Jednoválcový diesel o patnácti koních, maximálka dvacet kilometrů v hodině, a přesto roky sloužil jako první motorová síla venkovských hasičů v Horním Rakousku.
Začátkem srpna 2026 přijel do Hornorakouského hasičského muzea ve St. Florianu nový exponát. Jenže místo červeného laku a sirénovitých obrysů se mezi cisterny a žebříkové vozy zařadil zelený zemědělský traktor Steyr T80 z roku 1957, přezdívaný „15er Steyr“ podle svého výkonu. Nepřivezli ho omylem. Právě naopak, muzeum ho vystavilo záměrně, protože máloco lépe vysvětluje, jak vypadalo hašení požárů na rakouském i středoevropském venkově v době, kdy si malá obec nemohla dovolit vlastní hasičské auto.
Zelená barva není náhoda
Kdo se zastaví u exponátu a diví se, proč traktor nikdo nepřelakoval na červeno, dostane odpověď přímo z historie značky. Steyr zahájil výrobu traktorů krátce po válce a řada 80 patřila k jeho nejúspěšnějším modelům, vzniklo jich přes 45 tisíc kusů. Všechny opouštěly továrnu v zelené. Červeno-bílá identita značky přišla až s řadou Plus v roce 1967, tedy o deset let později, než byl tento kus vyroben. Zelená tedy není zvláštnost, ale dobový standard. A právě ten barevný nesoulad s okolními exponáty nejlépe ukazuje, jak blízko si na venkově bývala zemědělská a hasičská technika.
Co vlastně traktor u hasičů dělal
Steyr T80 nikdy nebyl hasičským vozidlem v pravém slova smyslu. Jeho role byla jiná a ryze praktická:
- Tahač přívěsu – na přívěsu jela motorová stříkačka, hadice a další výstroj.
- Doprava mužstva – část sborů na přívěs naložila i hasiče.
- Pohon čerpadla – pokud pumpa neměla vlastní motor, šla pohánět přes vývodovou hřídel traktoru.
Patnáct koní a hmotnost kolem 1 200 kilogramů z něj nedělaly náhradu cisterny. Dělaly z něj ale jediný motorový prostředek, který obec jako Grünbach bei Freistadt měla k dispozici. O nasazení tehdy nerozhodovala barva ani typ karoserie. Rozhodovalo to, co stálo ve stodole.
Česká paralela: Zetor místo cisterny
Rakouský příběh má přímou obdobu na Moravě i Vysočině. Kronika SDH Hradečná popisuje, jak sbor nejprve tahal motorovou stříkačku koňmi, pak traktorem Farmall a následně družstevním Zetorem 3011 Major. První hasičské auto pořídili až v roce 1963, do té doby v obci nikdo automobil nevlastnil. Ještě výmluvnější je případ SDH Březí, kde výpis pro okresní kroniku z roku 1997 konstatuje, že sbor nemá žádné auto a stříkačku „většinou tahá traktorem“. Nejde o celostátní statistiku, ale o doložené příklady toho, že traktor jako hasičský tahač nebyl kuriozita, byl norma.
Muzeum v barokním dvoře
Steyr T80 stojí v Hornorakouském hasičském muzeu, které sídlí v barokním hospodářském dvoře kláštera Stift St. Florian z let 1676-1685. Jako hasičské muzeum funguje od roku 1984 a kromě klasických červených vozů uchovává i historické dřevěné hasičské domky, protiletecký kryt mezi halami nebo parní ruční stříkačku Kernreuter z roku 1901 zapůjčenou Technickým muzeem ve Vídni. Zelený traktor mezi nimi neztrácí, doplňuje obraz doby, kdy hasičství na venkově fungovalo s tím, co bylo po ruce.
Traktor není dar ani koupě. Jde o dočasnou zápůjčku od Dr. Petera Neudorfera. Stroj je dodnes plně pojízdný a silničně způsobilý, takže muzejní tým ho využívá i prakticky, díky malému poloměru otáčení pomáhá s přesuny těžkých exponátů v halách. Muzeum je otevřené od května do října denně kromě pondělí, vstupné činí zhruba 150 korun za dospělého.
Patnáct koní, dvacet kilometrů v hodině, zelený lak. Stačilo to, aby se na venkově zachránily domy, stodoly i životy. Někdy je nejdůležitější hasičské vozidlo to, které zrovna máte.
