jiného: představu, že dobrodružství potřebuje rychlost. Někdy stačí třicítka, šestiválec starý šedesát let a kamarádi, kteří mají stejně bláznivý nápad.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 6713
Dacia
|
PŘEČTENÍ: 3942
