Vaše trasa po Česku už není otázkou paměti, ale databáze. Policie ji uvidí až rok zpětně. Jak přesně to funguje a kde končí bezpečnost a začíná sledování?
Kamery a systémy automatické kontroly registračních značek dnes nesbírají jen pokuty, ale vytvářejí roční deník vašich jízd. Francouzský Senát právě posvětil roční uchovávání záznamů LAPI, Česko podobný režim už používá v CAKV. Až v detailu ale vyjde najevo, co všechno se o vás ukládá a kdo se na to může dívat.
Rok vaší jízdy jako záznam v databázi
Každý průjezd zachycený kamerou napojenou na systém CAKV v Česku zanechá stopu, kterou Policie ČR uchová až 12 měsíců. U každého takového průjezdu systém CAKV ukládá fotografii auta, výřez s registrační značkou, textovou podobu RZ i mezinárodní značku státu, přesný čas, místo, směr jízdy, název komunikace a jedinečný identifikátor kamery včetně GPS souřadnic. Podle oficiálního popisu systému Centrální automatická kontrola vozidel drží policie tyto záznamy rok a velké přehledové fotografie půl roku.
Systém CAKV funguje jako centrální hub, kam proudí záchyty z různých kamer a technologií. Policie k nim přidává i evidenci přístupů. Každý dotaz nese identifikaci policisty a útvaru, přesný čas a odůvodnění, a tuhle „stopu po dívání se“ uchovává tři roky od 1. ledna následujícího roku. Roční paměť kamer se tak mění v deník pohybu auta, ke kterému přibývá i deník lidí, kteří do něj nahlížejí.
Když jsem jako redaktor AutoŽivě poprvé narazil v policejních materiálech na údaj „1 rok uchování“, automaticky jsem hledal překlep. Datum retence jsem kontroloval dvakrát a skončil u oficiální odpovědi Policie ČR podle zákona 106/1999 Sb., kde bod „Ad 3“ popisuje právě roční uchovávání a „Ad 4“ přesně vypočítává strukturu ukládaných dat. Papír tak potvrdil to, co se v diskusích často odbývá jako „konspirační teorie o sledování“.
V komentářích pod články AutoŽivě pak vidíme ještě jednu věc, která celý příběh posouvá na evropskou úroveň.
EU, Francie a česká realita: kdo komu „vymyslel“ rok sledování
Řidiči v diskusích sypou vinu na Francii a Brusel. „Rok sledování vymyslela EU,“ píšou, zatímco české CAKV běží v tomhle režimu už od roku 2023 podle oficiálně nastavených pravidel. Jinými slovy to, co mnozí vykreslují jako čerstvou bruselskou novinku, v Česku potichu funguje už delší dobu.
Francouzský Senát přitom teprve 17. prosince 2025 přijal v prvním čtení návrh, který umožní uchovávat data z automatického čtení registračních značek LAPI až rok zpětně. Podle schválené změny bezpečnostního kodexu, kterou projednal francouzský Senát, může policie, četnictvo a celníci prvních 30 dní přistupovat k záznamům přímo, po uplynutí měsíce už ale jen se souhlasem magistráta a v rámci přesně popsaných trestních řízení. Z jednotlivých záchytů se tak stává roční archiv, ke kterému vede cesta přes soud.
LAPI v praxi kombinuje obyčejnou kameru a software, který okamžitě přepíše RZ do textu a pošle ji do centrálního systému. Francouzský úřad pro ochranu dat CNIL popisuje tyto systémy jako nástroj pro automatizované čtení značek s možností uchovat i fotografii vozidla a posádky. Každý průjezd tak vytváří bod na časové ose, jeden sám o sobě neříká moc, ale v součtu dokáže rok zpětně vykreslit velmi přesnou mapu pohybu.
Stejný princip jde cítit i doma. Třeba když projíždím Pardubicemi, město oficiálně rozšiřuje perimetr Automatické kontroly vozidel a investuje do kamerového systému i inteligentního parkování. Veřejné materiály sice výslovně nepopisují napojení parkovacích automatů na CAKV, ale kombinace městských kamer a systémů pracujících s RZ vytváří základnu pro scénář, který francouzský a belgický model už využívají, z jednotlivých záchytů skládají trasu řidiče zpětně po měsících.
Francouzská legislativa ale přesto necílí na každé překročení padesátky, a právě v tom je klíč k dalším otázkám.
