Jaké vozy byly u nás v 90. letech považovány spíše za raritu a proč? Japonci byli zjevením z budoucnosti

V 90. letech bylo na našich silnicích raritou všechno, co bylo nové. Pořízení vozu zahraniční výroby bylo poměrně finančně náročné a nebylo to rozhodně pro každého.

i Zdroj fotografie: Honda
                   

Devadesátá léta byly obdobím netušených možností. S postupným otevíráním trhu k nám do Česka mířily kromě automobilů domácí produkce také vozy ze zahraničí. I přesto, že v dnešní době už je dovoz ojetých automobilů považován za něco běžného a člověk si může mnohdy za stejnou či dokonce nižší cenu koupit vůz s lepší výbavou, v 90. letech se jednalo o luxus, který si rozhodně nemohl dovolit každý.

Mitsubishi jako zjevení budoucnosti

Zatímco v 80. letech naše cesty brázdily především Škodovky, Mercedesem v našich končinách byla ruská Lada a západní vozy si mohl dovolit jen člověk disponující velkým paklem tuzexových bonů a konexemi, 90. léta přinesla na naše silnice širokou paletu značek. Trh se otevřel nejen dovozu západních vozů z Německa, ale také Itálie, Francie, nebo dokonce dalekého Japonska. „Mitsubishi, kterým brázdil silnice partner mé mámy bylo něco jako zjevení z daleké budoucnosti,“ vypráví Marek.

iZdroj fotografie: Depositphotos
Pořizovací cena tohohle japonce rozhodně nebyla lidová

Japonskou raritu, konkrétně model Mitsubishi 3000GT VR4 neměl v 90. letech rozhodně každý. Obzvláště v té době by člověk nečekal od auta výkon necelých 300 koní. Pokud někdo s takovým automobilem zaparkoval na parkovišti u paneláku, bylo okolo něj hned plno. Model 3000GT byl sice k sehnání u většiny dealerů Mitsubishi v Česku, ale cena nebyla rozhodně lidová. Se svou pořizovací cenou 2 373 500 Kč se svého času jednalo o nejdražší vůz, který byl u nás k dostání.

Sláva italských hřebců

Na tehdy ještě poloprázdných parkovištích na sídlištích vynikalo jakékoliv auto, které se vymykalo tehdejší uniformní šedi Felicií a Favoritů. Automobily domácí produkce tehdy totiž ještě stále hrály prim, takže kdykoliv se na parkovišti objevil vůz jiné značky, stal se ihned terčem zvědavců. Výjimkou nebyly ani automobily italské značky Alfa Romeo. I přesto, že tato Turínská automobilka chrlila tehdy jeden model za druhým, na našich silnicích se ještě jednalo spíše o raritu.

iZdroj fotografie: Depositphotos
Alfa Romeo 75 nabízela zážitek ze sportovní jízdy a zároveň dostatek úložného prostoru

Alfa Romeo 75, která spatřila světlo světa u příležitosti 75. výročí automobilky Alfa Romeo, vyráběl italský koncern od roku 1985-1992. Jednalo se o velmi povedený vůz, který je mezi skalními příznivci značky považován za poslední pravou Alfu Romeo. Všechny pozdější vozy totiž vznikaly už ve spolupráci s Fiatem. Alfa Romeo 75 nabízela bohaté jízdní vlastnosti a sportovní zážitek z jízdy. Díky prostornému interiéru i velkoobjemnému kufru se podařilo ke koupi přesvědčit i konzervativnější řidiče.

Devadesátkové rarity ze zahraničí

Dalo by se říct, že raritou bylo v 90. letech všechno, co bylo nové. Vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům nebyly dovozové automobily úplně běžné. Pro většinu obyvatel byl automobil spíše považován za pomocníka pro převoz nákupů, nebo materiálu na chatu, a tak jsme se většinou drželi toho, aby vůz co nejvíce vydržel a co nejvíce toho uvezl. A tak se třeba stalo, že taková Alfa Romeo 75 s mým tátou za volantem někdy naleštěná brázdila silnice, zatímco jindy nám vozila obklady na stavbu.

Jaký automobil z 90. let padl do oka vám?

Zdroj: Autorský text Kateřiny Černouškové

Diskuze Vstoupit do diskuze
82 lidí právě čte
Autor článku

Michal Šimunek

Zobrazit další články