Manévr přejetí do levého pruhu s sebou nese zbytečně dvě změny pruhu v krátkém sledu, navíc u jiného auta. Nejdřív doleva, pak doprava.
Slušnost, která zabíjí. Není to přehnané, v důsledku skutečně tohle může být dobře míněné, přesto ale zásadně nebezpečné. V redakci AutoŽivě hodně řešíme, a tohle je jeden z největších prohřešků. O čem mluvím? Jeden z nejčastějších „dobře míněných“ manévrů na českých dálnicích je ve skutečnosti protiprávní a paradoxně i nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Jde o situaci, kdy řidič v pravém jízdním pruhu uvidí, že se v připojovacím pruhu rozjíždí jiné auto a hodlá se zařadit. Proto „z ohleduplnosti“ uhne do levého pruhu, aby mu udělal místo. Na první poslech to vypadá jako ukázková ohleduplnost a plynulost.
Připojit se na dálnici není složité, stačí dodržet jasná pravidla
Ale není, a ať si kdo chce říká, co chce, já mám jasný názor. Právě tady vstupuje do hry pravidlo, které většina řidičů ignoruje. Změna jízdního pruhu je vždy manévr, jejž musíte provést pouze tehdy, pokud tím neohrozíte ani neomezíte vozidla jedoucí v pruhu, do kterého chcete přejet. A dálnice má navíc jasné rozdělení rolí. Vozidlo v průběžném pruhu má přednostní postavení a vozidlo v připojovacím pruhu je to, které se připojuje bez nároku na absolutní „pouštění“. Přesněji řečeno, řidič v připojovacím pruhu je povinen přizpůsobit rychlost.
Využít délku pruhu a zařadit se bezpečně, aniž by si vynucoval změny jízdy u ostatních. Není právem připojujícího, aby přiměl průběžný proud uhýbat do levého pruhu. Klíčová úprava je v zákoně č. 361/2000 Sb., pravidla pro jízdu v jízdních pruzích a pro připojování na dálnici, mluví jasně: řidič, který mění pruh, nesmí ohrozit ani omezit vozidla jedoucí v pruhu, do kterého přejíždí. To se týká jak připojujícího (přejíždí do pravého průběžného pruhu), tak i „ochotného“ řidiče, který uhýbá do levého. I on totiž při změně pruhu nesmí ohrozit ani omezit provoz vlevo. Zjednodušeně bych řekl, že dobrá vůle není univerzální omluvou pro porušení pravidel.
Není to slušnost, i když to tak může na první pohled vypadat
Pokud je v levém pruhu vozidlo, které by muselo zpomalit, přibrzdit nebo měnit trajektorii jen proto, že vy vjíždíte vlevo, už ho omezujete. A to je přestupek. Tohle pravidlo má svůj jasný bezpečnostní smysl. Levý pruh na dálnici není „uhýbací koridor“, ale pruh určený primárně k předjíždění. V okamžiku, kdy se do něj začnou řidiči hrnout jen proto, aby uvolnili místo připojujícím se, rozpadá se logika plynulosti a roste riziko kolizí hned ve dvou rovinách. Jednak ohrozíte auto, které už v levém pruhu jede, často vyšší rychlostí, třeba povolených 130 km/h. Jednak vytvoříte „nelogický“ impuls v zrcadlech pro řidiče za vámi.
Ten vidí bez směrovky rychlé přesuny pruhů, zpomalení, pak návrat do pravého. Stačí malý rozptyl pozornosti, aby došlo k nehodě na způsob dominového efektu. Zrovna minulý víkend jsem byl v Německu na veletrhu s vybavením pro autoservisy. Skvělá akce, ale o tom možná jindy. Jen že se mi líbí místa na dálnici, kde tento přestupek reálně hrozí. V Německu jsou ochráněna tím, že je tam plná čára. Jinak řečeno řidič, který by měl potřebu uhnout doleva, nesmí. Jede v úseku s plnou čarou.
Zásadní je pochopit, že připojovací pruh je tady právě proto, aby připojující řidič měl prostor sladit rychlost a bezpečně si najít místo v proudu. Znovu. Uhýbat doleva? Ne, je třeba držet tempo, směr a nic jiného nedělat. Vše ostatní je cesta k chaosu, který končí u přestupků, a bohužel někdy i u nehod, kterým šlo předejít tím nejméně efektním, ale nejúčinnějším manévrem. Ničím. Znovu. Držet směr, držet tempo, dívat se daleko dopředu, dát připojujícímu předvídatelné okno a nechat ho, aby splnil svou povinnost, bezpečně se zařadil.
Děláte to taky?
AutoŽivě Testy
|
PŘEČTENÍ: 7090
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8328
