Blitz Krieg Třetí říše na území SSSR v roce 1941 nebyl v žádném případě snadnou procházkou. Mezi důvody, které brzdily taktiku rychlého postupu, bylo obrovské množstí množství bahna, které bylo tak kluzké, že s ním často měly problémy i pásové traktory. Proto se Němci rozhodli vytvořit auto s obřím výkonem, ale ukázalo se, že spotřeba paliva takového stroje byla naprosto šílená.
Historie tohoto jedinečného traktoru začala objednávkou vrchního velení třetí říše u Ferdinanda Porsche, který měl vyvinout nové terénní vozidlo. Podle představy německých vojenských vůdců musel být vůz schopen překonat neprůchodný terén. Provoz traktoru byl plánován především v prostředí východní fronty.
Očekávané terénní vozidlo bylo představeno v roce 1942 a dostalo jméno Porsche 175. Ovšem protože byl traktor vyráběn na území Protektorátu Čechy a Morava, byl dodáván pod jiným názvem – Škoda RSO. Konstrukčně se Škoda RSO podobala spíše traktoru než terénnímu vozidlu: vůz se vyznačoval obrovskými monolitickými celoocelovými koly, jejichž průměr dosahoval 1,3 metru – nebyly opatřeny ani gumovými plášti. Šířka kol byla 30 centimetrů vpředu a 40 centimetrů vzadu.
V souvislosti s tím byla světlá výška monstra poměrně velká – asi 450 mm, ale délka byla na vozy této třídy relativně malá – 6,2 metru, výška pak 3 metry a šířka – 2,3 metru. Celková hmotnost modelu Škoda RSO byla přibližně 7 tun a tento gigant byl poháněn čtyřválcovým motorem o objemu 6 litrů a výkonem 90 koní. Traktor byl také vybaven dalším dvoutaktním motorem typu boxer, což byla polovina motoru od VW Kafer. Ten byl nutný ke spuštění hlavní energetické jednotky při nízkých teplotách.
Během zkoušek v roce 1942 ukázalo terénní vozidlo řadu nedostatků, které významně ovlivnily terénní schopnosti v obtížných podmínkách. Mezi technickými problémy a nepřesnostmi vynikly zejména dvě – auto těžce dostalo smyk při stoupání do svahu a mělo také nízké užitečné zatížení. Pro sériovou výrobu však byla Škoda RSO i přesto schválena pro sériovou výrobu, toto rozhodnutí osobně potvrdill Adolf Hitler.
Monstrózní vůz byl ovšem odeslán k modernizaci a povedlo se vyřešit některé problémy: například se ukázalo, že poté auto lépe zvládlo jízdu v terénu, přepravilo až 4 tuny nákladu a také utáhlo přívěs o hmotnosti 5 tun. Ale taková síla se stala důvodem pro další vážnou nevýhodu: traktor měl jednoduše neúnosnou spotřebu paliva.
Pokud se Škoda RSO pohybovala na rovném povrchu, potřebovala “pouhých” 200 litrů paliva na 100 kilometrů, ale jakmile se dostala do terénu, toto číslo se výšilo trojnásobně – až na 500–600 litrů. Objem standardní nádrže traktoru byl pouze 250 litrů paliva. Mezi další důvody takové obrovské nadměrné spotřeby paliva byl také podvozek s pohonem všech kol – velká celoocelová kola se dala velmi obtížně uvést do pohybu a auto dokázalo jet maximální rychlostí 18 km / h.
Historie obrovského terénního vozidla protektorátní výrobybyla nakonec krátká. Ironií osudu se stroj, který byl vytvořen speciálně pro válku na východní frontě, na místo určení ani nedostal: téměř všech 206 vozů Škoda RSO šlo na západní frontu, do Arden a tam téměř v plném rozsahu byly ztraceny během ústupu Němců. Současně existují důkazy, že Škoda RSO byla až do 60. let používána na území NDR.
PŘEČTENÍ: 14950
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 10769
