Fiasko v autoškole: Student selhal 128krát u řidičské zkoušky. Kolik ho nekonečné opakování stálo? Spočítali jsme to

Představte si, že jdete na teoretickou zkoušku v autoškole. Poprvé to nevyjde. Podruhé také ne. U třetího nebo čtvrtého pokusu by většina lidí začala pochybovat, jestli na to vůbec má.

V Británii se ale objevil uchazeč, který se k testu přihlásil celkem 128krát. A ani jednou neuspěl. Nejde o hospodskou historku, ale o konkrétní případ z oficiálních statistik, které byly zpřístupněny na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Neuvěřitelný maraton: 128 pokusů a pořád nic

Nešlo o jízdy, ale „jen“ o teoretickou část zkoušky, tedy test z pravidel, značek a základů bezpečné jízdy. Přesto se z ní stal mnohaletý maraton neúspěchů, který v dostupných datech nemá obdoby.

Kapitán Červenka promluvil o své budoucnosti v národním týmu

sportyzive.cz

1 d

Každý pokus v Británii něco stojí. Jednotlivě to nevypadá dramaticky, ale v sérii se malé částky promění v sumu, kterou už rodinný rozpočet velmi dobře pozná.

iZdroj fotografie: ŠJů / Creative Commons / CC-BY-SA

Právě na takové „schované“ peníze se dlouhodobě zaměřujeme. Ne jako na senzaci, ale jako na konkrétní účet za zdánlivě nevinné rozhodnutí „zkusím to znova“. A tady se teprve ukáže, jak drahá tahle vytrvalost byla.

Účet za vytrvalost je vysoký, ze 700 Kč je to 90 000 Kč

U rekordního studenta sledujeme jedinou položku, poplatek za teoretický test. Aby bylo jasno, jak se částka nasčítala, je dobré vědět, jak britský ceník funguje.

Oficiální sazebník říká, že teoretická zkouška pro osobní auto stojí pevně 23 liber, bez ohledu na den a čas. To je cca 700 Kč. Praktická zkouška je výrazně dražší: při rezervaci přes oficiální systém vyjde ve všední den na 62 liber a ve večerních hodinách, o víkendech a svátcích na 75 liber.

iZdroj fotografie: Depositphotos

K tomu se přidává například poplatek za provizorní řidičský průkaz kolem 34 liber a samozřejmě samotné hodiny jízd v autoškole. Náklady na řidičák se tak v Británii skládají z celé řady položek, které se při opakování rychle nasčítají.

V tomto extrémním příběhu nás ale zajímá pouze jediná z nich. Data z britského dopravního úřadu pracují s jednotnou částkou 23 liber za jeden teoretický pokus a k výsledné sumě docházejí prostým výpočtem 23 × 128.

Výsledek? Celkem 2 944 liber, tedy cca 90 000 Kč. A to jen za testovací poplatky. V této částce nejsou zahrnuté náklady na výcvik, dopravu na zkoušku ani ušlý výdělek, tedy položky, které jiné analýzy běžně započítávají. Zahraniční média tuto sumu převádějí přibližně na 3 300 eur, cca 99 000 Kč, důležité je ale hlavně to, že jde o naprosto „čistou“ účtenku za samotné testy.

Statistiky zároveň ukazují, že víc než dvě stě dalších uchazečů si teoretickou zkoušku rezervovalo přes dvacetkrát a že úspěšnost se v poslední době pohybuje kolem 44,9 procenta. Formální limit počtu pokusů systém nemá, takže jedinou hranicí je vůle a peněženka uchazeče.

A právě tady se otevírá další otázka, která už nesouvisí jen s čísly na účtence, ale i s tím, co tolik neúspěchů dokáže udělat s člověkem samotným.

Emoční účet: co s člověkem udělá 128 neúspěchů

Peněženka je jen jedna strana příběhu. Tou druhou je hlava. V debatách o řidičáku se obvykle mluví o nervozitě před komisařem nebo o strachu z první jízdy po městě, ale mnohem méně o tom, co dělají opakované neúspěchy s psychikou.

Výzkumy testové úzkosti ukazují, že čím větší obavy člověk před zkouškou má, tím hůř většinou dopadne a tím nižší má sebevědomí. Opakované selhání se navíc pojí s vyšší obecnou úzkostí a depresivnější náladou.

Z jednorázové trémy se tak snadno stává dlouhodobý tlak. Člověk se už neučí proto, aby „to konečně zvládl“, ale hlavně proto, aby znovu nepropadl. A právě taková motivace výkon spíše sráží, než podporuje.

Kdo někdy odcházel z důležitého testu s pocitem, že to nevyšlo, si ten okamžik dokáže vybavit. Hlava plná pochybností, čekání na verdikt, drobná naděje. Když přijde „neuspěl jste“, je to rána.

Představte si, že stejný scénář zažijete ne dvakrát nebo třikrát, ale desítkykrát. Každý další neúspěch dál ukusuje ze sebevědomí i z chuti pokračovat.

Odborné studie přitom popisují, že cílené psychologické intervence, od behaviorálních technik po programy mindfulness, dokážou testovou úzkost alespoň částečně zmírnit, i když samotná náročnost zkoušky zůstává stejná.

Pokud si tedy z příběhu rekordního studenta něco odnést, pak hlavně to, že dřív než na dvacátém, padesátém nebo dokonce stém dvacátém osmém pokusu se vyplatí investovat čas i peníze do kvalitní přípravy a práce s psychikou. Finančně i lidsky je to pořád mnohem levnější než nekonečná série „zase nic“.