Na dálnici nerozhoduje jen horní hranice. Potíž může vzniknout i opačně, jen úplně jinak, než teď koluje mezi řidiči.
Česká dálnice nezavedla novou povinnou minimální rychlost. Zákon po řidičích nechce, aby za každé situace drželi 80 km/h. Řeší něco jiného: zda auto na dálnici vůbec smí a zda vaše tempo bez rozumného důvodu nezačne brzdit ostatní.
Osmdesátka není povinnost, ale technická podmínka
Největší zmatek dělá jedno zaměněné slovo. Podle zákona o silničním provozu u dálnice nejde o povinnost trvale jet osmdesátkou, ale o to, jaké vozidlo na ni vůbec smí. Když v AutoŽivě sleduji, jak se téma šíří po sítích, narážím pořád na stejný omyl: lidé pletou technickou způsobilost auta s aktuální rychlostí jízdy. Konstrukční rychlost, tedy rychlost, které je vozidlo schopné podle své technické způsobilosti dosáhnout, není rozkaz pro váš pravý kotník.
Právě tady leží hlavní odpověď na titulek. Podle § 35 zákona č. 361/2000 Sb. smějí na dálnici a na silnici pro motorová vozidla, tedy na komunikaci, pro kterou v tomto směru platí podobné omezení, jen vozidla schopná jet alespoň 80 km/h. Tím ale české pravidlo nekončí. Běžnou jízdu řeší § 18 téhož zákona, který zakazuje omezovat plynulost provozu zejména bezdůvodně pomalou jízdou. Bezdůvodně pomalá jízda přitom znamená tempo, které bez rozumného důvodu překáží ostatním.
Policie tedy neřeší jediné magické číslo na tachometru. Řeší dopad. Když jsem v AutoŽivě porovnával zákonné znění se seznamem automatizovaných technických prostředků Policie ČR, vyšlo z toho podstatné zjištění: stát má oficiálně vedené prostředky pro měření rychlosti a záznam průjezdu na červenou na přejezdu, ne zvláštní automat na „příliš pomalé auto“. Hranice mezi opatrností a překážkou proto nestojí na jednom čísle, ale na situaci, která na dálnici pokaždé vypadá trochu jinak.
O okolnostech rozhoduje silnice, ne slepé číslo
Mlha mění všechno. Kolona také. A stejně tak kluzko nebo náledí. Právě v takových chvílích je pomalá jízda správná, ne podezřelá. I dopravní značka „Nejnižší dovolená rychlost“, tedy konkrétní značka s předepsaným minimem a ne obecné dálniční pravidlo, podle vyhlášky o dopravním značení platí jen tehdy, pokud to dovolují okolnosti. Stejná vyhláška výslovně počítá s hustým provozem, špatným stavem silnice, mlhou i náledím. Ani značka minima tedy nefunguje jako slepé číslo odtržené od reality.
Jenže kontrast bývá ostrý. Na suchém asfaltu, za dobré viditelnosti a s volným pravým pruhem část omluv mizí. Přesně tady se z přehnané opatrnosti může stát problém pro ostatní, protože § 18 zákona nutí řidiče přizpůsobit rychlost okolnostem, ale zároveň zakazuje bezdůvodně brzdit plynulost provozu. V AutoŽivě právě tenhle model považuji za nejpraktičtější: nejde o to jet rychle, nýbrž mít pro pomalé tempo čitelný důvod.
Levý pruh snáší pomalost mnohem hůř
Ještě citlivější je levý pruh. § 12 zákona č. 361/2000 Sb. mimo obec říká jasně, že na silnici o dvou a více pruzích v jednom směru se jezdí primárně vpravo a ostatní pruhy slouží hlavně k předjíždění nebo dalším nutným manévrům. Kdo se bez důvodu vleče vlevo, působí jako pohyblivá zátka. A právě proto tady policie vnímá omezení ostatních mnohem ostřeji než u klidné jízdy vpravo.
Téma navíc zvedá i český experiment s vyšší rychlostí. Ministerstvo dopravy potvrdilo zkušební režim až 150 km/h na části D3 mezi exity 84 Planá nad Lužnicí a 131 Úsilné, a to jen přes proměnné značení a jen při splnění podmínek. Nejde o novou českou normu pro všechny dálnice, ale dobře ukazuje, proč pomalé vlečení v levém pruhu budí ještě větší citlivost. Když však nejde o počasí ani provoz, nýbrž o závadu nebo o radu převzatou z ciziny, pravidla se lámou úplně jinam.
Závada vás má poslat z dálnice, kamera sama pokutu nevystaví
Cizí „šedesátku“ proto rovnou pusťte z hlavy. Do českého textu nepatří. Když vůz kvůli závadě na rovině nedosáhne aspoň 80 km/h, § 36 zákona č. 361/2000 Sb. ukládá sjet z dálnice na nejbližším výjezdu. A ne, řešením není pokračovat odstavným pruhem. Odstavný pruh neboli krajnice slouží pro nouzové řešení, ne jako běžný jízdní pruh, což potvrzuje i § 11 zákona. V AutoŽivě tohle považuji za nejnebezpečnější internetový omyl z celého tématu.
Stejně střízlivě je potřeba číst i pokuty. Samotná kamera vám automaticky nevygeneruje sankci jen proto, že jste jeli pomalu. Když jsem v AutoŽivě znovu prošel seznam automatizovaných technických prostředků Policie ČR a k němu sankční ustanovení zákona, vyšlo z toho jediné bezpečné čtení: rozhoduje policejní posouzení konkrétní situace. V přehledech k tématu se objevují částky do 1 500 Kč na místě a 2 000 až 5 000 Kč ve správním řízení, zároveň ale z primárního textu neplyne žádná zvláštní automatická vyšší sazba jen za samotnou pomalou jízdu bez dalšího kontextu.
Na konci tedy nezůstává žádná povinná osmdesátka. Zůstává mnohem prostší pravidlo: jeďte tak, aby vaše tempo odpovídalo podmínkám a bez důvodu nedělalo z dálnice překážkovou dráhu. To je zřejmě nejpraktičtější návod, alespoň tedy myslím. Na české dálnici vás totiž neohrožuje mýtické minimum na tachometru, ale řidič, který z vlastní nejistoty udělá problém pro všechny ostatní.
