Mýtus českých silnic: Cyklisté mohou jet vedle sebe kdykoliv? Zákon říká něco jiného

V debatách cyklistů i řidičů se pořád vrací stejné přesvědčení: „My přece můžeme jet dva vedle sebe kdykoliv.“ Jenže český zákon to vidí jinak. Vysvětlíme, kde dvojice na kole opravdu smí zabrat silnici, kdy musejí všichni do jedné řady a co z toho plyne pro volant i řídítka.

„Dva vedle sebe kdykoliv?“ Zákon říká přesný opak

Na české okresce troubí řidič na dvojici cyklistů vedle sebe a všichni jsou přesvědčení, že mají pravdu. Jenže písmena zákona stojí úplně jinde, než většina lidí tuší.

Podle § 57 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném k 1. 1. 2026 smějí cyklisté na pozemní komunikaci jet jen jednotlivě za sebou. Současně jim § 57 odst. 2 ukládá povinnost držet kolo co nejvíc při pravém okraji vozovky. Každá dvojice vedle sebe mimo speciální zóny proto z právního pohledu jede nelegálně, ať se cítí „v právu“ sebevíc.

Věděl jsem, že Hašek bude problém. Manažer Dukly čelí ostré kritice

SportyŽivě.cz

53 m

Mýtus „dva vedle sebe kdykoliv“ přesto v hlavách cyklistů i řidičů žije překvapivě silně. Oficiální materiály Policie ČR k cyklistům jasně říkají, že cyklista má jet za sebou a při pravém okraji. Stejný závěr přidává i rubrika „Otázky a odpovědi“ projektu BESIP, která jízdu vedle sebe označuje jako zakázanou. Redakce AutoŽivě na tomhle podkladě konzultovala výklad s právníky i Policií ČR a všichni potvrdili: mimo jasně označené zóny má dvojice jet za sebou, jinak riskuje přestupek.

Výjimka z tvrdého „za sebou“ existuje, ale platí jen na přesně označených místech. V cyklistické zóně podle § 39a odst. 2 mohou cyklisté využít vozovku v celé šířce a paragrafy 57 odst. 2 a 3 pro ně přestanou platit. Stejný princip zavádí novela č. 271/2023 Sb. v nové „Sdílené zóně“ podle § 39b odst. 3, kde navíc všechny řidiče svazuje rychlost 20 km/h. Právě tady může dvojice, nebo i větší skupinka, legálně jet vedle sebe, jenže pár metrů za poslední značkou zákon všechny cyklisty znovu tlačí do jedné řady.

Tahle ostrá hranice mezi „můžou vedle sebe“ a „musí za sebou“ přitom vede přímo středem situací, které lidé denně zažívají cestou do práce, a v úzkých ulicích teprve začíná skutečné dilema, co vlastně smí udělat řidič.

Úzké ulice, 1,5 metru a moment, kdy auto prostě nesmí předjet

V nejužší městské ulici nebrzdí kolonu aut jen „pomalý cyklista“. Často ji brzdí hlavně paragraf o bočním odstupu, který řidiče svazuje překvapivě přísně.

§ 17 odst. 6 ve znění účinném od 1. 1. 2022 přikazuje při předjíždění cyklisty bezpečný boční odstup nejméně 1,5 metru, v úsecích s třicítkou alespoň 1 metr. BESIP připomíná, že běžný jízdní pruh měří zhruba 3 metry a odstup se počítá od řídítek kola, ne od středu pruhu. Jakmile parkující auta nebo ostrý obrubník ukrojí kus prostoru, fyzika i zákon společně odříznou možnost cyklistu vůbec legálně předjet.

Z toho plyne jedno nepříjemné, ale zcela jasné pravidlo: když řidič nedokáže boční odstup 1,5 metru či 1 metru dodržet, nesmí cyklistu předjíždět vůbec. Stejný § 17 odst. 6 totiž předjíždění bez bezpečného odstupu přímo zakazuje. Po konzultaci s odborníky z BESIP shrnula redakce AutoŽivě tenhle závěr do jediné věty: v úzkých úsecích znamená správný a bezpečný postup často právě to, že řidič cyklistu dočasně neobjede.

Místo riskantního „tlačení se na centimetry“ proto dává smysl krátce brzdit, i když to v zrcátku vyvolá nevděčné troubení dalších aut. Problém tedy nevyvolává jen cyklista, který se někde postaví vedle kamaráda. Řidič, který se rozhodne „to tam prostě zkusit“, poruší povinnost bezpečného odstupu a vystaví sebe i cyklistu zbytečnému riziku.

