Že naše životy ovlivňují do určité míry politici, jsme se naučili vnímat jako „nutné zlo“. Některá rozhodnutí jsou však zásadního charakteru, a z některých mrazí. Toto patří mezi ně.
Blížící se termín uvedení nové ekologické normy Euro 7 do provozu zvedá postupně vlnu reakcí jak v odborných kruzích, tak i na stránkách zpravodajských serverů. Ani my v AutoŽivě pochopitelně nezůstáváme pozadu. Celý rok 2022 jsme se v článcích, týkajících se nuceného přechodu k elektromobilitě zabývali nesmyslným termínovým diktátem ze strany Evropské komise a celkovou unáhleností této akce. Píše se rok 2023 a celá situace se opět posunula, pojďme se tedy k tomu opět vrátit.
Ohrožení pracovního trhu v přímém přenosu
Úvodem několik čísel: v Evropě zaměstnává výroba automobilů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně přes subdodavatele 13,5 milionů obyvatel, což je zhruba 17% aktivního obyvatelstva v Evropě. To je neuvěřitelné číslo. Jakýkoli, i sebemenší pokus o destabilizaci životních a ekonomických jistot takto velké sociální vrstvy musí přece v každém politikovi se zbytkem pudu sebezáchovy okamžitě vyvolat pokus o zatáhnutí brzdy. I kdyby to mělo být jen z čirého politického populismu, souvisejícího s příštími volbami. U nich se totiž bojuje o každý hlas.
A prohrává nebo vyhrává často o několik desetin procenta. Náš expremiér by mohl vyprávět. V tomto případě by politici nechali 17% aktivního obyvatelstva, tedy toho, které nakupuje a platí daně, otočit proti sobě jenom pro svoje domněnky, že zachraňují planetu? To je přece absurdní. Přesně k tomu to ale skutečně směřuje. A nebavíme se vůbec hypoteticky a teoreticky, ta věc je již dávno v chodu. A ani to není otázka dalších generací, spíše několika příštích let.
Rozhodnutí výrobců o ukončení se nelze divit
Pokud totiž skutečně začne v roce 2025 (za necelé dva roky!) platit Euro 7 v té podobě, v jaké je připravena nyní, mnoho výrobců už deklaruje konec výroby malých/levných vozidel, neb aplikování podmínek normy Euro 7 se u nich zkrátka nevyplatí. Rozumíme tomu. Nikdo jim ještě před několika měsíci nedokázal říci, jak bude vlastně finální verze Euro 7 vypadat, teď se po nich chce, aby za necelé dva roky zvládli všechno „napasovat“ na aktuální modelové portfolio. Duchaplné.
Co tedy bude následovat? Někteří z výrobců tyto modely zkrátka přestanou vyrábět, jiní jejich výrobu přesunou do zemí, kde na ně Euro 7 nedosáhne. Například do Číny. Z které nám sem pro změnu začínají proudit levné a levnější automobily, jak se spalovacími motory, tak elektromobily. K tomu se ale dostaneme za chvíli. Co z toho bude plynout pro evropského zákazníka? Že si bude muset buďto za a) připlatit za evropskou produkci, nebo za b) volit třeba právě tu čínskou. Připadá vám to také na hlavu postavené? Jde zkrátka o kolosální omyl.
Nejste s tím pocitem sami. Pojďme ale ještě dál. Představte si, že máte firmu na subdodávky automobilce, která ukončí výrobu malých/levných vozidel a nebude je ničím nahrazovat. Protože malé elektro stojí stále velké peníze. Takové Audi (a v podstatě celý koncern) to řekly už poměrně jednoznačně: soustředíme se na vyšší kategorie. V překladu: nebudeme vyrábět levná auta, protože se nám to nevyplatí, marže byly už tak malé a s Euro 7 bychom byli v mínusu. Mercedes formuloval podobnou zprávu v podstatě „přes kopírák“. Jinými slovy: Auf wiedersehen.
