Vysoká rychlost, překročení tak vysoké, že úřady sáhnou po nejpřísnějším trestu. U nás je to za pár korun, jinde zaplatíte miliony.
Co se stane, když se svižná jízda v zastavěné oblasti potká s jedním z nejpřísnějších a zároveň nejvíc diskutovaných modelů dopravních pokut v Evropě? Ve Finsku to není hypotetická otázka, ale každodenní realita. Jeden nedávný případ ukazuje, jak dramaticky mohou dopadnout následky, když se těžká noha na plynu zkombinuje s vysokými příjmy. Muž ve věku 64 let tam byl vyfocen, jak jede 82 km/h na padesátce. Tedy o 32 km/h nad limit, a výsledkem byla peněžitá sankce, která vypadá jako telefonní číslo. Tedy 121 000 eur, tedy asi 2,95 milionu Kč.
Jsou státy, kde se platí pokuty podle výše měsíčního příjmu
K tomu ještě desetidenní zákaz řízení. Zní to jako velký exces, ale ve skutečnosti jde o logický důsledek systému, který je postavený jinak než u nás nebo v Německu. Finské nastavení je na papíře elegantní. Vezme se měsíční čistý příjem, odečte se stanovená nezabavitelná částka (jakýsi životní základ), zbylá suma se vydělí číslem 60 a tím vznikne hodnota jednoho denního tarifu. Počet těchto tarifů pak určuje závažnost porušení. Samo o sobě to zní matematicky suše, ale pointa je v dopadu. V redakci AutoŽivě řešíme často pokuty a je pravda, že jedna částka každého „bolí“ jinak. Nicméně je jasné, v čem je podstata věci. Trestat tak, aby se trest neminul účinkem.
Někoho zabolí pár stovek a jiného netrápí ani pár desítek tisíc Kč. Kdo vydělává hodně, zaplatí citelně více za stejnou rychlost než chudý člověk. To aby měl sankční efekt reálnou sílu. A právě proto se ve Finsku čas od času objeví částky, které vyvolají mezinárodní pozornost. Jinak řečeno lavinu debat o spravedlnosti, proporcionalitě a o tom, co je ještě výchovná facka a co už je exemplární trest. V popisovaném případu hrála roli i okolnost, kterou tamní média zmiňují bez obalu. Opakované přestupky. Řidič byl dříve za překročení rychlosti zaznamenán už několikrát a recidiva se promítá do výsledné sankce. Tedy nejen výše příjmů, ale i historie přestupků přilila olej do ohně.
Kdo má hluboko do kapsy, zaplatí menší pokutu než milionář
Je důvodem, proč se výsledná suma vyšplhala tak vysoko. Samostatnou kapitolou je pak institut krátkého zákazu řízení, v tomto případě deset dnů. Ten připomíná, že systém nepracuje pouze s penězi, ale umí i krátkodobě sebrat řidičské oprávnění. Zajímavý je přitom i spodní práh přestupků. Finsko má poměrně jasnou hranici. Pokud se rychlost nepřehoupne o více než 20 km/h, padá minimální pokuta na cca 200 eur. Jakmile se jede rychleji, nastupuje plná logika modelu navázaného na příjem a pole pro vysoká čísla se otevírá. Klíč je tedy v tom, kde se kdo v tom systému nachází. Při 82 km/h na padesátce se už bavíme o kategorii, která denní sazby aktivuje naplno.
Samotných 32 km/h nad limit vypadá na papíře možná jako „méně než padesát procent navíc“, jenže v reálu se brzdná dráha i rizika pro chodce či cyklisty násobí, ne přičítají. Rozdíl mezi 50 a 82 km/h není jen číslo na tachometru, ale i jiná energie nárazu, jiná pravděpodobnost, že řidič vůbec stihne reagovat. A právě na to je tenhle model kalibrovaný. Aby nešlo jen o posvěcený „poplatek za rychlejší jízdu“, ale o sankci, která je opravdu cítit. A učí, bez ohledu na to, jestli jde o zaměstnance s průměrným platem, nebo top manažera. Často se v této souvislosti zmiňuje i srovnání s okolím. Švédsko a Dánsko mají rovněž příjmově odstupňované přístupy.
U nás měříme stejným metrem každému, bez rozdílu, kolik má
Švýcarsko je pověstné tím, že v extrémech umí dojít až k šestimístným částkám. V ojedinělých případech dokonce k cifrám atakujícím miliony. To už je pro mnohé za horizontem představivosti, ale opět – cílem je, aby sankce byla v poměru k možnostem viníka a reálně ho přiměla přemýšlet. Na opačné straně stojí Německo a Rakousko, ale i ČR. Kde se pro dopravní přestupky tradičně používají pevné sazby bez ohledu na výši příjmu a tamní maxima se typicky pohybují v nízkých až středních částkách. Tuhle jednoduchost mnozí oceňují. Je srozumitelná, administrativně nenáročná a předvídatelná. Jenže zároveň přináší paradox.
Pro někoho je pokuta bolestivá a vychovávající, pro jiného je to v podstatě drobná režie cesty. A přesně tady se cesty rozcházejí. Když se to přeloží do automobilové řeči? Dvě stejná auta, jedna křižovatka, jedno pravidlo, ale dva rozdílní řidiči s rozdílnými příjmy. Proto dvě rozdílné pokuty, aby dopad na oba byl obdobný, nejen formálně totožný. Kritici systému ovšem nepřestávají upozorňovat na stinné stránky. Zaprvé, administrativní náročnost. Je nutné znát výši příjmů, pracovat s odečitatelnými položkami, a všechno to musí někdo spočítat a odůvodnit.
Jedna spravedlnost a dva možné přístupy, který je správný?
Zadruhé, potenciál k obcházení. Kdo má komplexní majetkové struktury, může část příjmů „skrýt“ v jiných formách a samotný princip příjmové pokuty tak oslabit. Zastánci na to kontrují, že žádný model není neprůstřelný. Co si o tom myslíte vy? Já popravdě nevím. Jsem zastáncem jednoho metru pro všechny. Na druhou stranu znám lidi, kteří permanentně porušují pravidla, protože „si to mohou dovolit“. Myšleno finančně. Pár tisíc je mimo jejich rozlišovací schopnost, a to není dobře. Tak sám nevím.
Mělo by to být i u nás?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5003
Nezařazené
|
PŘEČTENÍ: 7738
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5883
