Víme, jak udělat z obyčejného auta plně autonomní vozidlo, které nepotřebuje řidiče. Tohle je seznam 5 kroků, doma to ale nedělejte

Autonomní řízení není žádnou novinkou. Předpověděla ho už řada futuristických filmů, stačí vzpomenout na ikonického Demolition Mana. Ten mimochodem v devadesátých letech 20. století předpověděl budoucnost docela přesně. Včetně restrikcí, zákazů a bizarních omezení, která na sebe společnost ve své hlouposti uvalila. Takže „auto bez řidiče“ není ničím novým. I samotné automobilky se o toto snaží. A ve své podstatě docela úspěšně.

Auto, které jezdí samo, je fikcí. Technologie ale existuje

Stačí se podívat na různé asistenty řízení. Adaptivní tempomat, hlídání jízdy v pruzích a podobně. Teoreticky by stačilo poskládat všechny tyto systémy do jednoho auta, zapnout je a autonomní vozidlo je na světě. V teoretické rovině. Německý ADAC stanovil pět úrovní postupu směrem k plně autonomnímu automobilu. Každá fáze popisuje určitou úroveň automatizace a schopností vozidla. Pokud vozidlo naplní všech kritérií, stane se autonomním. 

Úroveň 1: Asistované řízení

První úroveň autonomního řízení je označována jako asistované řízení. Zde řidič má vozidlo neustále pod kontrolou a odpovídá za dopravní přestupky a škody. Asistované řízení využívá různé asistenční systémy, jako je tempomat nebo asistent pro udržování jízdního pruhu. I když tyto systémy mohou pomáhat při některých jízdních úkolech, řidič musí zůstat pozorný a mít vozidlo pod kontrolou. Jde v zásadě o většinu „obyčejných“ aut.

Úroveň 2: Částečně automatizované řízení

Na druhé úrovni, částečně automatizovaném řízení, může vozidlo dočasně provádět některé úkony samo.  Za přesně definovaných podmínek. Řidič však musí neustále sledovat provoz a je odpovědný za vozidlo. Částečně automatizovaná jízda může zahrnovat udržování jízdního pruhu, brzdění a zrychlování na dálnici. I přes určitou samostatnost vozidla, řidič musí být připraven k zásahu a sledování asistenčních systémů. Tady se hovoří přibližně o autech se sofistikovanými bezpečnostními systémy. Stále však o „obyčejných“ automobilech.

Úroveň 3: Vysoce automatizované řízení

Na třetí úrovni je vysoce automatizovaném řízení. U něj může řidič dočasně odvrátit pozornost od řízení a provozu. V aplikacích specifikovaných výrobcem může vozidlo řídit samo, ale řidič musí být schopen převzít řízení na žádost systému v krátké době. Vysoce automatizovaná vozidla jsou schopna zvládnout určité úkoly řízení samostatně. V našich podmínkách už je toto v zásadě velkou neznámou a nic takového u nás není.

Úroveň 4: Plně automatizované řízení

Na čtvrté úrovni plně automatizovaném řízení může řidič zcela předat řízení vozidla. Stává se spolujezdcem. Vůz může samostatně jezdit po určitých trasách, například po dálnicích nebo v garáži. Cestující nemusí nést odpovědnost za dopravní přestupky nebo škody během plně automatizované jízdy.

Úroveň 5: Autonomní řízení

Pátá a poslední úroveň znamená plné autonomní řízení, kde není žádný řidičský zásah nutný. Vůz si poradí se všemi dopravními situacemi a cestující jsou bez jakýchkoli řidičských povinností. Autonomní řízení je navrženo tak, aby vozidlo zvládlo vše od složitých křižovatek po průjezdy kruhovými objezdy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jakkoli některé automobilky už mají technologii, která zvládá minimálně úroveň 4, tak problém je jinde. V legislativě. U nás, jako v řadě jiných států, řidič odpovídá za automobil. Respektive za nehody a vše, co „automobil udělá“. Není vyřešeno, kdyby například autonomní automobil naboural, kdo je za to odpovědný. Řidič se bude bránit, že je spolujezdec. Výrobce se také bude snažit z odpovědnosti vymanit.

Je to problém, který podle nás nemá ve společnosti tak, jak je nastavená, řešení. Pokud by se měla potkávat na jedněch silnicích autonomní vozidla bez řidiče a „živí“ řidiči, tak je právě tato interakce problémem. ADAC nejenom že jmenuje 5 základních kritérií on je dokonce zjednodušuje na tři. Experti navrhují vnímání věci přes tři úrovně. První úroveň by zahrnovala asistovanou jízdu, druhá částečně automatizované řízení a třetí autonomní řízení. Toto zjednodušení zdůrazňuje postup od podpory řidiče k plné autonomii.

Vozidlo, kde řidič sedí a neřídí, už tady máme Je to vlak

To by mělo usnadnit porozumění konceptu autonomních vozidel. Stále platí, že jde spíše o legislativu než o technologii. V nadsázce, řidič, majitel vozu může možná doma „prolomit“ pomocí počítače omezení, která limitují asistenty ve voze. I kdyby takový hacker-kutil zvládl ve stylu „odstranit omezovač rychlosti“ uvolnit plné použití adaptivního tempomatu a všech dalších systémů, dokázal by teoretiky udělat ze svého auta autonomní. Přesto by to byl ale on, kdy by odpovídal za veškeré dopravní nehody.