Honda vykázala za fiskální rok končící březnem 2026 ztrátu 424 miliard jenů. Je to poprvé od vstupu na burzu, co japonská automobilka skončila v červených číslech.
Číslo samo o sobě šokuje, ale ještě víc zaráží to, co následovalo. Na červnové valné hromadě prezident Tošihiro Mibe otevřeně řekl, že Honda má tři roky na to, aby porazila nové konkurenty, jinak bude mít její automobilový byznys vážný problém. Firma, která sedm desetiletí nepotřebovala nikoho, teď hledá partnera. A nachází ho tam, kde by to ještě před rokem nikdo nečekal: u Nissanu a Mitsubishi, dvou značek, které samy bojují o přežití.
Anatomie ztráty: co přesně se stalo
Oficiální konsolidované výsledky Hondy za období od 1. dubna 2025 do 31. března 2026 ukazují ztrátu připadající na vlastníky mateřské firmy ve výši 423,9 miliardy jenů, v přepočtu zhruba 68 miliard korun. Provozní výsledek skončil na minus 414,3 miliardy jenů. V západních médiích se objevuje částka 2,52 miliardy dolarů, ale to je jen kurzový přepočet, ne oficiální výkazová hodnota.
Co Hondu stáhlo ke dnu? Složilo se několik vrstev najednou. V březnu 2026 firma oznámila zrušení tří plánovaných elektromobilů pro Severní Ameriku, protože tamní trh s elektrickými auty rostl pomaleji, než předpokládaly interní projekce. K tomu se přidaly vysoké jednorázové náklady na přehodnocení celé elektrifikační strategie a ztráty z investic účtovaných ekvivalenční metodou. Honda sama přiznává, že v rychlosti a nákladech vývoje softwarově definovaných vozidel zaostává za novými výrobci, zejména čínskými.
Důležitý kontext: Honda není na pokraji kolapsu. Ke konci března 2026 držela hotovost a ekvivalenty přes 5,1 bilionu jenů, vyplatila dividendu 70 jenů na akcii a pro fiskální rok 2027 už znovu čeká zisk 260 miliard jenů. Motocyklová divize navíc zůstává silným polštářem: 22,1 milionu prodaných motocyklů a rekordy ve 37 zemích. Problém je konkrétně v autech.
Tři roky na záchranu tempa
Na květnovém business briefingu Honda představila plán, který interně nazývá „Triple Half“: do tří let chce o polovinu zkrátit čas vývoje nových modelů, o polovinu snížit náklady a o polovinu zredukovat pracovní zátěž inženýrských týmů oproti úrovni roku 2025. Cíl je ambiciózní: do fiskálního roku končícího březnem 2029 se dostat na rekordní provozní zisk.
Jenže právě tady naráží na realitu. Čínští výrobci jako BYD nebo Xiaomi dokážou nový model od konceptu po sériovou výrobu dostat za zlomek času, který potřebuje tradiční japonská automobilka. A nejde jen o elektromobilitu. Jde o celou softwarovou vrstvu auta, od asistentů řízení přes vzdálené aktualizace po energetický management. Honda v prezentaci pro investory otevřeně mluví o ztrátě konkurenceschopnosti vůči nově příchozím výrobcům a o nutnosti využít externí zdroje a standardizované komponenty.
Pro srovnání: Toyota za stejné období vykázala provozní zisk 3,8 bilionu jenů s marží 7,4 %. Volkswagen Group za kalendářní rok 2025 sice oslabil na marži 2,8 %, ale zůstal v černých číslech. Honda je z velké trojice jediná, která spadla do roční ztráty na úrovni celé skupiny.
Společný mozek místo společného holdingu
A tady vstupuje do hry partnerství s Nissanem a Mitsubishi. Na konci roku 2024 všechny tři firmy podepsaly memorandum o spolupráci, které původně mířilo k hluboké integraci, společnému holdingu, faktické fúzi. V únoru 2025 tento plán ztroskotal. Příliš složitý, příliš politický, příliš riskantní.
Současná jednání jsou jiná. Užší, konkrétnější a čistě technická. Jádrem je společná řídicí jednotka (ECU) pro příští generaci vozů obou značek. Nejde o jeden díl navíc pod kapotou. U softwarově definovaného auta je centrální elektronický modul tím, co propojuje a řídí všechny klíčové systémy: motor, brzdy, asistenty řízení, vzdálené aktualizace, energetický management. Honda ve svém briefingu mluví o doménové architektuře a vlastním operačním systému ASIMO OS, který má běžet napříč spalovacími i elektrickými modely. Sdílená řídicí jednotka je základ, na kterém tohle všechno stojí.
Podle zdrojů obeznámených s jednáním, které cituje Reuters, byla dohoda na konci června 2026 „blízko oznámení“. Firmy údajně míří k podpisu v průběhu léta 2026. První sériové vozy se sdílenou architekturou by se měly objevit kolem let 2029–2030.
Co to znamená, a co ne
Pokud se dohoda podepíše, nepůjde o alianci pro image. Půjde o pokus tří automobilek sdílet náklady na nejdražší část budoucího auta, jeho softwarový a elektronický základ. Pro Hondu to znamená rychlejší cestu k nové architektuře, aniž by musela všechno vyvinout sama. Pro Nissan, který sám řeší ozdravný plán Re:Nissan a za poslední rok odepsal 240 miliard jenů, je to šance na synergii v nákupu a vývoji, kterou by sám nedokázal dosáhnout.
Komplikací může být Renault, který drží v Nissanu 15 % akcií se zastropovanými hlasovacími právy. U čistě technologické spolupráce ale nejde o změnu kontroly nad firmou; Renault je spíš citlivý faktor v pozadí než automatický blokátor.
A co čeští majitelé Hond? K srpnu 2026 neexistuje žádné oznámení o omezení modelové nabídky, servisní sítě ani záručních podmínek v České republice. Honda CZ dál nabízí standardní tříletou záruku s možností prodloužení až na osm let a aktivně provozuje síť autorizovaných dealerů. Zda se sdílené řídicí jednotky jednou dostanou i do vozů prodávaných na českém trhu, zatím nikdo nepotvrdil, ale pokud půjde o globální architekturu, je to pravděpodobný scénář.
Přiznání, které stojí víc než čísla
Největší zpráva z Tokia není samotná ztráta 424 miliard jenů. Ta se dá odepsat, vykompenzovat, překrýt dalším fiskálním rokem. Skutečný zlom je v tom, co Honda poprvé veřejně přiznala: že bez cizí rychlosti a cizího měřítka už nemusí v autoprůmyslu stíhat. Pro firmu, která si sedmdesát let zakládala na tom, že si všechno dělá sama, je tohle revoluce větší než jakékoli číslo ve výkazu.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6750
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9415
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 2308
