Unikátní nález ve stodole: Citroën z roku 1983 uvnitř zamkl majitel, který stavěl stroj překonávající rychlost zvuku

Příběh muže od proudového speciálu Thrust 2 a jeho zapomenutého Citroënu BX je učebnicí toho, jak romantika místy naráží na realitu. A také ostrým varováním pro každého, kdo má ve stodole vlastní „poklad“ a přemýšlí, co s ním.

Od nejrychlejšího stroje planety k obyčejnému BX

Muž, který jako inženýr v týmu proudového speciálu Thrust 2 pomáhal posouvat hranice rychlosti, si domů přivezl úplně obyčejné rodinné auto. V roce 1983 byl na suchém jezeře Black Rock Desert s autem Thrust 2 dosažen světový rychlostní rekord 633,468 mph, tedy 1 019,468 km/h, který dodnes připomíná encyklopedie Thrust 2.

Ve stejném roce si tenhle jet inženýr RAF z Lincolnshiru pořídil zcela nový Citroën BX 16RS, tehdy běžný rodinný hatchback střední třídy.

Myslíte si, že motor šetříte, ale ve skutečnosti ho trápíte. Mechanici boří mýtus o 3 500 otáčkách

AutoŽivě.cz

1 d

Jenže v roce 1988 bylo auto naposledy zdaněno, majitel ho odstavil a zamkl do stodoly. Tam pak BX stálo v tichu a vlhku dlouhých 38 let. Nebylo v běžném provozu, nikdo ho neseřizoval a většinu času ho prakticky nikdo neviděl.

Když po těch desetiletích vzala za kliku jeho dcera a odsunula vrata, nečekala ji žádná blyštivá vitrína z automobilového muzea.

Když se stodola po 38 letech otevře

Kameraman, který u toho byl, natočil šedé BX obalené tlustou vrstvou prachu, poseté myším trusem, s jedním chybějícím kolem a se stopami koroze po letech vlhka. Nešlo o žádný instagramový filtr, ale o syrovou realitu dlouhodobého stání.

Plastové panely karoserie, typický trik Citroënu, zůstaly relativně zachovalé. Jenže: pod nimi jsou shnilé A‑sloupky, podběhy a vlastně celá podlaha vozu.

Český čtenář si ten obraz okamžitě spojí s vlastními stodolami. Zaprášené Škody 120, Favority nebo nalezená „embéčka“, která čekají na svého zachránce, známe skoro všichni. V Británii ve stejném tichu stárne futuristicky hranaté BX, jen o třídu odvážnější než naše škodovky, ale stejně zasažené vlhkem a nečinností.

Hydropneumatický podvozek spí stejně dlouho jako motor a pod povrchem už dávno pracuje rez, která se bez milosti zakusuje do podélníků i prahů. A přesto ten největší šok nepřichází u prvního pohledu, ale až ve chvíli, kdy někdo zkusí otočit klíčkem.

Proč jedno otočení klíčku nestačí

Počítadlo kilometrů ukazuje zhruba 47 450 mil a srdce každého sběratele při tomhle čísle poskočí. Vypadá to skoro jako „zánovní rodinný Citrónek“, jen lehce zaprášený. Realita je ale mnohem tvrdší.

Tým kolem pořadu The Late Brake Show po připojení baterky a několika pokusech motor neprobudil, i když startér točí a všechno naoko vypadá v pořádku. Interiér mezitím nese stopy myšího hlodání, jedno kolo chybí a nakonec auto znovu mizí ve stejné stodole, z níž krátce předtím vyjelo jen o pár metrů. Nízký nájezd najednou neznamená vůbec nic.

Tohle fiasko přesně ukazuje, proč nestačí jen „dát baterku a zkusit to“. Znovuzprovoznění auta po letech stání není opravdu nic pro slabé povahy, a klidně stačí i tři roky ve vlhké garáži. Nemusí jít ani o desetiletí ve stodole. Nutné je především:

• odčerpat staré palivo, všechny oleje a kapaliny,
• zkontrolovat a měnit veškeré pryžové hadice a těsnění,
• projet a proměřit elektriku, aby nehořela izolace ani pojistky.

