Spočítali jsme, kolik stojí náklady na provoz elektromobilu v ČR i zahraničí

Propočetli jsme, kolik stojí provoz elektromobilu v ČR i zahraničí. A kolik kilometrů musí řidič ročně najet, aby se vyplatil

Číslo 40 000 km ročně straší každého, kdo přemýšlí o elektromobilu. V českých cenách ale vychází úplně jinak. Rozhoduje, odkud berete elektřinu. A právě tady se láme celý příběh.

i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
                   

Zapomeňte na jednoduché „vyplatí/nevyplatí“. Stejné auto může při různém nabíjení stát 65 Kč i 306 Kč na 100 km. AutoŽivě proto přepočítalo dánský mýtus 40 000 km na české účty za elektřinu a benzín.

Dánský strašák 40 000 km a česká realita

Číslo 40 000 km ročně se zjevuje v každé debatě o elektromobilech, přesto vzniklo úplně jinde než v Česku. V Dánsku nabídla firma OK paušál „neomezeného“ nabíjení za 799 DKK měsíčně, tedy zhruba 2 600 Kč podle kurzovního lístku ČNB k 4. 3. 2026.

Analýza OK a poradenské společnosti COWI ukázala, že takový paušál dává smysl až někde mezi 40 až 50 tisíci km ročně. Kdo najede méně, fakticky dotuje těm ostatním jejich „neomezenou“ elektřinu, protože platí stejnou paušální částku, ale bere z ní méně.

Český řidič ale žije v úplně jiném světě. Tuzemští operátoři dnes nabízejí nabíjení hlavně za každou kWh, ne za paušál. Skupina ČEZ už v roce 2020 ukončila režim „neomezeného přístupu“ a přešla na platbu podle odebrané energie. Domácnosti navíc mohou pro elektromobil využít speciální distribuční sazbu D27d s levnějším nízkým tarifem minimálně 8 hodin denně. V české realitě tedy nerozhoduje paušál, ale otázka: kolik kWh dostanete domů za korunu.

Do hry vstupuje ještě jedna věc, kterou mýtus „auta do města“ úplně ignoruje. Podle Centra dopravního výzkumu najede průměrný český elektromobil (BEV15 345 km ročně, zatímco moderní benzínové auto zvládne 12 272 km. Elektromobil tedy v Česku jezdí víc než benzín a redakce AutoŽivě takový rozdíl považuje za silný argument proti nálepce „nákupní taška“.

Pokud průměrný elektromobilista najede víc, hranice výhodnosti logicky nemůže ležet někde v dánských 40 tisících. Proto AutoŽivě přepočítalo tento limit na české ceny: při domácí sazbě D27d kolem 3,81 Kč/kWh v nízkém tarifu, průměrné reálné spotřebě 17 kWh/100 km a běžných cenách benzínu 33,17 Kč/l vychází, že už kolem 15 000 km ročně a zhruba 80 % domácího nabíjení může elektromobil vyjít levněji než benzínový vůz.

Samotný počet kilometrů tedy příběh neuzavírá, klíč leží v ceně vašeho konkrétního českého „sta kilometrů“ podle toho, odkud berete elektřinu, a právě tam začíná být rozdíl nejviditelnější.

Kolik doopravdy stojí vašich českých „sto kilometrů“

Sto kilometrů umí z elektromobilu udělat úsporný zázrak i drahý koníček. Rozhoduje jediné: kde nabíjíte.

Když řidič nabíjí doma v sazbě D27d, vyjde 100 km zhruba na 65–110 Kč podle toho, kolik energie natáhne v levném nebo dražším tarifu. Stejných 100 km na dálniční HPC stanici za 18 Kč/kWh stojí přibližně 306 Kč, pokud auto reálně bere 17 kWh/100 km.

Proti tomu benzinové auto se spotřebou 6,8 l/100 km spálí asi 226 Kč a diesel se 6,0 l/100 km spolkne přibližně 196 Kč při průměrných cenách 33,17 a 32,43 Kč/l. Jediná veličina, kde nabíjíte, tak z elektromobilu udělá buď nejlevnější, nebo nejdražší možnost.

  • D27d doma: zhruba 65–110 Kč / 100 km
  • HPC 18 Kč/kWh: asi 306 Kč / 100 km
  • Benzín 6,8 l/100 km: zhruba 226 Kč / 100 km
  • Diesel 6,0 l/100 km: kolem 196 Kč / 100 km

Kdo vnímá rychlonabíjení jako „skoro zadarmo“, přehlíží tvrdá čísla. HPC (High Power Charging) znamená nejrychlejší stejnosměrné nabíjení. Výkon v kW říká, jak rychle energie teče, zatímco účtovaná kWh představuje samotné množství energie. Při ceně 18 Kč/kWh a spotřebě 17 kWh/100 km vyskočí náklad na oněch 306 Kč/100 km, zatímco diesel žere jen zhruba 196 Kč/100 km. Redakce AutoŽivě tímto kontrastem upozorňuje, že komfort rychlého nabíjení patří k nejdražším návykům, které elektromobilista může mít.

