„Na svůj pozemek nesmíte.“ Nová dopravní značka brání přístupu vlastníkům a nájemcům pozemků

Na doprovodné cestě podél rakouské dálnice A4 u Mannswörthu se nedávno objevila nenápadná kulatá značka s červeným okrajem a bílým středem. Na první pohled vypadá jako běžný zákaz vjezdu. Význam má ale mnohem tvrdší.

Nejde totiž o obyčejný zákaz vjezdu, ale o všeobecný zákaz jízdy označovaný jako „allgemeines Fahrverbot“. Podle rakouské silniční vyhlášky to znamená, že po dané komunikaci je v zásadě zakázána veškerá doprava.

iZdroj fotografie: Filip Rakovan pro AutoŽivě.cz

Úřad smí takovou značku použít, když to vyžaduje bezpečnost, plynulost provozu nebo povaha samotné cesty a okolních objektů. V Mannswörthu se nový režim týká obecní cesty podél dálnice, která je oficiálně vedena jen jako obslužná pro zemědělské plochy a nezbytné údržbové jízdy.

Bojovníka Polívku po zranění a rychlé prohře zasáhla další tvrdá rána. Rozešel se s Lucií Vondráčkovou

MMAmag.cz

16 h

Pro všechny ostatní je tato trasa nově tabu, včetně těch, kdo ji roky brali jako samozřejmý příjezd ke svému majetku. A právě tam začíná problém. Z jedné „obyčejné“ značky dělá spor s mnohem větším přesahem.

Vlastní pozemek, ale cesta na něj je „zakázaná“

Pro vlastníky a nájemce pozemků v okolí znamená jedno nové kolečko na tyči zásadní změnu. Ještě včera šlo o běžnou přístupovou trasu. Dnes je každá cesta na „vlastní“ pozemek formálně porušením předpisů.

Pozemek Renate Neumayer leží přímo u tzv. Autobahnbegleitweg podél A4. Dosud byl dopravně napojen právě touto komunikací: tudy jezdila jak samotná vlastnice, tak oba nájemci haly na jejím pozemku.

Nová vyhláška okresního úřadu Bruck an der Leitha, vydaná na návrh města Schwechat, ale tuto cestu zařadila výlučně mezi komunikace pro zemědělské využití a údržbu. Zásobování haly, každodenní dojíždění zaměstnanců nebo servisní jízdy nájemců se tím podle dopravního značení ocitají mimo povolené výjimky.

Renate Neumayer popisuje, že se cítí doslova odříznutá. Upozorňuje, že z Römerstraße se na pozemek přímo vjet nedá. Takže papírově „vedlejší“ cesta podél dálnice byla ve skutečnosti jediným reálně použitelným příjezdem a ten je nyní zakázán.

V subjektivní rovině jde „jen“ o jednu novou značku na dobře známém místě, v rovině práv a povinností ale najednou vzniká otázka, jak se vůbec legálně dostat k vlastní nemovitosti.

Co přesně dovoluje zákon: zákazy, výjimky a žaloby

Rakouské dopravní předpisy pro podobné střety stanovují poměrně přesná pravidla. Orgány jako okresní úřady nebo magistráty mohou podle § 43 zavádět zákazy a omezení včetně všeobecného zákazu jízdy. Pokud to vyžaduje bezpečnost nebo plynulost dopravy.

Do úvahy ale musí vzít i polohu, určení, údržbu a stav cesty či okolních budov. Z právního pohledu tedy nejde o volnou libovůli, ale o rozhodnutí svázané konkrétními kritérii.

Zároveň však existují mechanismy, jak se bránit a jak žádat výjimky:

• § 45 umožňuje na žádost udělit jednotlivcům nebo firmám výjimku, pokud prokážou významný osobní či hospodářský zájem a zároveň se nezhorší bezpečnost a plynulost.
• Vlastník, který se cítí rozhodnutím úřadu zkrácen na právech, může do čtyř týdnů podat správní žalobu k zemskému správnímu soudu.
• Pokud nemovitost nemá dostatečné napojení na veřejnou síť, lze podle zvláštního zákona žádat soud o zřízení nezbytného přístupu přes cizí pozemek.

