Polský koncern od června testuje lničku setou, starou evropskou olejninu, kterou před sto lety vytlačila právě řepka. Teď se vrací kvůli suchu, slabým půdám a nové regulaci.
12. června 2026 stáli zástupci polského ministerstva zemědělství na pokusných parcelách ve Złotnikách u Poznaně a prohlíželi si dva porosty, které většina z nich viděla poprvé naživo: jarní a ozimou lničku setou. Šest dní předtím Orlen oznámil spolupráci s tamní Univerzitou přírodních věd na programu s názvem Meziplodiny pro biopaliva. Cíl zní jednoduše: zjistit, jestli nenápadná olejnina s obsahem tuku kolem 30–40 % dokáže rozšířit surovinovou základnu pro rafinérii, která už běží, ale potřebuje víc domácího materiálu. Nejde o převrat přes noc. Jde o otázku, zda se z plodiny zvládající sucho a chudé půdy dá postavit fungující odběrový řetězec.
Zapomenutá plodina s evropskými kořeny
Lnička setá (Camelina sativa) není žádná laboratorní novinka ani import z jiného kontinentu. Evropská přehledová studie publikovaná ve Springer ji popisuje jako původní evropskou olejninu, běžně pěstovanou až do začátku 20. století. Pak přišla řepka, výnosnější, lépe prozkoumaná, s vybudovanou infrastrukturou odběru. Lnička zmizela na okraj zájmu.
Návrat začal nenápadně. Evropský projekt ITAKA testoval lničku jako surovinu pro bioletecké palivo a odhadl, že v Evropě existuje až 2,1 milionu hektarů udržitelně využitelné plochy pro její pěstování. Projekt UNTWIST zase ověřoval protokoly pro marginální a degradované půdy ve Španělsku, tedy přesně ten typ pozemků, kde řepka ekonomicky ztrácí. A poznaňská univerzita mezitím vyšlechtila dvě odrůdy, které v letech 2025 a 2026 získaly celoevropskou odrůdovou ochranu CPVO. Evropa o lničce tedy úplně „neví“ hlavně v tom smyslu, že ji dosud nikdo nezapojil do velkého průmyslového řetězce.
Čísla, která mluví jasně, i o limitech
Srovnání s řepkou odhalí silné i slabé stránky lničky naráz. České ministerstvo zemědělství ve své situační zprávě k olejninám uvádí u lničky vegetační dobu pouhé tři až tři a půl měsíce a výnos semene 1–2 tuny z hektaru. Řepka v Česku v roce 2025 dosáhla průměru 3,04 tuny na hektar. Na první pohled jasná prohra.
Jenže řepka podle ÚKZÚZ potřebuje hlubší půdy s vyšší vodní kapacitou. Lnička zvládá stanoviště, kde řepka nedává ekonomický smysl: suché, erozně ohrožené, živinami chudé pozemky, úhory. Evropské pilotní projekty reportují výnosy 700–1 500 kilogramů z hektaru i na degradované půdě, s minimálními vstupy. Logika tedy není „vyšší výnos“, ale „výnos tam, kde jinak není žádný“. A právě to je pro rafinérii hledající domácí suroviny zajímavé.
Proč právě teď: HVO v Płocku a regulační tlak
Časování projektu není náhodné. 25. května 2026 Orlen spustil v Płocku jednotku HVO, technologii na hydrotreating rostlinných a odpadních olejů. Kapacita činí 300 tisíc tun biopaliv ročně, investice přesáhla 200 milionů korun v přepočtu. Jednotka umí zpracovat řepkový olej i použité kuchyňské tuky, výstupem je biodiesel nebo komponenta pro letecké palivo se snížením emisí skleníkových plynů nejméně o 65 % proti fosilnímu ekvivalentu.
K tomu přichází regulace ze dvou stran. Polsko pro rok 2026 stanovilo povinný podíl obnovitelných paliv (NCW) na 10 %. A Evropská unie od roku 2025 vyžaduje v letectví dvouprocentní podíl udržitelných leteckých paliv (SAF) s trajektorií na 6 % do roku 2030. Orlen tedy má rafinérii, má povinnost ji plnit a potřebuje víc surovin, než kolik nabízí řepka a sběr použitých olejů. Lnička je pokus tuto mezeru zaplnit z domácích polí.
Co chybí do reálného byznysu
Mezi pokusnou parcelou a průmyslovým odběrem leží řada kroků, které Orlen zatím veřejně nevyřešil. Na červnové návštěvě ve Złotnikách se řešily dvě konkrétní bariéry: registrace herbicidů povolených pro lničku a její zařazení do systému státem dotovaného plodinového pojištění. Bez obojího se žádný polský farmář do velkoplošného pěstování nepustí.
Chybí také veřejná kalkulace výkupní ceny, kontraktační model pro zemědělce a hlavně termín, kdy by lnička reálně vstoupila do velkoobjemové výroby paliv. Orlen ho neoznámil. Pro kontext: samotná HVO jednotka v Płocku byla schválena v září 2021 s plánovaným startem v polovině roku 2024. Skutečně najela až o dva roky později. Velké bioinvestice mají svůj vlastní čas.
Český rozměr: infrastruktura existuje, projekt zatím ne
Podstatné je, že Orlen Unipetrol je největší rafinérská a petrochemická skupina v Česku. Litvínov už má certifikaci pro zpracování HVO v petrochemii a od února 2026 Orlen Aviation tankuje letadla i na pražském letišti. Infrastruktura pro případné rozšíření tedy existuje. Český program pro lničku ale oznámen nebyl.
Lnička se přitom v Česku pěstuje, ministerstvo zemědělství ji eviduje jako minoritní olejninu a výslovně ji zařazuje mezi plodiny povolené pro meziplodiny. Samostatná statistika osevní plochy v otevřených datech oddělena není, ale agronomicky jde o plodinu, která do českých podmínek zapadá. Pokud by Orlen kontraktační model rozšířil i sem, farmáři hospodařící na slabších půdách by získali odběratele pro plodinu, která dnes nemá trh. To je zatím podmíněný scénář, ne hotový byznys.
Skutečná hodnota celého projektu se neukáže na pokusné parceli ve Złotnikách, ale v okamžiku, kdy první cisterna lničkového oleje vjede do plockého HVO a na druhém konci vyjede palivo s certifikátem pro čerpací stanici nebo letištní tankovací vůz. Do té doby je lnička setá přesně to, čím byla posledních sto let: plodina s potenciálem, která čeká na svůj řetězec.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9345
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8123
