Dacia hlásí nové problémy globálního měřítka. Osud jejích aut visí na vlásku, stejně tak budoucnost značky

Automobilový průmysl prožívá jedno ze svých nejhorších období za poslední desítky let. Epidemie koronaviru, nedostatek čipů, zdražování surovin – když už se téměř zdálo, že nemůže být hůř přišla válka na Ukrajině a s ní další omezení a zastavování výrob po celém světě. Vzájemná provázanost, v dobách bezproblémových fungující jako dobře namazaný stroj se v dobách kritických ukazuje jako nepřekonatelný problém pro schopnost cokoli vyrobit. Jaké je řešení?

Výroba pro Evropu očima Japonců

To je samozřejmě klasická „otázka za milion dolarů“. Respektive spíše za miliardu dolarů. Ztráty automobilek a všech na ně navázaných firem se za poslední tři roky šplhají do nepředstavitelných výšin a nikdo neví, kde se zastaví. V rámci minimalizace nákladů si přitom již před mnoha lety vytvořily systém, umožňující nejvyšší efektivitu výroby a úsporu každého centu, který uspořit šel. Systém se jmenuje just-in-time a jsme právě v situaci, kdy není „just“ a už vůbec ne „time“.

i

Historie tohoto systému sahá – jak jinak – do Japonska, kde jím byla proslavená zejména Toyota, jež byla ve způsobu řízení výroby a její efektivity vždy lídrem. Legendární už pak zůstává návštěva jejich inženýrů v závodech Porsche zkraje 90 let, kteří údajně nevěřícně zírali a fotili si regály plné náhradních dílů a motorů. Chápu je, kdyby Japonci vyráběli Toyoty způsobem, jakým Němci vyráběli v roce 1992 Porsche, tak nejspíš dodnes vidíme nabídky na první Yaris.

Skvělý systém v dobách hojnosti. Trápení v dobách krize

Jak je z jeho názvu patrné, jde o to být někde „právě včas“. Automobilky a dodavatelé tedy zavedli systém, kdy se zaváží potřebné komponenty de facto přímo „k pásu“, kde se hned montují na aktuálně vyráběný automobil. Celé to je nesmírně složité na koordinaci, nicméně když to funguje (a umí se to), přináší to netušené úspory do kapes všech. Jak to ale u podobných systémů bývá, mají druhou stranu mince. Když to nefunguje… Způsobí to kolaps. A ten se právě děje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dnes by „za Porsche regály a skladovací haly“ byly možná zase leckde vděčni, protože zůstat odkázaný na to, co mi kdo kdy doveze (respektive spíš nedoveze) se ukazuje jako cesta do pekel. Momentálních pekel. Ke všem trablím se v posledních týdnech přidala Šanghaj zcela uzavřená v covidovém lockdownu, a popravdě bych teď místo zásobovače v nějaké automobilce neměnil ani za milion. Ti lidé museli za tři roky zestárnout o deset let. Minimálně.

Je nějaké světlo na konci tunelu? Aspoň pro Dacii a její často zavíraný provoz v Mioveni, který opravdu „trpí“? Počítejte se mnou, výpadky jen v roce 2022: polovodiče Čína/Taiwan – kabelové svazky + další automotive produkce (mj. Ukrajina) – neon / plyn do laserů na výrobu polovodičů… A můžeme pokračovat. Automotive umí být flexibilní, dokázal to nejednou, nicméně všude jsou nějaké mantinely. A možnosti. Tady, zdá se, saháme k jejich limitům. Pokud už nejsme u nich. Držme nejen Dacii palce, aby se to podařilo.

Jak dlouhé trvání krize v automobilovém průmyslu odhadujete vy?

Zdroj: Autorský komentář Michala Sztolára