Když majiteli Bugatti sdělili v autorizovaném servisu cenu opravy, zůstal stát s otevřenou pusou. Jenže místo aby zaplatil, udělal něco, co zaměstnanci servisu rozhodně nečekali.
Ha-ha-ha. To jsem se smál opravdu hodně, hodně dlouho. Je to asi měsíc, co jsem seděl „na kafi“ s jedním z mechaniků velkého VW servisu v Praze (opravdu nemohu jmenovat). A ten mi vylíčil neuvěřitelnou story o tom, jak jeden maličký díl u ovládání zrcátek stojí u Bugatti pětimístnou sumu v korunách, zatímco ten stejný díl dává VW i do užitkového Transporteru. Za pár stovek. Ale musíte jich koupit pět. Nemožné? Ne, vítejte ve světě VW. Nenechte se prosit, tohle vás pobaví.
Sdílení dílů u VW jako cesta k úsporám peněz
A protože jsme měli samozřejmě telefony s sebou, hned mi ten díl ukázal. Takový malý přepínač, který mění ovládání levého nebo pravého zpětného zrcátka, znáte ho tuším všichni. Nikdo ho nevidí, je skrytý uvnitř dveří, respektive jejich madla. Co je ale komické, je to, že pokud se začne „viklat” u Bugatti, v servisu si naúčtují i výměnu dalších asi 10 dílů. Protože se zkrátka „musí vyměnit současně“. Cena? Pokud máte slabé srdce, doporučuji předem volat kardiologa.
A jak je VW „profláknutý“ svým neskutečným sdílením, bývá nemalá šance, že stejný díl najdete i jinde. A nejen u Bentley, Lamborghini nebo Bugatti, ale klidně i u Škody nebo VW. Cenovky v milionech EUR a díly z Transporteru? Nemáme s tím problém. Z konstrukčního a ekonomického hlediska to je samozřejmě geniální přístup – výroba je efektivnější, vývoj rychlejší a výsledné vozy často spolehlivější, protože se používají letité prověřené komponenty. Pro znalého mechanika to není žádné tajemství, pro běžného zákazníka však může být odhalení šokující.
Za maličký díl zaplatit přes 50 000? Absurdní i pro majitele Veyronu
Abych to neprodlužoval. Majitel onoho Veyronu nemínil platit absurdní cenovku, jak se můj kamarád vyjádřil, pronesl cosi v tom duchu, že ani on „peníze netiskne“. A protože můj kamarád se v těchto věcech vyzná, po chvilce hledání v interním katalogu VW bylo jasno: zcela stejný, identický přepínač dává VW do svého Transporteru, Caravelly a Multivanu. Problém? Musí se těch přepínačů objednat pět najednou. Jenže i těch pět kusů stojí pár stokorun!!! A výměna ve Veyronu? Chvilka práce, jeden podvečer.
A „tisícovka na kafe“ od majitele. Šťastného majitele. Ano, to chápu. Nikomu se nechce vyhazovat peníze oknem. I když máte Veyrona. Poučení? Zcela zásadní roli zde hrají informace – vědět, co hledat a kde. Spousta lidí nikdy neodhalí, že mechanik právě osazuje „běžnou“ součástku za deset tisíc, která je pro VW dostupná za pár stokorun. Přitom jde často jen o pár minut hledání v online katalogu nebo konzultaci s nezávislým odborníkem. Vyplatí se to – jak jsem se právě přesvědčil.
Než zaplatíte, zkuste zapřemýšlet, jestli neexistuje levnější cesta
Vědět o systému sdílených dílů znamená mít kontrolu nad vlastními náklady. Volkswagen tímto řešením šetří miliardy; běžný zákazník, pokud ví jak na to, může ušetřit taky. Právě v těchto skrytých detailech se často rozhoduje o tom, kdo v opravě zaplatí „jen“ kus plastu – a kdo navíc i celou tu legendu kolem něj. Mimochodem, zkusili jste někdy zapátrat po ceně dílů, které vám servis účtuje? Nebo to necháváte celé na servisu a jen platíte, co vám vytisknou na faktuře?
Napadlo vás někdy, kolik by stála výměna jednoduchého relátka třeba u Lamborghini Huracán? Výrobní cena je směšná, ovšem v autorizovaném servisu vystaví účet, který připomíná hodnotu menšího domácího spotřebiče. Pokud byste ale přišli do běžného obchodu s autodíly a požádali o stejný díl pro Passat, zaplatíte jen zlomek sumy. Tato realita je, s určitou nadsázkou, skutečně absurdní, jak upozorňují i automobiloví novináři. Ale jak může koncern tuto situaci obhajovat? Může nás takto „holit“ donekonečna, co myslíte?