Levná auta nemá smysl na Euro 7 ani upravovat
V tom případě se Evropanům zdraží evropská auta, a těm 17%, kteří ještě k tomu v automotivu pracovali se také může stát, že navštíví Úřad práce ve svém městě. Je tohle cesta k rozvoji Evropy, chová se takto někdo, komu na Evropě a jejich lidech záleží? Dokáží si vůbec v Bruselu uvědomit, jak velkou masu lidí jejich opatření postihne? Protože dalším z momentů bude to, kolik starších aut neskončí někde v čelistech lisu, ale budou se naopak úporně udržovat při životě, neb na nové zkrátka nebude.
Na nové nebude, a ty malá/dostupná už nebudou existovat, jak jsme si popsali v předchozích řádcích. Že třeba taková Mazda dokáže vyrobit turbodiesel, jenž Euro 7 splní? Ano, dokáže, ale (z fyzikálních důvodů) jako šestiválec 3,3 litru. A bude jej montovat do SUV CX-60, s cenovkou od 1,3 milionu. To věru není auto pro každého. Ale malý motor v autě za 400 tisíc se opravdu nevyplatí jakkoli „upgradovat“, protože náklady na splnění Euro 7 nepůjdou do takto nízké ceny nijak rozprostřít. Kdo na celém vydělá nejvíce? Autoservisy, pochopitelně.
Autoservisy a autobazary posílají zdravici do Bruselu
Lidé se budou snažit svoje auto udržet co nejdéle „při životě“, vidouce, že na nové (dostupné) tak brzy nebude. A ruku v ruce s autoservisy také autobazary, jenž budou mít žně. Jaké tedy bude finále? Na silnicích nám zůstanou starší auta, s často „nastavovanou“ životností, která opravdu nebudou přínosem pro ekologii. Z showroomů zmizí malá a dostupná EVROPSKÁ NOVÁ auta se spalovacím motorem, která budou nahrazena ČÍNSKÝMI, NOVÝMI, levnými a dostupnými. Nepřipomíná vám to něco? Co třeba „jak co nejefektivněji zlikvidovat automotive v Evropě“?
Protože co jiného to ve skutečnosti je? Zkusme si položit otázku jinak. Uvažujte na chvíli jako čínská firma, která by ráda zaplavila trh, a chtěla by začít s tím evropským. Nejvíc prestižní, nejvíc bohatý, nejvíc koncentrovaný, relativně dostupný. Co uděláte jako první? Půjdete do přímého souboje s Golfem, Astrou nebo „trojkou“ od BMW? Nepůjdete. Protože byste prohráli, jsou to etalony a „evropské rodinné stříbro“. Navíc by to stálo spoustu peněz. Zbytečných peněz. Co tedy uděláte? Zařídíte, aby se ten trh rozložil sám, zevnitř. A přijdete teprve potom, co se začne rozkládat.
Čínská invaze na evropská pracovní místa
Což je přesně to, co se děje nyní. Automobilky ohlašují konec výroby na konto nesplnitelných požadavků Euro 7 (navíc vyžadovaných v extrémně krátkém čase), některé ruší továrny a odchází do Číny. Z které sem naopak začínají proudit stále nové a nové modely a značky. MG je tu již jako doma, následován Chery, Geely nebo BYD. A přijdou další. Kdyby byl člověk jen trochu, ale opravdu jen trochu konspirativně založen, běžel by právě teď na první náměstí s transparentem v ruce.
Evropská „generalita“ v tažení proti Evropě
A na něm velkým písmem vyvedeno varování, že „ti v Bruselu“ ve skutečnosti „nekopou“ za Evropu, ale proti ní. Nechci teď lacině sklouzávat k stokrát omílanému „vtipu“ (jenž tak možná úplně vtipem není) o tom, jak nynější předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová za svého působení coby ministryně obrany Německa dovedla Bundeswehr k totálnímu rozkladu, z něhož se v podstatě nevzpamatoval dodnes. On k tomu rozkladu asi ani tak neměl moc daleko, ale tohle byla opravdu „rána z milosti“.
Tatáž osoba je nyní na jednom z nejvyšších exekutivních postů celé evropské mašinerie. A s neochvějnou jistotou a pevnou rukou vede jeden z nejdéle budovaných průmyslových oborů Evropy když ne k totálnímu kolapsu, tak alespoň k zásadnímu zkomplikování holé existence. Jde navíc v nejednom případě o firmy, jejichž počátky sahají do 19. století, které přežily obě světové války a byly autory opravdu zásadních technických objevů, umožňujících individuální mobilitu lidstva. Nyní stojí před možná největší výzvou své historie.