Tvrdě ale platí i opačný směr, tedy sankce pro cyklistu, který přesto trvá na jízdě vedle sebe mimo zónu. Zákon kvalifikuje porušení § 57 odst. 3 jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k). Starší rozsudek Nejvyššího správního soudu popisoval běžné rozpětí 1 500 až 2 500 Kč a „blokově do 2 000 Kč“, ale novější úprava účinná od 1. 1. 2026 posouvá sazby výš: příkazem na místě riskuje cyklista až 1 500 Kč, ve správním řízení 2 000 až 5 000 Kč. Kdo tedy i přes úzkou ulici a kolonu aut tvrdohlavě drží dvojici vedle sebe, zaplatí za tenhle komfort citelně víc než dřív a často přitom ani netuší, kde mu zákon jízdu vedle sebe naopak opravdu dovoluje.

Kde můžou cyklisté legálně zabrat celou silnici

V krajském městě se tři cyklisté směle rozprostřou přes celou vozovku a tentokrát mají skutečně navrch. Za značkou „Zóna pro cyklisty“ totiž platí úplně jiný režim než o pár metrů dál.

§ 39a odst. 2 dovoluje cyklistům v takové zóně využít celou šířku vozovky a vyjímá je z povinnosti jet při pravém okraji i z „pochodu za sebou“ podle § 57 odst. 2 a 3. Stejně funguje i nová Sdílená zóna v § 39b odst. 3, navíc s povinnou dvacítkou pro všechna vozidla. Právník, se kterým redakce AutoŽivě konzultovala tuto situaci, potvrdil, že v takové zóně mohou cyklisté skutečně jet klidně tři vedle sebe, jenže na první značce „konec zóny“ se musejí okamžitě seřadit.

Tahle ostrá hranice často uniká i cyklistům, kteří se cítí „stále v cykloopatření“, přestože už dávno minuli poslední modrou tabuli. BESIP ve svých přehledech cykloznačení opakovaně zdůrazňuje rozdíl mezi vyznačeným pruhem, piktokoridorem a skutečnou zónou, kde se pravidla mění. V pruhu nebo piktokoridoru se cyklista pořád řídí § 57 odst. 3 a jede jednotlivě za sebou, i když na asfaltu vidí velké kolo. Jen značka „Zóna pro cyklisty“ nebo „Sdílená zóna“ opravdu otevře možnost jet vedle sebe, jak redakce AutoŽivě ověřila v materiálech Ministerstva dopravy.

A pak je tu ještě jeden zdroj zmatku, který české debaty o kolech na silnici dokáže spolehlivě rozžhavit, zážitky z dovolené ve Francii.

Francouzská dvojice, česká realita a jednoduché shrnutí

Další olej do ohně českých diskusí přilévá dovolená ve Francii, kde cyklisté jezdí ve dvojicích naprosto samozřejmě. Francouzský Code de la route v článku R431-7 výslovně říká, že cyklisté „nesmějí nikdy jet více než dva vedle sebe“, tedy dvojici naopak výslovně povoluje. V tamním provozu je proto pohled na dvě kola vedle sebe naprosto běžný.

Český zákon č. 361/2000 Sb. nic podobného neobsahuje a mimo zóny podle § 39a a § 39b trvá na povinnosti jet jen jednotlivě za sebou podle § 57 odst. 3. Kdo se na české silnici opře o „francouzské pravidlo dvou vedle sebe“, přenese si domů jen špatný návyk a reálné riziko pokuty podle § 125c.

Česká „mapa práva“ je ve skutečnosti velmi jednoduchá, i když ji internetové mýty často zahalují mlhou. V kostce platí, že:

• v běžné ulici nebo na okresce musí cyklisté jet jednotlivě za sebou u pravého okraje,
• řidič je při předjíždění povinen dodržet 1,5 metru odstupu, v třicítkách 1 metr a v úzkých profilech často správně nepředjede vůbec,
• v cyklistické nebo sdílené zóně mohou kola vedle sebe zabrat vozovku, ale jen v přesně značeném perimetru.

Jako dlouholetý cyklista i řidič v jedné osobě tedy mohu jen doporučit: Ať už sedíte za volantem, nebo na sedle, řiďte se tím, co skutečně stojí v českém zákoně. Nikoli tím, co „se povídá“ v diskusích. Prospějete tím jedné i druhé straně. Souhlasíte?