U BX navíc hydropneumatický systém tlačí zelenou kapalinu LHM pod tlakem až kolem 180 bar do pěti plynových koulí, které nahrazují pružiny a zároveň akumulují tlak pro brzdy. Hydraulika je zkrátka komplikace na druhou. A navíc Citroen BX, který neproslul spolehlivostí ani jako nový, je po 38 letech reálné spíše odepsat, než se snažit jej jakkoli vrátit k životu.

Smysl by to mělo možná u některé z jeho raritních verzí, známých i z rallye soutěží. Ale běžné „bé-ikso”? Ani omylem.

Kolik stojí probuzení zapomenutého Citroënu

Náklady na oživení takového auta rostou rychleji než nadšení z prvního „barn find“ selfie. Zadní pár hydropneumatických koulí a akumulační koule pro BX vyjdou v britských specializovaných obchodech přibližně na 210 liber. Když k nim majitel přidá čerstvou kapalinu LHM a sadu rozvodů, přihodí dalších zhruba 400 až 850 liber. Jen na základní díly se tak může dostat k částce, která snadno převýší cenu levného projektu.

Citroën přitom v osmdesátých a devadesátých letech vyrobil víc než 2,3 milionu BX. Přesto dnes v celé Británii statistiky ukazují jen asi 182 kusů s platnou daní, tedy aut, která majitelé skutečně provozují, jak uvádí přehled HowManyLeft pro první čtvrtletí 2025. Rodinné auto, které kdysi zaplavilo evropské silnice, tak na svém ostrovním trhu připomíná spíš ohrožený druh.

A teď realita trhu: běžný BX 16RS se po oživení prodává zhruba za 1 700 až 4 600 liber, jak ukazují aktuální i archivní inzerce. Jako vůz z roku 1983 navíc v Británii spadá do historické kategorie bez povinného každoročního testu MOT a s daňovým zvýhodněním, pokud nebyl podstatně upraven. Rarita tedy automaticky nevytvoří zlatý důl, zvlášť když náklady na technické probuzení spolykají velkou část možného výdělku ještě dřív, než auto vůbec sjede z heveru.

Když v AutoŽivě sledujeme české diskuse pod podobnými videi, všímáme si jednoho vzorce. Jakmile někdo napíše „stál 38 let ve stodole“, většina komentářů okamžitě počítá budoucí zisk z aukce, ne budoucí faktury od servisů. A právě tady začíná tvrdě narážet mýtus rychlé investice na tabulku reálných nákladů.

Český BX, komunita a skutečná hodnota barn findu

Odborné průvodce pro BX varují, že skrytá koroze v oblasti zadního uložení nápravy nebo sloupků dokáže ekonomiku renovace úplně zlomit. I když projekt začíná třeba na 1 500 librách a hotové kusy se drží v řádu nízkých tisíců, může pár skrytých děr v podlaze proměnit vysněný „deal“ v nekonečný součet položek na fakturách.

Přesto v Česku pořád funguje specializovaný BX klub s fórem, inzercí i srazy. Tahle komunita podle zkušeností redakce zvládne sehnat hydropneumatické koule značky IFHS, zelenou kapalinu LHM i další specifické díly přes evropské e‑shopy, včetně specializovaných citroënních prodejců. Samotný Citroën navíc při čtyřicátých narozeninách BX veřejně připomněl význam modelu a jeho historii, takže ani z pohledu značky nejde o zcela zapomenuté auto.

Kdy má smysl takové BX zachraňovat

V redakci AutoŽivě tak vnímáme smysl v záchraně takového BX hlavně tehdy, když člověk nehledá rychlou investici, ale poctivý, dlouhodobý koníček. Kdo cítí ke značce vztah, umí si otevřeně spočítat náklady a opře se o zkušenější členy klubu, ten ze svého „stodolanálezu“ vyždímá emoce, zážitky i přátelství, která žádná aukční cena nenahradí.

Příběh muže od nejrychlejšího stroje planety a jeho zapomenutého BX nakonec připomíná jednu věc: opravdový poklad ve stodole nevytvoří nápis „barn find“ v inzerátu, ale to, jestli víte, do čeho jdete a jestli dokážete ten příběh dotáhnout až k okamžiku, kdy vlastní rukou zavřete dveře garáže za znovu probuzeným autem.