Nejtvrdší příběh vypráví panelákový dálničář. Ten parkuje na sídlišti, domácí D27d nevyužije a 80 % energie dobíjí na HPC za 18 Kč/kWh, zbytek na městském AC kolem 8 Kč/kWh. Takový mix dává průměr zhruba 16 Kč/kWh a při spotřebě 17 kWh/100 km zaplatí řidič asi 272 Kč/100 km. Při poměru 90 % HPC a 10 % AC vyskočí částka k 289 Kč/100 km.

V obou scénářích elektromobil krutě prohrává proti dieselu za zhruba 196 Kč/100 km a realita potvrzuje, že určitý způsob používání EV se prostě nevyplatí. Stejné auto se tak podle způsobu nabíjení pohybuje mezi „nejlevnější“ a „nejdražší“ variantou na trhu.

Na opačném pólu stojí „garážník“ s domácí zásuvkou nebo wallboxem. Kdo s elektromobilem najede 20 000 km ročně, spotřebuje kolem 3 400 kWh a při domácí ceně 4,44 Kč/kWh zaplatí asi 15 100 Kč ročně (modelový výpočet AutoŽivě). Stejných 20 000 km v benzínu s reálnou spotřebou 6,8 l/100 km vychází zhruba na 45 000 Kč ročně při ceně 33,17 Kč/l, takže rozdíl přesáhne 29 000 Kč.

K tomu přidejte fakt, že v roce 2026 osvobodí stát elektromobily od dálniční známky za běžných 2 570 Kč, jak vyplývá z informací Ministerstva dopravy a systému elektronických známek eDalnice. Jakmile si sečtete, kolik procent energie berete doma a kolik z HPC, dostanete vlastní účet za 100 km a uvidíte, jestli váš elektromobil šetří, nebo žere víc než diesel.

A právě z jednoho konkrétního dánského tarifu, který zvýhodňoval jen extrémní nájezdy, se zrodil mýtus 40 000 km, který se dnes v českých debatách často cituje bez kontextu.

Jak jeden dánský paušál zrodil mýtus 40 000 km

Mýtus „elektromobil se vyplatí až nad 40 000 km ročně“ nevznikl z fyziky ani z ekologie, ale z konkrétního obchodního modelu. Dánský dodavatel OK nabídl paušál 799 DKK měsíčně na „neomezené“ nabíjení a analýza, kterou společnost zveřejnila spolu s poradci z COWI, ukázala, že takový paušál se řidiči vyplatí až při ročních nájezdech někde kolem 40 až 50 tisíc km.

Přepočet podle kurzů ČNB k 28. 1. 2026 posouvá 799 DKK k hranici přibližně 2 600 Kč měsíčně. V praxi tedy paušál odměňuje jen ty, kteří jezdí extrémně hodně, a všichni ostatní jeho „neomezenost“ přeplácejí.

Dánský úřad pro hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele popsal tento efekt ještě ostřeji. Podle jeho veřejné analýzy platí zhruba polovina tamních elektromobilistů za nabíjení až o 70 % víc, než kdyby zvolila levnější řešení. Rozšířené paušály tak mnoho lidí přiměly přeplácet, zatímco marketing z nich udělal iluzi pohodlného „neomezeného“ proudu.

Redakce AutoŽivě sleduje tyto zahraniční zkušenosti právě proto, aby ukázala, jak snadno se z ekonomiky jednoho tarifu stane rádoby univerzální pravda o tom, kdy se elektromobil „vyplatí“. V českých podmínkách by bez pochopení tohoto pozadí působilo číslo 40 000 km jako nečekaně vysoká hranice, i když ve skutečnosti platí jen pro úzký typ paušálního produktu.

Český trh se z tohoto příběhu vlastně poučil dřív, než podobný problém stihl nabobtnat. Skupina ČEZ už v květnu 2020 zrušila „neomezený přístup“ k nabíjení a zavedla tarify, které účtují každou odebranou kWh zvlášť. Většina poskytovatelů v Česku dnes funguje na stejném principu, což umožňuje srovnat náklad na 100 km napříč sítěmi a tarify.

Konečnou cenu kWh přitom netvoří jen samotná „silovka“, ale také regulované poplatky včetně plateb na podporované zdroje energie, které stát částečně pokrývá ze svého rozpočtu. I proto je v českém prostředí důležitější sledovat detailní strukturu vlastní ceny elektřiny než slepě přebírat paušální hranici nájezdu z jiného trhu.

Dánové dnes počítají, kolik let přepláceli svůj paušál, zatímco český řidič drží v ruce jednodušší a spravedlivější nástroj, cenu vlastních 100 km podle toho, jak nabíjí. Vezměte účty za elektřinu, odhadněte podíl domácího D27d proti veřejným AC a hlavně HPC stanicím, a porovnejte svůj mix se scénáři, které redakce AutoŽivě v tomto článku spočítala, protože právě tam zjistíte, jestli váš elektromobil patří mezi ty, které se krutě nevyplatí, nebo mezi stroje, které dokážou každý rok ušetřit desítky tisíc korun.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články