Amerika pořád oslavuje představu, že si člověk může pod kapotu dát, co uzná za vhodné. Evropa si zvykla na roli poslušného žáka EU.
Jiný kraj, jiný mrav. V Evropě se už nějakou dobu přeme, jestli nám k životu „stačí“ tříválec s turbem a pár desítek koní pod plynovým pedálem. Na druhé straně Atlantiku pořád existuje úplně jiný vesmír. V něm si člověk může objednat osmiválec o objemu až 9,4 litru skoro stejně samozřejmě, jako když si u nás klikne v e‑shopu na novou lednici. Přesně tohle dnes nabízí Mopar, americká performance divize Stellantisu. Jde o tzv. crate engine HEMI V8 o objemu 572 kubických palců, tedy 9,37 litru.
Systém je jednoduchý, člověk si objedná motor, přijde poštou
Ten vám jednoduše pošlou v bedně a vy si ho dáte do auta podle vlastního vkusu. Z evropského pohledu něco naprosto absurdního, ale zároveň fascinujícího. Proč? No protože jde o mechaniku, která je z definice všechno, jen ne kompromis. Tenhle motor totiž není žádný sofistikovaný plug‑in s menším čtyřválcem a dvěma elektromotory. Jde o poctivý atmosférický V8, u něhož všechno od prvního šroubku směřuje k jedinému. Unést a předat neskutečné množství výkonu.
Základní parametry mluví jasně, v „sériové“ konfiguraci, tak jak ho Mopar dodává, má HEMI 572 výkon kolem 727 koní a zhruba 875 Nm točivého momentu. Tím to ale zdaleka nekončí. Samotný blok, kliková hřídel, ojnice i písty jsou dimenzované tak, aby motor po doplnění o vhodné periférie zvládnul až 1 000 koní. Bez přeplňování je to už tak monstrum, ale pokud majitel sáhne po kompresoru nebo turbu, hranice 1 000 hp není žádné sci‑fi, ale reálná možnost, se kterou Mopar přímo počítá. I proto nabízí blok ve dvou verzích – v litině pro extrémní zátěž a v hliníku pro ty, kteří chtějí něco lehčího a univerzálnějšího.
Oblíbený je také osmiválec Hemi s objemem 6,4 litru
V obou případech používá HEMI špičkové komponenty, jako jsou hlavy válců Edelbrock s velkými kanály a masivní sání, kované vnitřnosti a celkovou konstrukci připravenou na tisícikoňové experimenty. Přitom nejde o žádnou archaickou „karburátorovou“ techniku odněkud z garáže. Motor je plně kompatibilní s moderními vstřikovacími systémy a elektronickým řízením, jen k tomu nepřidává nic, co by šlo proti proudu. Žádné hybridní asistenty, žádné filtry pevných částic, žádné komplikované rekuperace.
Prostě velký kus poctivého železa a hliníku, který má dělat hluk, výkon a radost. V americké kultuře tohle všechno zapadá do dávno zavedeného konceptu crate engine. Tedy hotového motoru, který si nadšenec objedná, nechá doručit v dřevěné bedně a pak ho doma nebo v dílně zabuduje do auta podle vlastního gusta. Může to být restaurovaný muscle car, hot‑rod postavený na rámu z padesátých let, dragster nebo třeba pick‑up, ze kterého se stane čtvrtmílová střela.
EU namontovat jen tak V8 do jakéhokoli auta nedovoluje
Všechno je o tom, že člověk má volnost a zároveň k dispozici hotový, odladěný celek od velké značky. Takže nemusí skládat puzzle z náhodných dílů. Mopar jakožto tradiční „dvorní“ dodavatel dílů pro americké značky tady vlastně jen navazuje na to, co funguje desítky let. Jen přidává ještě víc objemu, ještě víc koní a ještě víc prostoru pro šílené projekty. Co je na tom celé možná nejzajímavější, je kontrast s evropským světem. Americký nadšenec může úplně vážně plánovat, že do garáže postaví auto se 727 koňmi v základu a s potenciálem až 1 000 koní.
Evropský řidič ví, že s podobnou věcí by se u nás nedostal ani přes první stanici technické kontroly. Emisní normy typu Euro 6e, brzy Euro 7, hlukové limity, konstrukční požadavky, a především brutální ekologické sankce. Restrikce zkrátka dělají z devítilitrového V8 něco, co v Evropě existuje jen jako předmět obdivu na internetu nebo v dragsterovém depu. Restrikce, nebo naše ochota nechat se poutat do okovů? To už je asi na každém, jak se na to dívá. Co vy, líbilo by se vám mít možnost ladit si auta podle svého, klidně velkým motorem?
Jaký je rozdíl mezi svobodou v EU a svobodou v USA? V8
Budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Pokud se k nám takový motor dostane, je to přes úzký filtr závodních týmů, pár specializovaných dílen a hodně trpělivých majitelů, kteří jsou ochotní investovat velké peníze do auta, které možná nikdy neuvidí běžnou silnici. Většina řidičů se mezitím smiřuje s tím, že „rozumné“ je jezdit s tříválcem a že opravdová mechanická divokost zůstane na videích z amerických dragstripů.
V tomhle smyslu je HEMI spíš symbolem než reálnou volbou. Symbolem světa, kde se ještě může říct: „Chci desetilitrový osmiválec, pošlete mi ho v bedně a já si s ním něco vymyslím.“ A zároveň připomínkou, že automobilová kultura není všude stejná. Zatímco Evropská unie dává do popředí efektivitu, bezpečnost a snižování emisí za každou cenu, část Spojených států dál sází na mechanickou svobodu. A možnost rozhodovat o tom, co bude pod kapotou.