Není náhodou, že právě kolem těchto paragrafů se často točí spory, které z obyčejné dopravní značky udělají dlouhodobý právní a společenský konflikt.

Argument úřadů: správa cesty, bezpečnost a citlivé území

Z pohledu úřadů nejde o libovůli, ale o správu konkrétní komunikace. V případě Mannswörthu je vlastníkem doprovodné cesty podél A4 město Schwechat. V územních dokumentech je tato trasa vedena jako obslužná pro zemědělské plochy.

Na základě žádosti obce proto okresní úřad Bruck an der Leitha vydal vyhlášku. Ta na cestě zavedla všeobecný zákaz jízdy s úzce vymezenými výjimkami. Podle dopravního práva je právě okresní správní autorita typicky příslušná k vydávání takových opatření, zatímco obec vystupuje jako správce konkrétní cesty.

Při rozhodování musejí úředníci brát v potaz nejen bezpečnost a plynulost. Ale i polohu a určení komunikace a citlivost okolního území. I proto se striktní omezení často objevují v blízkosti dálnic nebo jiných exponovaných staveb.

U těžkých vozidel to ilustrují rozsáhlé zákazy jízdy pro nákladní automobily, které mají omezit hluk a emise a zvýšit bezpečnost. I když tím omezují volnost řidičů volit trasu a čas jízdy. A právě podobné napětí mezi komfortem řidičů a argumentem bezpečnosti se nyní soustřeďuje na jednu úzkou cestu u A4.

Širší střet: „vždycky jsme tudy jezdili“ vs. přísnější pravidla

Případ z Mannswörthu je ukázkou širšího střetu dvou legitimních hodnot. Na jedné straně stojí zvyk lidí jezdit tam, kde vždycky jezdili, a očekávání, že k vlastnímu majetku se prostě nějak legálně dostat musí.

Na druhé straně je potřeba chránit dopravní infrastrukturu, okolní pozemky a bezpečnost provozu, která vede úřady k tomu, že z některých cest dělají v podstatě servisní koridory s minimem povolených jízd.

Společenskou debatu přitom vyhrocují rozdílné postoje k pravidlům. Průzkumy mezi rakouskými řidiči dlouhodobě ukazují, že značky považované za „nelogické“ či nejasné jsou jedním z hlavních zdrojů frustrace i pocitu ohrožení na silnicích.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě

Výzkumy také ukazují, že většina řidičů plošná omezení, například celoplošnou třicítku v obcích, odmítá a část veřejnosti je vnímá hlavně jako nástroj, jak zvýšit příjmy z pokut. Vedle těch, kteří berou nová značení jako nedotknutelná a prostě je dodržují, existuje silná skupina, která je měří „zdravým rozumem“ a má tendenci je zpochybňovat.

A právě tam, kde se tyto dva pohledy potkají na jedné úzké cestě k soukromému pozemku, vznikají příběhy, které přesahují hranice jednoho města i jedné dopravní značky.

Jedna značka a majitel pozemku má velký problém

Jedna kulatá značka s bílým středem a červeným okrajem tak v Mannswörthu neznamená jen technické opatření, ale zásah do každodenní reality vlastníků a nájemců. Rakouské předpisy přesně popisují, kdy mohou úřady všeobecný zákaz jízdy použít i jak se proti němu bránit.

Napětí mezi právem na přístup k vlastnímu majetku a tlakem na bezpečnost a ochranu infrastruktury ale nezmizí ani s jedním soudním rozhodnutím. Spíš ukáže, jak často se podobné situace mohou opakovat všude tam, kde se na jedné úzké cestě potkají silná pravidla a stejně silný pocit, že „sem jsme přece vždycky jezdili“.