Jedno vynucené zařazení do pruhu dokáže zbrzdit až pět aut za sebou. Vědecká data ukazují, proč kličkování v koloně nevyrobí minuty, ale hlavně zdržení pro ostatní.
Páteční odpoledne, Jižní spojka ve směru na Barrandovský most. Dva pruhy plné aut, rychlost kolísá mezi dvacítkou a nulou. Řidič v tmavém SUV zapne blinkr, vmáčkne se do sousedního pruhu, o dvě stě metrů dál to zopakuje zpátky. Vypadá to jako chytrá strategie. Jenže po dvou kilometrech stojí v koloně zhruba tam, kde by byl, kdyby zůstal na místě, a za ním se mezitím několikrát rozsvítila brzdová světla, která by jinak nemusela.
Co říkají čísla ze studií
Pocit, že vedlejší pruh jede rychleji, je dobře zdokumentovaná iluze. Klasická práce publikovaná v Nature už v roce 1999 ukázala, že řidič subjektivně tráví víc času tím, že ho někdo míjí, než tím, že sám někoho předjíždí. Sousední pruh proto vnímá jako rychlejší, i když průměrná rychlost obou pruhů je prakticky shodná.
Skutečný problém ale není iluze samotná, je to její důsledek. Studie z roku 2021 publikovaná v Scientific Reports změřila pomocí dronového snímání, co se stane v cílovém pruhu po jednom vynuceném zařazení. Souhrnné zdržení okolních vozidel: 3,9 až 9,5 sekundy. Novější práce z roku 2025 šla ještě dál a sledovala dopad na prvních pět aut za manévrem. Výsledky jsou výmluvné:
- První auto za „vetřelcem“ zpomaluje během 81 % trvání manévru.
- Druhé auto brzdí v 67 % času.
- Třetí v 52 %, čtvrté ve 27 %, páté stále v 11 %.
Zhruba v polovině zaznamenaných případů činilo celkové zdržení 5 až 10 sekund, ve 28 % případů přesáhlo 10 sekund. Osobní zisk kličkujícího řidiče? Jednotky sekund, pokud vůbec.
Redakční test: Pátek 29. května, odpolední špička
Abychom si teorii ověřili v praxi, projeli jsme Jižní spojku od Barrandova k Černému Mostu a zpět v naší redakční Škodě Octavia. Jako referenční bod nám posloužily navigace Waze a Google Mapy. Ve špičce nám Waze předpovídala 43 minut, Google Mapy 45 minut. My jsme trasu zvládli za 42 minut, tedy o pouhou jednu až tři minuty rychleji, než odhadovala navigace. A to navzdory tomu, že jsme se po vzoru zmíněného SUV opakovaně snažili „lovit“ momentálně svižnější pruh.
Úspora pár minut nám přitom za to riziko nestála: hned několikrát jsme se chtěli rychle přeřadit a málem přitom přehlédli motorkáře proplétajícího se mezi pruhy. Pár ušetřených sekund proti situaci, která mohla skončit tragédií, je směšná protihodnota.
Jediné, co by čas teoreticky ušetřilo, je neetické projíždění benzinek, připojovacích pruhů a autobusového pruhu před Barrandovem. Všimli jsme si, že to pár řidičů dělá; my jsme to osobně nezkoušeli a rozhodně to nedoporučujeme. Selským rozumem odhadujeme, že si tím ušetřili nanejvýš další jednotky minut, nikoli nijak významnou část cesty. Za tu chvilku navíc přitom riskujete pokutu i nepříjemné potyčky s ostatními řidiči, kteří vás pak nebudou chtít pustit zpět do pruhů. Nestojí to za to.
Jak jeden manévr natáhne kolonu o kilometry
Brzdění prvních tří aut za zařazením není konec příběhu. Výzkum z UC Berkeley ukázal, že u úzkých míst (sjezdů, nájezdů, zúžení) se lokální zpomalení přelévá do takzvaných stop-and-go vln. Ty se šíří proti směru jízdy. Auto, které zabrzdilo kvůli cizímu manévru, donutí brzdit auto za ním, to další a další. Oscilace se může zesilovat a kolona se tak natahuje dozadu, aniž by řidiči v jejím chvostu tušili proč.
Na Jižní spojce je tento efekt obzvlášť čitelný. Průpletové úseky u nájezdů a sjezdů jsou krátké a provoz se ve špičce blíží kapacitnímu stropu. Není náhoda, že Praha podle usnesení Rady hlavního města připravuje rozšíření právě tohoto úseku z 2+2 na 3+3 pruhy.
Co na to český zákon
Souběžná jízda v koloně je v Česku legální; když se pruhy pohybují různou rychlostí, nejde o předjíždění. Přejetí do vedlejšího pruhu ale má jasnou podmínku: řidič nesmí ohrozit ani omezit vozidla v cílovém pruhu a musí dát znamení o změně směru jízdy. Kdo při přejíždění někoho ohrozí, dopouští se přestupku podle § 125c zákona o silničním provozu. Pokuta na místě se pohybuje mezi 1 500 a 2 000 korunami, ve správním řízení až do 5 000 korun.
Opodstatněné přejetí samozřejmě existuje: blížící se výjezd, konec pruhu, překážka, změna směru. Problematické je opakované lovení momentálně svižnějšího proudu bez trasové nutnosti.
Kdy se kolony zklidní?
Naděje se upíná k autonomním vozidlům, ale přechodné období bude dlouhé. Simulace Technické univerzity v Mnichově z roku 2025 ukázala, že už 5 % lidsky řízených aut v jinak plně autonomním provozu sníží maximální kapacitu komunikace o 20 %. Při 40 % lidských řidičů se kapacita téměř půlí. Výraznější přínosy se začínají projevovat teprve od 60 % autonomních vozidel v proudu. Jinými slovy: dokud za volantem sedí lidé s pocitem, že vedlejší pruh jede líp, budou kolony vypadat tak, jak vypadají.
Příště v koloně na Jižní spojce zkuste experiment opačný. Zůstaňte v pruhu, držte plynulou vzdálenost a sledujte SUV, které se propletlo dopředu. Na Barrandovském mostě ho s velkou pravděpodobností dojedete, a pět aut za vámi nemuselo zbytečně šlápnout na brzdu.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9677
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5182
