Jedním z předpokladů pro zavedení elektromobilů je jejich ekonomická výhodnost, ta se však dnes vytratila. Možná je to známka toho, že konec spalovacích motorů je unáhlený.
Ceny elektřiny, které lámou veškeré rekordy znovu oživují otázku, jaký je vlastně přínos elektromobilů, když jejich provoz (se započítáním výroby a likvidace) není o nic ekologičtější, než provoz spalovacích automobilů? Když v zemích s převahou elektřiny získané z fosilních paliv jsou méně ekologická, než auta se spalovacími motory? A především, když je cena za kilometr jsou aktuálně vyšší, než u konvenčních aut? Chceme opravdu elektromobily jen kvůli Green dealu a dotacím EU?
Ekonomická výhodnost zmizela, ani další už nejsou
Jedním z hlavních argumentů všech provozovatelů elektromobilů byla ekonomická výhodnost provozu. Ano, kilowatthodina byla za pár korun, vodní elektrárna roztáčela turbínu a generátory produkovaly elektřinu, ekologický ráj to na zemi. Bezplatné parkování ve všech zónách, daňové úlevy v podobě nulové silniční daně a navrch ještě nepřehlédnutelný pel nositele technického pokroku a věčných dotazů kamarádů, jak to „na tu elektriku“ vlastně jezdí. Člověk se hned cítil jako malý Elon Musk.
Jenže se něco změnilo. To něco nás bude ještě (něco) stát a nejhorší je, že přesně nevíme kolik.Evropská komise se i při nynější energetické krizi nechce vzdát svých emisních povolenek, kterými by dokázala cenu elektřiny snížit v zásadě mávnutím ruky. Neudělá to a naopak mluví o zastropování cen, což je jen eufemistický termín pro „elektrickou dotaci“. Pochopitelně, protože co je „od stropu výše“ sice nezaplatí koncový zákazník, ale zaplatíme to my všichni na těch dotacích, velmi stručně řečeno. Stejně tak pomalu mizí podpora parkování nebo daňových úlev pro elektromobily – pobídkový „mejdan“ skončil, vítejte v reálném světě.
A bez dotací by elektromobily ztratily aktuálně už úplně smysl, a samozřejmě nejen ony. Jak v rozhovoru pro idnes.cz řekl Josef Morkus z Centra vozidel udržitelné mobility Fakulty strojní ČVUT v Praze, „pokud by elektromobil byl dobíjen elektřinou za spotové ceny, pak se to rozhodně nevyplatí. Provozně levnější může být jen tehdy, je-li dobíjen pomalu a s dobrým tarifem“. Spotové, neboli tržní/burzovní ceny jsou přitom ukazatelem toho, co elektřina reálně stojí, „přefiltrované“ ceny z Bruselu to opravdu nejsou. Jakkoli jsou nám nižší čísla milejší.
Uhlí a jádro začínáme brát pomalu opět na milost. Kdy vezmeme na milost spalovací motory?
Otázkou tedy zůstává, jestli je nynější doba vhodná na tak luxusní (a extrémně drahý) krok), jako je přechod Evropy k elektromobilitě v nejbližších letech. Když v podstatě všechno, co se na té cestě mohlo pokazit se už také pokazilo. Když se podíváme na energetický průmysl, byla reakce na válku na Ukrajině a s ní spojenou energetickou krizi jednoznačná. A logická. Pomalu se přestává trvat na zavírání jaderných (a tedy „nečistých“) elektráren, a dokonce se začíná odkládat uzavírání uhelných dolů.
Neb jak jsme již psali tady, i první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans připustil, že bychom měli alespoň dočasně dát ještě fosilním palivům šanci, „aby Evropu nepotkaly občanské nepokoje“. Nevím, jestli poslední demonstraci na Václavském náměstí v sobotu 3. září lze nazvat občanskými nepokoji, ale ti lidé se tam sešli mimo jiné právě z obav o ceny energií v nejbližších měsících. A pokud tedy dáme šanci uhlí a jádru, neměli bychom dát šanci i spalovacím motorům? Otázka je jasná. Jaká bude odpověď?
Myslíte, že Evropa nakonec vezme spalovací motory „na milost“?
Rady
|
PŘEČTENÍ: 91553
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 91328
