Zákonodárci mění metodiku řidičských zkoušek: méně zastávek, více jízdy v reálném provozu mimo obec. Cílem je prověřit řidiče v situacích, které skutečně rozhodují o bezpečnosti.
Žadatelé o nový řidičák se dočkají změn, díky několika úpravám pro metodiku zkoušky. Jde o tři zásahy do struktury praktické zkoušky, ne do obsahu dovedností, které se uchazeči musí naučit. Důvod? Statistika prý říká, že 48 % obětí nehod s účastí mladých řidičů vzniká na venkovských silnicích, zatímco u ostatních věkových skupin je to 42 %. Tak co se vlastně zkouší? Reálný provoz, nebo choreografie typu „dopředu, zastavit, stát, dopředu a tak pořád dokola“ ve městě?
V Británii mají striktní pravidla a ta se teď změnila
DVSA na to jde vlastně rozumně, navrhuje více skutečného řízení mimo obec a na rychlejších tazích, nikoli demonstrace dovedností jen v „bezpečném“ městském experimentu. Zmiňuji DVSA, jako jsme v redakci AutoŽivě už častokrát zmiňovali. A tak je jasné, že jde o situaci z Velké Británie. Jedná se o docela výrazné přesměrování pozornosti a času během testu. Ovšem při zachování toho, co se má umět. Manévry, pravidla, defenzivní jízda, všechno zůstává, jen se jinak rozvrhne, kde a jak dlouho se co prověří. První hmatatelná věc? Počet běžných zastavení během jízdy klesá ze čtyř na tři. Na papíře to zní banálně, ale zkuste si to přeložit do reality zkušební jízdy.
Každé takové zastavení musí proběhnout v zónách s nižším rizikem. Což obvykle znamená nižší rychlost, víc měst a více minut hledání správného místa. Takže celkově méně kilometrů, které komisař stihne s kandidátem projet. Druhá změna je možná kontroverznější, ale rozumná. Nouzové brzdění a jeho omezení zkoušení v testech. DVSA proto říká, že schopnost prudce a bezpečně zastavit nikdo neruší, ale nepotřebujeme to řešit v každé třetí jízdě, když je cílem posunout test blíž realitě mimo obec. Třetí změna přesně odráží to, co dělá většina z nás už roky. Nezávislé řízení podle navigace. Doposud bývalo standardem 20 minut samostatného řízení „podle šipky sat nav“.
V ČR existuje pro autoškoly a závěrečný test přesná metodika
Nově se otevírá možnost natáhnout tenhle režim klidně na celý test. Zajímavé, že? Nahlédnout pod pokličku toho, jak se testují lidi v autoškole jinde. Což mě přivádí k otázce. Jak je to u nás? Člověk by si myslel, že to je prostě jízda pár minut kolem komína a je to. Když je komisař zákeřný, tak včetně záludností a snahy žadatele vyhodit. Jenže i u nás existuje jasná metodika. Základem je projít kurzem. Žadatel o řidičské oprávnění se přihlásí ke zkoušce u obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tedy udělá to za něj provozovatel autoškoly, a to do 15 dnů od ukončení výuky a výcviku. Zkouška se skládá ze dvou nebo tří částí.
A to ze zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy. To je teorie. Ze zkoušky z praktické jízdy s výcvikovým vozidlem. K tomu se vrátím. A u skupin C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E ze zkoušky z ovládání a údržby vozidla. Zkouška z praktické jízdy tedy podrobněji. Žadatel při ní musí prokázat znalosti, dovednosti a chování včetně specifických požadavků pro jednotlivé skupiny vozidel. Zkouška je rozdělena do dvou částí, z nichž obě musí být hodnoceny stupněm „prospěl“. Jednotlivé body vložím odděleně v textu pro větší přehlednost. Konkrétní jednotlivé znalosti, dovednosti a chování a podrobnosti o požadavcích na zkoušku z praktické jízdy jsou stanoveny ustanovením § 19 vyhlášky č. 167/2002 Sb.
Vyhláška říká, co musí žadatel před komisařem ukázat
Ve vyhlášce se říká, že v první části zkoušky z praktické jízdy žadatel o řidičské oprávnění prokazuje následující znalosti a dovednosti. Žadatel, s ohledem na skupinu, musí před zahájením jízdy prověřit stav pneumatik, osvětlení vozidla a směrových světel, zvukového výstražného zařízení, funkčnost řízení a brzd, čelního skla, stěračů, provozních kapalin, přístrojové desky a funkčnost sdělovačů. Musí si přizpůsobit sedadlo a opěrku hlavy do správné polohy, přizpůsobit si zpětná zrcátka, zapnout si bezpečnostní pás a ověřit, že jsou zavřeny všechny dveře. Následně musí umět nastartovat motor a provést plynulé rozjetí vozidla.
