Ve Vídni se jediné zablokování MHD rovná čtvrtině výplaty, v Německu už Falschparkery loví kamery z autobusů. Frankfurt spustil pilot a otázka zní: kdy se odváží česká města?
Buspruh jako beztrestná zkratka? Ve Vídni a německých městech tahle éra končí. Na scénu přichází autobusy s kamerami, které fotí brutální blokace. A první výsledky ukazují, že nejde jen o výši pokuty.
Buspruh jako drahá zkratka: Vídeň a Německo utahují šrouby
Pražský řidič sjede z kolony do buspruhu na Evropské „jen na dvě minuty“ a odjede bez následků. Ve Vídni stejný řidič, pokud tím zablokuje tramvaj nebo autobus, od 1. ledna 2026 dostává účet 467 eur, zhruba 11 300 korun. To je částka, která spolkne asi čtvrtinu české výplaty.
Město Vídeň tímto skokem srovnalo pokutu s cenou roční jízdenky a k částce navíc může připočíst náklady na odtah nebo zásah, jak vyplývá z rozhodnutí města Vídně. Jediná zablokovaná tramvaj tak v Rakousku vystřelí účet, který český řidič na Evropské věru nečeká.
Města jako Frankfurt nebo Wiesbaden mezitím pokrývají buspruhy kamerami a sazebník vedou v eurech, ne v „domluvě“. Řidič, který nelegálně zastaví ve vyhrazeném pruhu nebo na zastávce a zároveň autobus reálně omezí, platí podle německého přehledu 55 eur bez omezení a 70 eur při omezení provozu. Redakce AutoŽivě tyto částky přepočítala na přibližně 1 334 až 1 698 korun za jedno „jen na chvilku“.
A právě tady se rodí potřeba přesného důkazu, který už nevzniká jen na papírku za stěračem, ale z první řady…
Autobus jako svědek: jak funguje tlačítko a Bußgeldstelle
Frankfurt proto 11. prosince 2025 vyslal do provozu deset autobusů na linkách M36, M55 a M64 s čelní kamerou a tlačítkem na palubní desce. Jakmile řidič narazí na Falschparkera, tedy auto, které stojí tam, kde nesmí, stiskne tlačítko.
Autobus v tu chvíli pořídí sérii snímků, uloží je a systém je drží v paměti až do návratu vozu do depa. Tam technici dávkují data, anonymizují obličeje chodců a odesílají podklady na Bußgeldstelle, městský úřad pro přestupky. Autobus tak neslouží jako šmírák v reálném čase, ale jako svědek, který večer předloží úřadu kompletní „spis“.
Pilot ve Frankfurtu poběží do konce roku 2026, teprve potom město vyhodnotí, zda se systém stane standardem. Rozhodující přitom nebude samotné tlačítko, ale čísla, která z něj vylezou.
Praha zatím u kamer v buspruzích couvá v bezpečné vzdálenosti. Systém na Evropské ulici sice sleduje porušení zákazu vjezdu do buspruhu, ale magistrát ho drží pouze v testovacím režimu a žádná pokuta z něj zatím neodešla. Zvyk brát vyhrazený pruh jako zkratku tak v Česku dál pohodlně přežívá.
Jenže jakmile řidič pochopí, kolik přestupků dokážou kamerové autobusy skutečně vytáhnout na světlo, začne vnímat i jiný rozměr téhle revoluce než samotnou výši pokuty. A přesně to ukazují první čísla z Německa a USA.
Tisíce přestupků měsíčně a rychlejší MHD: co ukazují data
Scéna z frankfurtské linky M36 vypadá banálně. SUV se postaví do zastávky, řidič autobusu brzdí, cestující čekají a doprava se láme přes jedno špatně zastavené auto. Řidič sáhne na tlačítko, čelní kamera uloží sérii snímků a systém je nechá v paměti až do návratu do depa. Autobus tedy mlčky sbírá důkazy, aniž by zastavil provoz.
