Jel 205 km/h. Výsledek? Přišel o auto i řidičský průkaz. Policie ho změřila a na místě mu jízdu rázně ukončila

Tak schválně, kolik jste za svůj život jeli maximálně? Kdo přes dvě stě kilometrů v hodině (na českých silnicích, podotýkám), ať se přihlásí. Nebo možná raději ne. Tak třeba dvě stě pět kilometrů v hodině? Může být. Číslo, které na tachometru vypadá jako krátké dobrodružství, ale v reálném provozu je to rychlost, při níž se z osobního auta stává projektil. Výsledek: nic, co byste chtěli. Nenechte se prosit, tohle vás tuším pobaví.

205 km/h: jízda, která končí jako důkaz na radaru

V jednom z nedávno medializovaných případů naměřili dopravní policisté tuto rychlost přímo na obchvatu města, kde byl povolený limit 90 km/h. Řidič tak jel více než dvojnásobkem povoleného maxima.

V jiném případu padlo stejné číslo, 205 km/h, na dálnici, kde je běžně povoleno 130 km/h. I tam šlo o jízdu hluboko za hranou toho, s čím zákon počítá jako s „překročením rychlosti“. Chápu. To už ty strážce zákona musí mírně iritovat. Možná spíš více než mírně.

Plynový pedál má ještě (nejméně) jednu funkci navíc, řidiči o ní ale v naprosté většině nevědí

AUTOZIVE.cz

5 m

Přesto si mnoho z nás nedá říct. A stále to zkouší s tím, že „to mají pod kontrolou“. Podle materiálů dopravní prevence se často zaklínají přesně touto mantrou. A tedy, že si jen chtěli „vyzkoušet“, co jejich auto umí. Reálně ale právě nepřiměřená rychlost dlouhodobě stojí za zhruba 40 procenty usmrcených na českých silnicích i za více než 40 procenty všech bodovaných přestupků.

Nepřijde vám, že ten rozpor mezi subjektivním „pocitem jistoty” a skutečným rizikem je v těchto případech opravdu markantní? Mně tedy celkem ano. Často to pak končí podle stejného scénáře: aneb co policie smí a co musí udělat přímo na místě.

Konec jízdy na krajnici: odstavené auto i zadržený řidičák

U takto extrémních rychlostí končí příběh zpravidla přímo na krajnici. Případně kdekoli, pokud se řidič pokusil ujet a policie jej musela pronásledovat. A jestli vám tady mohu něco poradit: opravdu tohle nezkoušejte. Jestli něco „policajti” nesnáší, tak je to právě partička borečků, co se jim pokouší ujet.

Věřte mi, ani oni se v pronásledování nijak nevyžívají. A i oni si uvědomují rizika s tím spojená. Nicméně nemohou jinak, v případě neuposlechnutí pokynu MUSÍ vozidlo zastavit a řidiče ztotožnit. Aneb suchou řečí předpisů:

Policista má podle zákona právo vozidlo zastavit, přikázat řidiči dojet na vhodné místo k odstavení a zabránit mu v další jízdě, ať už technickým prostředkem, nebo odtažením.

Z pohledu řidiče to znamená jediné: z auta musí ven a domů se dnes už s tímto autem nedostane. Odtud pramení i titulky na internetu, které hlásají, že „řidič přišel o auto“. V praxi přitom nejde automaticky o trvalé propadnutí vozidla státu, ale o fakt, že se s ním řidič nesmí dál pohybovat a auto může skončit na odtahovém parkovišti do doby, než úřady rozhodnou.

Ještě citelnější je ztráta řidičského oprávnění. Za překročení rychlosti mimo obec o 50 km/h a více hrozí:

• správní pokuta od 7 do 25 tisíc korun,
• šest bodů do registru řidičů,
• zákaz řízení na šest až osmnáct měsíců.

Policista může řidičský průkaz na místě zadržet, pokud má za to, že k takovému přestupku došlo. U rychlostí kolem 200 km/h bývá okamžité odebrání řidičáku a následné správní řízení standardem.