Vědecké poznatky nás nezajímají. My máme ekologii
Nezní vám to už poněkud děsivě? Tak pojďme ještě o kousek dál. To celé se totiž děje ve jménu snižování emisí CO2, oxidů dusíku, pevných částic a dalších nežádoucích prvků v ovzduší. Jinými slovy, zlepšení ekologické situace a snížení globálního oteplování. Když si rozkliknete a přečtete jeden z našich zdrojů níže pod článkem, jehož autorem je jistý profesor Thomas Koch z Technologického institutu v Karlsruhe (spolu s panelem vědců), budete možná o něco vzdělanější v otázce emisí CO2.
Profesor Koch se v tomto a dalších materiálech pokouší srozumitelnou formou vysvětlit, že zlikvidování spalovacích motorů nepovede k tolik žádoucímu snížení emisí CO2, naopak může (s masivním rozvojem elektromobility) vést k jeho zvýšení. K čemu ovšem povede zcela určitě, je značné omezení idividuální mobility. Tato a desítky dalších studií byly nejednou odeslány na patřičná místa ve strukturách Evropské unie. A víte, co se stalo? Víte, to je na tom možná to nejsmutnější. Nestalo se totiž vůbec nic.
Zachráníme planetu, zlikvidujeme Evropu
Evropská komise a další instituce tak nadále žijí ve svém paradigmatu „zachránců planety“ a pod touto vlajkou kráčí neochvějně vstříc „světlým zítřkům“. Které ale možná pro Evropu nakonec tak světlé nebudou. Nikoli ale vinou CO2. Zajímavé mimochodem je, že ačkoli Euro 7 má začít platit od roku 2025, tak hned na rok 2026 je nachystána první revize celého přechodu k elektromobilitě. To je ovšem neméně tak absurdní. Ty firmy do (nucené) elektrifikace již investovaly zhruba 250 miliard euro, a pak jim řeknete „už to neplatí, jedeme postaru“?
Ale vlastně to celé dává opět smysl. To by totiž byl další hřebíček do rakve celé individuální mobility v Evropě. A ještě jeden letopočet: v roce 2024 nás čekají volby do Evropského parlamentu. Pokud dojde i ke změnám na postu předsedy Evropské komise (a dalších postech), může se celá věc začít hýbat jiným směrem. Ty největší škody však již budou napáchány, výrobci nebudou čekat se změnami výrobě na rok 2025, kdy začne platit Euro 7. Čeká nás tedy zánik evropského automotivu v přímém přenosu? Doufejme, že k němu nakonec nedojde. Jak to vidíte Vy?
Názor AutoŽivě.cz
Ani při usilovném pátrání v historii výroby automobilů jsme nenašli podobně zlomové momenty, jakými jsou chystaná norma Euro 7 s platností od roku 2025 a navazující zákaz prodeje spalovacích motorů od roku 2035. Tedy momenty, které dokáží zvrátit výrobu automobilů jako průmyslového oboru od samotného základu.
Všechny ropné nebo ekonomické krize znamenaly větší či menší útlum, změnu chování výrobců i zákazníků, změnu výrobních programů a přizpůsobení se novým podmínkám trhu. Nikdy však neznamenaly omezení výroby v Evropě v souběhu s tak masivním dovozem automobilů z jiného kontinentu. A tedy přímé ohrožení milionů pracovních míst.
To, že za tak značným a přímým ohrožením evropského pracovního trhu (se všemi finančními a sociálními důsledky z toho vyplývajícími) stojí samotná Evropa, v podobě nejvyšších orgánů Evropské unie by snad bylo možné považovat za jakýsi druh černého humoru, pokud by se jednalo o teoretickou konstrukci. V tomto případě se však pohybujeme v denně prožívané a tedy ryze praktické, nikoli teoretické rovině. A nádech humoru, jakkoli černého, v rozhodnutí EU opravdu nalézt nelze.
PŘEČTENÍ: 19834
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 15653