Wiesbaden si stejný princip ověřil o něco dřív a čísla vystřelila nahoru okamžitě. Ve třech testovacích vlnách v roce 2023 zachytily čelní kamery v autobusech 311 porušení za pouhých 19 dní. Po rozšíření systému městský dopravce ESWE mluví o zhruba 3 500 zaznamenaných přestupcích měsíčně, které autobusy vyfotí na buspruzích a v zastávkách.
Frankfurt mezitím od února 2024 do července 2025 přijal přesně 76 896 on-line hlášení od obyvatel. Kamerové autobusy k nim přidávají tvrdé snímky jako důkaz. Z těchto dat redakce AutoŽivě vyčte jednoduchý trend: jakmile města nasadí systematické oči, skrytý problém vyskočí v tisících případů měsíčně.
New York přitom ukazuje, co takový zásah udělá s jízdní dobou. Podle oficiálních dat dopravního podniku MTA program ACE, tedy kamery přímo na autobusech, zrychlil spoje v průměru o pět procent a na některých koridorech až o třicet procent, zároveň snížil kolize zhruba o pětinu a blokování zastávek přibližně o dvě pětiny.
Chybně parkující mizí z buspruhů, autobusy méně brzdí a jízdní doby se přibližují jízdním řádům. V praxi tedy kamera nepřináší jen složenky do schránky, ale hlavně minuty ušetřené na cestě domů. A právě tady se láme otázka, jestli kamery v očích řidičů zůstanou jen symbolem „kasičky“.
Nejde jen o kasu radnice: koho kamery skutečně loví
Když města oznámí kamery v autobusech, řidiči okamžitě čekají lov na každé minutové zastavení na blikačkách. Praxe z Wiesbadenu ale ukazuje mnohem střízlivější obrázek.
Zhruba 3 500 měsíčních zjištění přestupků se po vyhodnocení zúží na přibližně 200 až 300 relevantních případů, které dopravce ESWE předává úřadům jako podněty. Úředníci pak řeší hlavně situace, kdy auto tramvaj nebo autobus skutečně zablokuje, nikoli každé krátké zastavení u chodníku.
Redakce AutoŽivě tak může proti představě „velkého šmírování“ postavit fakt, že systémy filtrují jen hrubé prohřešky. Frankfurt zatím konkrétní statistiky z autobusových kamer nezveřejnil a odkazuje na závěrečné vyhodnocení po skončení pilotu v roce 2026, proto se při hodnocení dopadů vychází hlavně z oficiálních čísel New Yorku.
Z kombinace dat z New Yorku a Wiesbadenu plyne, že hlavní revoluce probíhá v plynulosti MHD a bezpečnosti, nikoliv v příjmech městských kas. Samotná výše jednotlivé pokuty tu hraje menší roli než fakt, že autobus konečně projede tam, kde ho město vyznačilo.
Otázkou zůstává, jestli se do této fáze odváží i Česko.
České kamery zatím „jen koukají“. Co se stane, až je města zapnou naplno
České právo už zná princip objektivní odpovědnosti provozovatele, tedy že za přestupek může odpovídat provozovatel vozidla, i když sám neřídil. Debata se proto netočí jen kolem techniky, ale i kolem toho, jak přísně chtějí města tento nástroj v praxi využít.
Jde o to, jestli Praha, Brno a další města využijí stávající testovací kamery v buspruzích naplno, nebo je nechají dál jen „koukat“ bez následků. Jakmile radnice přepnou na ostrý režim, řidič, který dnes bere buspruh jako zkratku, pravděpodobně velmi rychle přehodnotí své zvykové právo.
A pokud se naplní zahraniční zkušenost, pocítí změnu i cestující. Ne v podobě záplavy složenek, ale v podobě autobusu, který konečně odjede z prázdné zastávky včas. A právě v té chvíli se ukáže, jestli pro česká města budou kamerové autobusy hlavně symbolem represe, nebo začátkem skutečné revoluce v dopravě. Co myslíte?


