Prodalo se jedno z nejdražších Ferrari své doby. Dnešní cena však byla překvapivě nízká, existuje snad hezčí auto?

Jestli se o některých vozech dá říci, že s věkem zrají jako nejlepší víno, pak jsou to klasická Ferrari. A některá jsou i nečekaně dostupná.

i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
i Zdroj fotografie: Ferrari
Dalších 6 fotografií
Dalších 6 fotografií
                   

Stará, klasická Ferrari ze 70. a 80. let vzbuzují obdiv i u lidí, kteří se o motorismus nijak zvlášť nezajímají. Ano, to jsou přesně ty modely, jejichž plakáty visely na stěnách tisíců klučičích pokojíčků s tím, že se navždy bude jednat jen a pouze o sen. A čím víc byla tato Ferrari starší, tím víc se vzdalovala reálným možnostem reálných lidí. A přece. Jedno z nejdražších Ferrari té doby se prodalo v aukci za překvapivě nízkou částku.  Navíc s mimořádnou historií daného vozu. Pojďme se na ten „kšeft století“ podívat dohromady.

První Ferrari, ve kterém šlo poslouchat rádio

Dnes se o tomto modelu říká, že to bylo první Ferrari, ve kterém jste si mohli zapnout rádio a následně také skutečně slyšet hudbu z reproduktorů. A i když se nezdá, že by to Ferrari stavělo (zejména u puristů) do zvlášť dobrého světla, pro mnoho bohatých lidí to bylo první auto, které si skutečně užili. Nemusíte se z každé vyjíždky vracet s hlavou zvící velikosti pátracího balonu a shánět se po Ibalginu hned v předsíni. Ano, tohle bylo opravdové GT se vším všudy. Z Mnichova do Saint Tropez? Jak je libo.

Kultovní Ferrari se spojí s jinou značkou. Madonna mia, horší to být nemohlo

Dřívější modely byly totiž mnohem agresivnější a na svoji posádku zcela nekompromisní, až se dá říci „drsné“. Chcete sportovní auto? Musíte být sportovci. Nedalo se s nimi jezdit denně a byly opravdu vhodnější spíše na závodní dráhu, než na projížďky po bulvárech s luxusními obchody nebo kochání se pobřežím Kalifornie. Mimo jiné i proto byl tento model velmi oblíbený a během dvou let opustilo továrnu v Maranellu 600 kupé a 100 kabrioletů. Na tehdejší poměry Ferrari to byla velmi vysoká čísla.

Konstrukce i výkony ve zcela moderním duchu

I přes relativní pohodlí však model 330 America nebyl rozhodně nijak „podvyživený“: i když sdílel podvozek s právě odcházejícím modelem 250 GT/E, byl poháněn novým dvanáctiválcem 4,0l Tipo 209 V12 o výkonu 300 k (220 kW) při 6600 ot./min. Vizuálně byla 330 America téměř identická se Sérií III 250 GT/E, i když některé měly na zádi odznak „Amerika“. Rozvor byl ale o 50 mm delší, s nastavitelnými tlumiči Koni a dvouokruhovým brzdovým systém Dunlop. Na všech čtyřech kolech byly kotoučové brzdy. Zkrátka v zásadě „moderní auto“, jakkoli s nejedním křížkem na krku.

iZdroj fotografie: Ferrari

A jedna 330 GTC America, nedávno prodaná v aukci Concorso d’Elegance Pebble Beach v Monterey, má obzvlášť zajímavou historii. Mezi její majitele totiž v minulosti patřili i rejdařský magnát Aristoteles Onasis. Ten se po atentátu na Johna F. Kennedyho oženil se svou bývalou manželkou Jacqueline Kennedyovou. Auto mělo dělat radost především jejímu tehdy 19letému synovi Aleksanderovi. Na komfort orientovaný vůz z Maranella juniora však nijak zvlášť nezaujal. 

K odhadované ceně se nakonec ani nepříbližil

Dalším z majitelů krásného kupé byl od roku 1968 jistý byl Luigi Chinnetti. Což nebyl nikdo jiný, než člověk odpovědný za veškeré americké aktivity Ferarri. A pro Italy tedy „Muž číslo 1“ pro jejich prodeje v Americe. Zajímavostí je, že jeho klientem byl také Phil Hill – pozdější tovární jezdec týmu Formule 1. Byl to právě Chinetti, kdo tehdy doporučil Enzu Ferrarimu Hilla jako vhodného kandidáta. A historie ukázala, že se opravdu nemýlil.

iZdroj fotografie: Lothar Spurzem / Creative Commons / CC-BY-SA

A „naše“ America 330 GTC? Po všech těchto známých majitelích se jí v roce 2022 dostalo kompletní renovace a na již zmíněnou aukci šla de facto v novém stavu. Známá aukční síň RM Sotheby’s odhadla, že zájemci by za vůz mohli utratit až 900 000 dolarů. Cena se ale této částce ani nepřiblížila. Vůz byl nakonec prodán prostřednictvím webu Bring a Trailer. Nový majitel za vůz zaplatil mnohem „jen“ 615 000 dolarů (přibližně 12,5 milionu korun). Ne, není to málo. Ale na Ferrari V12 ze 60. let?

Dilema mezi Rolls Roycem a Ferrari? Tady bych neváhal

Ve skvělém stavu, s novým dvanáctiválcem a celkovým nájezdem pouhých 67 270 kilometrů? V tom okamžiku se to jeví jako extra výhodná investice. Jinými slovy: na to, že jeho nový majitel na prodeji rozhodně neprodělá bych vsadil poslední boty. Anebo ještě jinak: kdybyste měli těch 12 milionů, volili byste raději třeba nový Rolls Royce, nebo tenhle historický artefakt? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie

Dalších 6 fotografií
Dalších 6 fotografií

Jaká by byla vaše volba? R-R, nebo kus historie?

Diskuze Vstoupit do diskuze
92 lidí právě čte
Autor článku

Michal Sztolár

Absolvent strojírenské technologie se již od mládí let zajímal o vše, co má čtyři a více kol. Na střední škole uspěl v celostátním kole SOČ s vlastním designem automobilu v systému CAD, od té doby se problematice aut věnuje na denní bázi. S dlouholetou praxí u jednoho z prodejců automobilů mu rukama prošlo nespočet různých typů automobilů, včetně několika opravdových unikátů. Specializuje se na automotive jako výrobní obor, marketing automobilů stejně jako na aktuální přechod k elektromobilitě.

Zobrazit další články