V první části zkoušky žadatel o řidičské oprávnění prokazuje
- základní znalosti a dovednosti úkonů přípravy vozidla před jeho použitím,
- rozjíždění s různým stupněm obtížnosti,
- zastavení vozidla,
- couvání a otáčení při couvání,
- zajíždění do omezeného prostoru a vyjíždění z něj,
- podélné, šikmé a kolmé parkování vozidla,
- zastavení a rozjíždění ve stoupání,
- řízení vozidla při malé rychlosti nejvýše do 30 km/h.
V průběhu zkoušky provést rozjezd do kopce a z kopce. Couvat se zatáčením vlevo i vpravo, zabrzdit vozidlo na přesnost zastavení, zaparkovat vozidlo a opustit parkovací prostor, zajet k obrubníku a vyjet od něho. Objet stojící vozidla a překážky. U skupiny vozidel B a B1 navíc musí umět otočit vozidlo přední částí do protisměru za použití chodu vpřed a zpětného chodu. Není toho málo, a to jsme jen na začátku. U skupiny vozidel B, B+E, C1,… musí provést kontrolu karoserie, dveří pro řidiče a cestující, prvků povinné výbavy vozidla, jejich umístění a použitelnost včetně schopnosti sestavení výstražného trojúhelníku a kontrolu ostatního bezpečnostního vybavení.
Naschvály do testu nepatří, někdy je ale komisař záludný
Dále musí žadatel prokázat schopnost ovládání motorového vozidla v podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Zejména zachování správného směru jízdy, řízení s ohledem na snížení spotřeby paliva a emisí. Zrychlení vozidla až na vhodnou rychlost a udržování této rychlosti i během řazení jednotlivých rychlostních stupňů. Musí potvrdit, že zvládá jízdu v zatáčkách, vjetí do křižovatky a její bezpečné projetí, přizpůsobení rychlosti vozidla při odbočování vlevo a vpravo. Také jízdu na pozemních komunikacích v přímém směru, míjení protijedoucích vozidel, včetně úseků s omezeným prostorem, přizpůsobení rychlosti vozidla podmínkám provozu na pozemních komunikacích.
Ve druhé části zkoušky žadatel o řidičské oprávnění prokazuje zejména znalosti
- v bezpečném řízení vozidla s různou intenzitou provozu na pozemních komunikacích,
- řízení vozidla na různých druzích pozemních komunikací,
- řízení vozidla na křižovatce, která je řízena světelnou signalizací,
- řízení vozidla na úseku, kde je provoz hromadné osobní dopravy
- a kde je dostatečný pohyb chodců s vyznačenými přechody pro chodce,
- řízení vozidla mimo obec a v případě velkých měst na vícepruhové komunikaci, kde je rychlost vyšší než 50 km/h,
- ovládání vozidla ve vyšších rychlostech a při různých manévrovacích situacích,
- rychlého a bezpečného rozhodování v dopravní situaci při řízení vozidla,
- správné reakce na vzniklou dopravní situaci..
Zařazení se do jiného jízdního pruhu, dodržování správné vzdálenosti mezi vozidly v jednotlivých jízdních pruzích, předjíždění jiných vozidel, je-li to možné, jízda kolem překážek, například zaparkovaných vozidel, dodržování bezpečného bočního odstupu, popřípadě předjíždění jinými vozidly, odbočení na křižovatce vlevo i vpravo, odbočení mimo pozemní komunikaci, rozjezd po zaparkování, po zastavení v provozu a po výjezdu z vozovky. To stále není všechno, stále parafrázuji vyhlášku a mohl bych pokračovat.
Je toho mnohem, mnohem víc. Chci tím říct vlastně to, že ani u nás není zkouška založena na libovůli komisaře, jakkoli by se to někdy mohlo zdát. A že žadatel toho musí zvládnout opravdu hodně. V kontextu toho mě napadá poslední otázka a budu moc rád za vaše komentáře dole pod článek. Říkám si, jestli se v rámci časové dotace tohle zvládne žadatel v autoškole vlastně naučit. Já mám – bohužel ne právě pozitivní – jasný názor.
Novinky
|
PŘEČTENÍ: 4279
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 2300
