Krátký vzkaz na žlutém lístku změnil obyčejný nákup ojetiny v silný příběh o prvním autě, emocích i zákonech. Co když podobný papírek najdete ve své přihrádce vy?
Jistě, nestává se to každý den. Tedy mně určitě ne. Ale je to zajímavý příběh. Když Kimberly otevřela přihrádku právě koupeného Fordu, nečekala nic víc než manuál a servisní papíry. Místo toho našla lístek, který z obyčejné ojetiny udělal příběh, do kterého se může promítnout skoro každý řidič. Až do chvíle, než přijde na řadu otázka, co by se s takovým vzkazem stalo v Česku.
Lístek v přihrádce, který rozplakal dospělou ženu
Byl to jen žlutý papírek na vzkazy. Na něm ale stálo: „Hi Thank you for giving Kirby a new home. He was my first car. I hope you love him just as much – Sunny.“
Kimberly v tu chvíli přestala řešit výkon motoru i splátky. Zapnula kameru, natočila krátké video na TikTok a přiznala: „I’m freaking crying over a car.“ Pár vět od úplně cizí ženy spustilo emoce, které šly mnohem výš, než čekala.
Kimberly koupila Ford v srpnu 2023 v pobočce CarMax Riverside v Kalifornii a dnes s ním jezdí v Coloradu. Krátký klip, v němž čte vzkaz původní majitelky Sunny, nasbíral přes 258 tisíc zhlédnutí. Fotky z videa ukazují lístek přilepený na manuálu k vozu Ford. Jeden anonymní kus papíru z přihrádky tak zasáhl statisíce lidí, kteří sami dobře znají pocit „first car“.
Když jsem jako redaktor AutoŽivě na tenhle příběh narazil, začal jsem ověřovat detaily. Text vzkazu, jméno „Kirby“, zmínku o nákupu v CarMax Riverside i nový „život v Coloradu“ shodně popisují zahraniční weby jako Daily Dot a Supercar Blondie, takže víme, že nejde o slepě přeposlanou historku, ale o reálný případ.
Jenže zatímco v Americe proměnil Kirbyho lístek cizí Ford ve virální doják, v českém autě by podobný vzkaz, nebo třeba zapomenutá pojistná smlouva, kromě emocí otevřel ještě úplně jinou kapitolu, a ta už se jmenuje zákon.
Romantika vs. paragrafy: co dělat s cizím vzkazem v autě
České předpisy mluví jasně a rozhodně ne romanticky. Podle občanského zákoníku musí nálezce věc vrátit vlastníku, pokud ho zná nebo ho dokáže zjistit. Upravují to zejména ustanovení § 1051 a 1052 občanského zákoníku.
Nálezce má povinnost věc buď přímo vrátit, nebo ji bez zbytečného odkladu ohlásit obci. Pokud situaci zvládne správně, může podle § 1056 počítat i s nálezným až ve výši jedné desetiny hodnoty nálezu. Jakmile ale někdo cizí věc nikoli nepatrné hodnoty schová a zatají, riskuje kvůli § 219 trestního zákoníku stíhání za zatajení věci, jak ostatně připomíná i Policie ČR.
Teď si představte typickou scénu z českého bazaru. Vytáhnete z přihrádky starou servisní knížku, mezi listy vypadne dopis s adresou, v přihrádce leží lístek „prodej auto, když…“. Možná sáhnete po mobilu, vyfotíte nález a bez přemýšlení ho vystavíte na Facebook nebo do diskuse u inzerátu.
Jenže v tu chvíli už neřešíte jen nález podle občanského zákoníku, ale i ochranu osobních údajů. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, známé jako GDPR, a navazující český zákon č. 110/2019 Sb. pracují s pojmem osobní údaj, typicky jde o jméno, adresu, telefon nebo registrační značku v kombinaci s dalšími údaji. A podle výkladu GDPR i stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů veřejné sdílení podobných záběrů většinou nespadá do výjimky „pro osobní potřebu“.
V AutoŽivě často sledujeme české diskuse pod inzeráty i příspěvky z bazarů a vidíme, jak lidé bez váhání fotí cizí servisní knížky, účtenky nebo dopisy s viditelným jménem a adresou. Nejvyšší správní soud navíc v judikatuře potvrzuje, že i registrační značka může představovat osobní údaj, pokud někomu umožní identifikovat konkrétního člověka.
Přímo v jednom českém autobazaru jsme po koupi auta našli v přihrádce zapomenutou pojistnou smlouvu s plným jménem, adresou i rodným číslem původního majitele. V tu chvíli už člověk necítí romantiku jako u Kirbyho, ale spíš mrazivou zodpovědnost, a přesně tam se rodí otázka, jak se k podobným stopám po předchozím majiteli správně postavit.
Proč nám auta přirůstají k srdci víc než sleva v bazaru
Sunny neprodala jen Ford. Odevzdala „Kirbyho“, svého prvního parťáka na cestách, a v pár větách požádala novou majitelku, aby ho milovala stejně. Tenhle detail není náhoda, ale ukázka toho, jak auta v hlavě fungují.
Podle dat, která jsme v AutoŽivě dali dohromady z dostupných průzkumů, platí například, že:
- v Británii podle různých průzkumů pojmenovává auto zhruba 28 až 49 % řidičů, podobně jako Sunny křtila svůj vůz „Kirby“,
- téměř 90 % Američanů na své „first car“ nikdy nezapomene,
- až 60 % Američanů přiznává, že by se o své první auto starali mnohem lépe, kdyby tu šanci dostali znovu.
V redakci AutoŽivě ta čísla vnímáme jako potvrzení toho, co čeští řidiči často cítí u první Felicie po dědovi nebo u první Octavie na leasing. Emoce v bazaru často převáží nad exaktní tabulkou slev.
Extrémní příklad nabízí příběh Allena Swifta, který vlastnil Rolls-Royce Phantom I neuvěřitelných 77 let a nakonec vůz i finance odkázal muzeu ve Springfieldu, kde dnes auto stojí jako exponát. Pro někoho jen starý vůz, pro něj celoživotní kapitola.
Když tyhle emoce spojíte s Kirbym a se Sunny, příběh z TikToku najednou ukáže mnohem víc než virální roztomilost. V bazaru nekupujete jen technický průkaz a plechy, ale i fragmenty cizího života, které zůstaly v přihrádce, pod sedadlem nebo v kufru.
Až příště v ojetém autě narazíte na cizí lístek, účtenku s adresou nebo celou pojistnou smlouvu, vzpomeňte si na Kirbyho i na paragrafy, které jako AutoŽivě sledujeme. Možná v ruce držíte poslední kousek něčího „prvního auta“ a zůstane jen na vás, jestli k němu přistoupíte jen jako k papíru, nebo jako k příležitosti spojit citlivost k cizím vzpomínkám s respektem k zákonu i soukromí.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4629
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2470