Roční stopa LAPI: co sleduje zákon a co sledují kamery
Oficiální shrnutí francouzského návrhu drží seznam deliktů u terorismu, organizovaného zločinu, obchodu s lidmi nebo závažných krádeží a odmítá původní nápad nahradit ho obecným prahem „vše nad 5 let trestu“. Na papíře tedy jde o lov mafiánů, teroristů a organizovaných gangů, nikoli o univerzální nástroj pro řešení každého přestupku.
Technologie ale žádné morální dilema neřeší. Kamera a algoritmus nepoznají, jestli kolem projíždí boss gangu, nebo učitelka z druhého konce města. Roční digitální otisk vzniká všem, těm, kvůli nimž byl systém napsaný do zákona, i těm, kteří se o něj nikdy neprosili.
Redakce AutoŽivě tak při čtení francouzských materiálů vidí dvojí obraz: papírově jde o nástroj prevence a represe závažných deliktů, prakticky ale infrastruktura, která k tomu vzniká, zaznamená i úplně obyčejné denní jízdy. A právě u nich vyvstává otázka, kdo vás může „číst“ a kdo ho u toho hlídá.
Odpověď začíná doma v Česku, přímo v zákonech, o které se CAKV opírá.
Kdo se dívá na vaše jízdy a kdo hlídá jeho
V Česku se CAKV neopírá jen o interní pokyny, ale přímo o zákon o zpracování osobních údajů a zákon o Policii ČR. § 36 zákona č. 110/2019 Sb. dává správcům jasnou povinnost vést záznamy o operacích zpracování, takže policie musí logovat, kdo a proč do systému sahá, jak připomíná zákon o zpracování osobních údajů. Podle oficiálních informací policie uchovává logy přístupů k CAKV tři roky, včetně jména policisty, útvaru a důvodu dotazu. Kontrolní stopu tak nevytváříte jen vy jízdou, ale i každý, kdo se na vaši stopu dívá.
Navrhovaný francouzský model podle textu přijatého Senátem přidává další vrstvy dohledu. Přijaté znění článku L.233‑3 Code de la sécurité intérieure počítá s prováděcím dekretem, který musí projít připomínkami CNIL, tedy francouzského „ÚOOÚ“. Přístup k datům LAPI nad rámec prvních 30 dní navíc vyžaduje souhlas magistráta, takže policie bez tohoto dohledu nedosáhne na rok staré průjezdy. Na papíře tak vzniká poměrně pevná kombinace technické kontroly a právních pojistek.
Na obou stranách hranice ale zůstává společný fakt: stát technicky zvládne rok zpětně složit příběh vaší jízdy, ať už kvůli boji s terorismem, nebo jiným důvodům. A tady se láme vnímání „nového biče na řidiče“.
Co z roční paměti silnic plyne pro řidiče
Mnoho řidičů čeká, že se z ročního uchovávání dat stane hlavně „nový bič na rychlost“. Při bližším pohledu se ale rýsuje jiný obraz, CNIL definuje LAPI především jako nástroj prevence a represe závažných deliktů, od terorismu po organizovaný zločin, a stejným směrem míří i legislativní shrnutí ve Francii. Technologie roční stopy se tedy rodí kvůli těžkým případům, ne kvůli obyčejné padesátce v obci.
Jenže kamery a databáze nerozlišují, kdo za volantem sedí. Roční digitální otisk jízdy vzniká každému, kdo projede kolem čtečky RZ, ať jede do práce, na nákup, nebo přes půl Evropy. Bičem na řidiče tak nakonec nemusí být nová pokuta, ale samotný fakt, že stát dokáže rok zpětně složit detailní mapu vašeho pohybu.
GDPR i české zákony vám dávají právo ptát se, jaké osobní údaje o vás instituce vedou i proč je drží, a bránit se proti jejich zneužití. Redakce AutoŽivě proto vnímá posun k roční paměti silnic jako bod, kdy už se otázka nemá točit kolem toho, jestli systém existuje, ale kdo a za jakých podmínek do něj kdykoli nahlédne a jak dobře svoje práva jako řidič opravdu znáte.
Právě odpověď na tuhle poslední otázku může rozhodnout, jestli se z roční databáze vašich jízd stane jen tichý nástroj proti zločinu, nebo velmi konkrétní bič na každodenní život za volantem.
PŘEČTENÍ: 35820
PŘEČTENÍ: 34104
