Lidi bazírují na nízkém nájezdu, psychologická hranice je sto tisíc kilometrů. Co by masa řekla na ojetinu s nájezdem v milionech?
Existují automobilové legendy. Ty nevznikají v reklamních spotech ani na šampionátech tabulek spolehlivosti. Vycházejí nenápadně z úplně obyčejných dní, kdy někdo ráno otočí klíčkem. Vyrazí na cestu a večer zase parkuje s tím, že zítra to udělá znovu. Přesně tak se zrodil příběh Graemea Hebleyho z Nového Zélandu. Ten v roce 2000 koupil Toyotu Corollu z roku 1993 a ještě dnes, 25 let poté, ji stále vlastní.
Některá auta nenajedou asi 160 tisíc km a potřebují GO
Chtěl bych dodat, že podle dostupných zdrojů nejde o žádnou hýčkanou kuriozitu. Jedná se o pracovní stroj s bilancí, která popírá statistiky. Bez mechanických problémů zvládla Corolla 2 miliony kilometrů a stále má původní motor i převodovku. Při pohledu do kalendáře to znamená, že tato Toyota Corolla prožívá Kristovy roky. To samo o sobě zní jako kapitola z dějin automobilismu, ale v kombinaci s tím, jak byla využívaná, je to teprve skutečný důkaz spolehlivosti. Kudy majitel jezdil? Šlo o každodenní linku mezi Wellingtonem a New Plymouth. Trasu, která se do tachometru zapisovala tvrdě a pravidelně, týdně přibývalo přibližně 5 000 kilometrů.
Když se takový režim násobí roky, není divu, že se ručička vyšplhala ke dvěma milionům. Zajímavý detail z počátku života vozu přidává další vrstvu. Corolla byla do Nového Zélandu importována z Velké Británie a v okamžiku koupě už měla na kontě 80 000 kilometrů. Graeme tedy nepřebíral sterilní novinku, ale auto, které už mělo něco za sebou. Rozhodující však byl přístup, jak se k němu choval. Servisní pečlivost je u podobných rekordů vždycky tím, co rozhoduje, zda bude auto legendou, nebo hromadou šrotu.
Nájezd 10 000 km za dva týdne, celých 22 let v kuse
Tento konkrétní kus byl v posledních 22 letech kontrolován každé 2 týdny. Při tempu nájezdů to znamená, že mezi jednotlivými prohlídkami přibývalo zhruba 10 000 kilometrů. To se laikovi může jevit jako přestřelené. Jenže v logice provozu, kdy auto opravdu jezdí den co den na dlouhé vzdálenosti, to dává zřejmou logiku. Včasné výměny kapalin, pravidelná kontrola opotřebení, žádný prostor pro to, aby se drobnost rozrostla v potíž. A právě tady se rodí paradox téhle Corolly. Motor a převodovka se nikdy neměnily, už jsem říkal.
Ale rozvodový řemen se během toho maratonu vyměňoval skoro dvacetkrát. Což je ostatně přesně ten typ údržby, kterou u poctivé kilometrické porce nikdo nevynechává. Mechanik, který se o auto léta stará, potvrdil, že klíčové komponenty hnacího řetězce jsou stále původní. A to je ve světle nájezdů mimořádná vizitka. Z pohledu značky to není ojedinělý výstřel do tmy. Spíš další kamínek do mozaiky obrazu, který Toyota i její prémiová sesterská Lexus budují.
Rekord, který se stal vlastně náhodou, jen díky potřebě jezdit
Mimochodem, v nedávné americké studii J.D. Power zaměřené na nové vozy s nejnižším počtem problémů vyhrál právě Lexus. To není náhoda, že jde o společnost spadající pod japonský brand, který se dlouhodobě opírá o evoluční přístup, robustní dílenské standardy a sázku na předvídatelnost provozu. Tahle konkrétní Corolla zároveň posiluje i už tak mohutný mýtus této modelové řady. Corolla se poprvé objevila na světě v roce 1966.
Od roku 1997 drží status nejprodávanějšího automobilu všech dob. Byla první, která překročila hranici 30 milionů vyrobených kusů. Podle přibližného odhadu pár let nazpět prodala Toyota po celém světě 50 milionů exemplářů. Tohle v marketingovém oddělení ze dne na den prostě nevykouzlíte. Ani auto se 2 miliony kilometrů, 25 lety u jednoho majitele a 33 lety věku. Tohle si musí auto odžít. A ne každé to zvládne.