Volant v automobilech je jedním z nejdůležitějších ovládacích prvků. Dříve sloužil jen k ovládání směru, dnes má mnoho důležitých funkcí.
I volant automobilu prochází vývojem a neslouží již jen ke změně směru. Mnohdy se za dobu 15 – 18 let obmění 2 až 3 generace modelů a to s sebou přináší i nové vymoženosti a pohled na bezpečnost. Pokud si jako děti pamatujete volant ze Škody 120, tak dnes vidíme v ekvivalentu tohoto vozu volant v Octavii. A to je hodně velký rozdíl. Od tenkého volantu k ergonomicky slušnému rozmístění ovládacích prvků, příjemně tlustému věnci, airbagu a dalším ovládacím funkcím. Historie volantů pamatuje i doby, kdy nebyly kulaté.
Změna směru do začátku 20. století
Volant v historii můžeme přirovnat ke kormidlu. Kormidlo bylo jedinou možností, jak otáčet „kolem“ a měnit při tom směr. Byť se nejednalo o pohyb na souši, ale na vodě. Na souši tou dobou volant nikdo nepotřeboval, protože směr povozů na souši byl řízen kočím a koňmi. Potřeba prvního systému zatáčení tak přišla s rozšířením jízdního kola a následně motocyklů a prvních automobilů. Když myslím první automobily, tak si představte motorizované kočáry.
Úplně první pokus o úspěšné sestrojení auta byl proveden v roce 1769. Jeho tvůrce Nicolas Joseph Cugnot použil parní stroj k pohánění jeho tříkolky. Funkční prototyp byl představen 23. 10. 1769. Tento stroj měl umístěný parní pístový motor nad předním kolem. To značně znesnadňovalo ovládání, protože váha na předním kole byla příliš vysoká. Řízení pak probíhalo pomocí pákového systému. Volant zde zatím nehledejte.
V roce 1886 pak přichází Benz se svojí tříkolkou. Ta už nemá parní pohon, ale spaluje benzín ligroin, který se prodával i jako čistidlo na skvrny. Nicméně k ovládání slouží opět „řídítka“, která nebyla však jedinou možností ovládání směru řízení. Na změnu směru se ke konci 19. století používala i páka, na které byl umístěn klakson. Prvním počinem, kdy páky a kliky nahradil skutečně kulatý volant, byl až automobil Panhard & Levassor z roku 1897.
S volantem přicházejí další prvky
Volant se postupně začal stávat běžnou součástí automobilů. Jeho ergonomie byla podstatně užitečnější než klikový mechanizmus otáčení. Dalo se taky za pomoci volantu snáze regulovat natočení kol a konečně mohl být převod od volantu ke kolům i zpřevodován. To usnadnilo řízení, byť jen nepatrně. Na posilovač řízení si musíme ještě půl století počkat. Volanty byly většinou dřevěné s kovovou výztuží uprostřed.
S příchodem nového století se na volant přestěhovaly i další ovládací prvky. Těmi bylo například ovládání časování zápalu, množství směsi nebo ovládání množství plynu. Třeba Škoda 110 (1925) měla na volantu páku pro udržení zvolené rychlosti. Klakson z volantu zmizel a přestěhoval se na stranu. Směrové ukazatele zde nehledejte. Nebyly zapotřebí, zavedeny byly povinně až v roce 1939. S touto vyhláškou mimo jiné souvisí i změna jízdy u nás tehdejším Československu, začali jsme jezdit vpravo.
Poválečné období
Ke konci 40. let se k volantu stěhují směrové ukazatele. Mercedes-Benz pak na volant přidal poprvé volič převodových stupňů. To bylo v roce 1951. Ten stejný výrobce pak o 7 let později přidává první hydraulický posilovač řízení. Volanty se tou dobou již hojně kombinují s různými prvky, kdy klakson je schován ve středu volantu, případně je volant doplněn o „půlvolant“, kterým je možné ovládat klakson. Za volantem se objevují povinné ukazatele směru a dostává se sem i páčka na ovládání stěračů.
Průměry volantů se lišily napříč automobilkami, stejně tak tloušťky věnců, počet ramen, kterými byl volant chycen i materiál. Nicméně při nehodě byly volanty stále křehké a často zapříčinily i smrt řidiče. Jejich věnce praskaly, tloušťka věnce se špatně držela v zimním období v rukavicích a sloupek řízení nebyl nedeformovatelný. Drobnou útěchou může být na konci 60. let uvedení stavitelného volantu.