Trvalé „zabrání“ vozidla se v Česku používá spíše u závažných trestných činů a z dostupných zpráv o konkrétních jízdách rychlostí 205 km/h takový konečný postih auta nevyplývá. To ale neznamená, že jsou reakce veřejnosti jednotné, a právě tady se debata začíná lámat.

Tvrdší tresty: nutná ochrana, nebo přestřelený bič?

Za podobnými zásahy se totiž skrývá střet dvou zcela odlišných náhledů na věc. Na jedné straně stojí pocit svobody za volantem, možnost jet „po svém“, spoléhat se na vlastní schopnosti a výkon auta. Na straně druhé pak stojí právo ostatních účastníků provozu vrátit se domů živí a zdraví.

Asi není nutno zdůrazňovat, k čemu se přikláním já osobně. Pokud chcete jezdit po svém a testovat schopnosti svoje i svého auta, je vám každý okruh nebo autodrom k dispozici, stačí internet na registraci termínu a platební karta na úhradu. A je to „vaše“.

Ale v reálném silničním provozu? Ne, nezlobte se, já vás nechci potkat na silnici. V podstatě vás na silnici nechci vůbec. Ano, vás, všechny ty střelce a borečky, co si myslí, že mají vždy všechno pod kontrolou a že právě jim se nemůže nic stát. Co si koupili káru z mobile a už se nemůžou dočkat, jak to všem těm sockám ve Fabiích a Daciích natřou. Přesně vás jsou ale plné hřbitovy. Spolu s vámi tam žel odpočívají i ti, co měli jenom obyčejnou smůlu a potkali vás na silnici. Děkuji, nechci.

Statistiky dopravní policie i preventivních organizací přitom dlouhodobě řadí nepřiměřenou rychlost mezi hlavní příčiny nehod a připomínají, že přibližně čtyři z deseti obětí na českých silnicích zemřou právě kvůli rychlosti. Právě tento poměr je často argumentem pro to, aby se individuální „svoboda“ k rychlé jízdě dál omezovala, vyššími sankcemi i důslednějším dohledem.

Od roku 2024 proto platí přísnější sazby za výrazné překročení rychlosti, včetně možnosti okamžitého zadržení řidičáku na místě právě při překročení o 40 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Policie během prvních týdnů nového režimu zadržela za vysokou rychlost přes stovku řidičských průkazů a argumentuje tím, že takový „bič na piráty silnic“ je nutný kvůli tisícům nehod způsobených rychlostí.

Zastánci tvrdých trestů dodávají, že v některých zemích se za extrémní rychlost nebo jízdu pod vlivem alkoholu běžně sahá i k zabavování aut a že jinde se výše pokuty odvíjí od příjmů řidiče.

Kritičtější hlasy upozorňují, že samotné zvyšování sankcí bez jistoty postihu má omezený efekt a že příliš vysoké pokuty mohou být sociálně nespravedlivé vůči lidem s nižšími příjmy. Případy typu „jel 205 km/h“ tak dál fungují jako lakmusový papírek, na kterém je vidět, kam se společenská tolerance rychlosti posouvá.

Závěr

Jaký je tedy závěr a ponaučení? Dalo by se zformulovat takto: pokud opravdu překročíte všechny existující limity a pojedete vědomě mimo veškeré limity (což jízda rychlostí přes 200 km/h samozřejmě je), musíte počítat i s následky. To obnáší nejen zastavení hlídkou a kontrolu, ale i zadržení řidičského průkazu, reálnou hrozbu vysoké pokuty a zákazu řízení, často i odtažené auto a vleklé správní řízení.

Zároveň se tím ale otevírá širší otázka: kde leží hranice mezi osobní svobodou a ochranou ostatních na silnici? Tvrdší postihy mají podle části veřejnosti jasný smysl, jiní je vnímají jako příliš přísné. Případy extrémní rychlosti tak budou dál ukazovat, jakou cenu jsme ochotni za rychlou jízdu platit a jakou už ne. A zbytek? Zbytek je vždy na rozhodnutí každého z nás, kdož sedáme za volant. Jak to máte vy? Jsou postihy přísné, nebo je tomu právě naopak?