Hypercar Gordon Murray T.50 se v aukci prodal za 8 milionů dolarů. V USA s ním ale majitel nemůže jezdit jako s běžným autem, chybí federální homologace.
21. dubna 2026, Paso Robles v Kalifornii. Aukční síň Broad Arrow klepne kladívkem na částce 8 035 000 dolarů, v přepočtu zhruba 165 milionů korun, a podvozek číslo 009 z pouhé stovky vyrobených kusů T.50 má nového majitele. Na tachometru necelých 48 km (třicet mil), lak v odstínu Reef, karbonové detaily, skleněná střecha a kompletní sada originálního příslušenství včetně serializované bedny s nářadím a fotoalba z výroby. Jenže anonymní sběratel si nekoupil jen jeden z technicky nejpokročilejších automobilů planety. Koupil si i problém: v zemi, kde žije, s tímhle autem normálně jezdit nesmí.
Proč je T.50 tak výjimečný
Gordon Murray strávil kariéru navrhováním formulí 1 a legendárního McLarenu F1. T.50 je jeho odpovědí na otázku, jak by dnes vypadal dokonalý silniční vůz bez kompromisů. Centrální pozice řidiče, po stranách dvě sedadla pro spolujezdce. Atmosférický 3,9litrový V12 od Cosworthe, který se točí až do 12 100 otáček za minutu a produkuje 661 koní (493 kW). Šestistupňový manuál. Suchá hmotnost pod tisíc kilogramů. A na zádi 400milimetrový ventilátor, který aktivně řídí aerodynamiku, řešení inspirované Murrayho formulovým vozem Brabham BT46B z roku 1978.
Výroba byla omezena na rovných sto kusů. Všechny se vyprodaly ještě před oficiální světovou premiérou. Původní americká cena se pohybovala kolem 3,2 milionu dolarů. V aukci tedy šasi 009 dosáhlo zhruba dva a půl násobku ceníku. Omezená použitelnost na amerických silnicích sběratelskou hodnotu zjevně nesráží, spíš naopak.
Americký paradox: koupíš, ale nejedeš
Kořen problému neleží u výrobce ani u aukčního domu. Leží v americkém regulatorním rámci. T.50 nikdy nezískal plnou federální homologaci podle standardů FMVSS, které musí splnit každé auto prodávané k běžnému silničnímu provozu v USA.
V rozhovoru pro Car and Driver to v roce 2022 vysvětlili sám Murray i generální ředitel firmy Phillip Lee. Překážek je hned několik:
- Centrální pozice řidiče — v americkém schvalovacím procesu prakticky nepřekonatelná komplikace.
- Nárazové standardy — struktura vozu optimalizovaná na extrémně nízkou hmotnost naráží na americké požadavky na nárazové zkoušky.
- Hlukové limity při průjezdu — atmosférický V12 s 12 100 otáčkami je těžko splní.
U mladšího modelu T.33 firma investovala 33 milionů dolarů, aby americkou homologaci získala. U T.50 se rozhodla jinak, zvolila technickou čistotu konceptu. Žádné kompromisy kvůli regulacím, žádná úprava centrálního kokpitu, žádné tlumení zvuku navíc.
Show or Display: cesta, jak přece jen vyjet
Americký majitel T.50 ale není odsouzen k věčnému garážování. Pro technologicky nebo historicky významné vozy bez standardní homologace existuje federální výjimka Show or Display spravovaná agenturou NHTSA. Funguje tak, že majitel podá žádost, doloží pojištění, produkční potvrzení od výrobce a zdůvodnění, proč si vůz výjimku zaslouží. Pokud NHTSA žádost schválí, auto smí na silnici, ale maximálně 4 000 km (2 500 mil) za dvanáct měsíců. Zároveň musí být splněny emisní podmínky agentury EPA.
Není to žádná novinka. Na seznamu vozů způsobilých pro Show or Display figuruje i McLaren F1, tedy duchovní předchůdce T.50. Stejnou cestou procházejí i další extrémně limitované stroje, které americkou homologaci nikdy neměly. T.50 je moderním pokračováním známého vzorce, ne osamělou výjimkou.
Broad Arrow ostatně před aukcí výslovně uváděl, že vítěz může po koupi pokračovat v jízdě v rámci California Mille, přehlídkové akce, které se T.50 v dubnu 2026 zúčastnilo hned v pěti exemplářích. Část výtěžku aukce navíc putovala na charitu: CHP 11-99 Foundation a restaurátorský program McPherson College.
A co v Evropě? Jiný svět
Evropský kupec T.50 podobný hlavolam řešit nemusí, alespoň ne ve stejné podobě. Unijní systém stojí na typovém schválení: jakmile vůz projde certifikací u schvalovací autority jednoho členského státu, získá Certificate of Conformity a může být registrován napříč celou EU. Pro malé série a individuální kusy navíc existují zvláštní režimy podle nařízení (EU) 2018/858.
GMA u T.50 provedla homologační crash testy a schvalovací proces pro trhy mimo USA. Český kupec by se tedy mohl dostat do potíží hlavně s neevropskou specifikací nebo chybějícím certifikátem shody, ne automaticky kvůli vzácnosti vozu. Rozdíl není v tom, že by Evropa byla bez pravidel. Architektura schvalování je prostě jiná a pro malosériové výrobce vstřícnější.
Co si z toho odnést
Pro kohokoli, kdo uvažuje o koupi ultravzácného auta v aukci, platí jedno pravidlo nad všemi ostatními: před podpisem ověřit, zda má vůz plnou homologaci pro zemi, kde s ním chcete jezdit. Zjistit, jestli půjde přes standardní registraci, výjimkový režim, nebo individuální schválení. A kdo ponese odpovědnost za legalizaci provozu po dovozu.
Osmiciferná dolarová cena totiž neznamená, že sednete a jedete. Někdy znamená, že sednete a počítáte zbývající kilometry do ročního limitu.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 8823
PŘEČTENÍ: 9144