Vývoj pro větší bezpečnost
V 70. letech se poprvé začaly ve funkční podobě objevovat airbagy. Prvním autem, které bylo vybaveno airbagem, byl Chevrolet Impala v roce 1973 (někde zdroje hovoří i o roce 1972). Ten byl umístěn uprostřed volantu, jak jej známe dnes. Jak fungovaly airbagy (Impala měla airbag i pro spolujezdce a dokonce dvoufázové, reagující na nafouknutí podle rychlosti nárazu), se můžete podívat ve videu níže.
Impulz airbagu pak jasně dal najevo následný vývoj volantu a to, co bude ve středu volantu. V Evropě se pak airbag objevil poprvé v autě Mercedes-Benz W126 (1979 – 1992). Pak se vývoj následně ubíral směrem k ergonomii, lepším materiálům, způsobu držení apod. V 90. letech s nástupem prvních crash testů se prakticky všechny automobilky uchýlily k deformovatelným sloupkům řízení. Do výbavy se pak dostávají v širším měřítku i výškově a podélně stavitelné volanty.
Se zajímavým nápadem přišla až na přelomu milénia automobilka Citroen, která svoje vozy začala vybavovat pevným středem. Šlo o modely C4 (od 2004) a C5 (2008). Pevný střed volantu uchovával airbag. Výhodou tohoto řešení je fakt, že airbag je vůči řidiči neustále ve stejné pozici. Netočí se s volantem a mohl být tedy navržen lepší tvar airbagu. K futuristickým návrhům Citroenu se tento typ volantu výborně hodil.
Revoluce švédského Saab
U Citroenu ještě chvíli zůstaneme. Jeho jednoramenný volant použitý v modelu DS byl ve své době značně futuristický. Nicméně není to jediný počin, kdy automobilky přišli s nápady, jak „zvýraznit“ řízení. Další automobilkou, která se pokusila o revoluci v řízení, byl švédský Saab. Ten v roce 1992 uvedl prototyp (Citroen DS byl sériově vybavený jednoramenným volantem), který volant dokonce neměl. Saab se rád vracel ke své letecké minulosti, která byla tak trochu zavádějící. Každopádně inspirace ovládat automobil kniplem pocházela opět z letectví.
Kniplem byl vybaven Saab 9000 2,0 Turbo. Výhodou tohoto řešení byl prostý fakt ztráty sloupku řízení, který ohrožoval bezpečnost řidiče. Další výhodou byl fakt, že jste si na kniplu mohli nastavit citlivost řízení. Mohli jste tak mít přesné řízení sportovního vozu i rozvláčné řízení jako u amerických aut. Spojení s koly bylo „po drátech“. Bohužel toto řešení bylo příliš i na Saab a tak od řízení auta kniplem ustoupili. Nicméně řízení Drive-by-wire se dochovalo a převzaly jej další automobilky.
Zajímavosti ze světa volantů
Představy a možnosti, jak co nejextravagantněji udělat volant, je něco podobného, jako byste zkoušeli znova vynalézt kolo. Nicméně pár zajímavých pokusů se objevilo. Mezi produkčními vozy asi nejvíce vynikal Austin Allegro, který ve své původní verzi získal přezdívku „létající prase“. Ten byl vybaven volantem, který byl hranatý.
Pro mě asi nejzajímavějším volantem, co jsem viděl, je volant v Maserati Bumerang. Ten je průměrem stejný jako přístrojový štít před ním a z určitého pohledu nemá žádné rameno. Krásné a futuristické i na dnešní dobu. Do sériové výroby se však nedostal. Dalšími zajímavými volanty jsou ty, které vyrábí Ferrari. Ty jsou vlastně osazeny všemi potřebnými tlačítky včetně stěračů, ukazatelů směru, světel, ovládání vozu atd. Zajímavé, ale poněkud složité. Nicméně zákazníkům to zřejmě nevadí, protože se tento typ volantu nakonec dostal do všech modelů značky.
Volanty dnes
V dnešní době jsme zvyklí, že volant, který svíráme ve svých dlaních, je potažený kůží, případně u dražších vozů je třeba v kombinaci s dřevěným dekorem a tak nějak celkově se pohodlně drží. To platí pro letní i zimní období. Dnes už i menší a levnější vozy jsou vybaveny ovládáním rádia, telefonu, tempomatu a menu auta na volantu. Toto rozmístění má výhodu v pozornosti řidiče. Většinu tlačítek si řidič osahá a naučí se je nazpaměť. To usnadňuje řízení a přispívá k vyšší bezpečnosti.
Který zvláštní typ volantu znáte?
Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského, MotorTrend
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 48900
