Atraktivní design ve stylu italského šarmu je „wow“ parametr do katalogu. Koncernová DNA je důvod, proč auto funguje každý obyčejný den.
Italská značka vždy vyráběla krásná auta. Bez ohledu na techniku, spolehlivost či proslulou údajnou nespolehlivost, modely značky Alfa Romeo vypadaly parádně. Jenže časy se změnily a ze sedanů a kupé, posléze i kombi, se stala SUV. I zmíněné kombi v podobě 159 bylo krásné. Byť se do kufru nevešla zavazadla pro tolik lidí, kolik auto uvezlo. Pak přišla doba SUV a i Alfa se tomuto trendu musela podřídit. Jsou její SUV hezká? Za mě vlastně ano.
Italský design se nezapře, co má ale auto pod kapotou?
Teď jsou díky novému modelu relativně dostupná. Určitě dostupnější, než jak jsme o tom v redakci AutoŽivě mohli psát dřív. Nový crossover Alfa Romeo Junior se stal tedy nejdostupnější vstupenkou do světa značky. Ale nejde o „levnou“ Alfa Romeo v tom pejorativním smyslu, spíš o přesné přenastavení očekávání. Italský charakter, svébytný design a naladění jízdních vlastností, které se snaží odlišit od koncernových sourozenců.
Současně realita segmentu, kde se hraje o každé euro a kde platformy a komponenty putují napříč portfoliem logikou velkého konglomerátu. Junior je dlouho očekávaný, odborníky testovaný a nyní i jasně pojmenovaný jako nejlevnější model značky. To v praxi znamená jednak širší publikum, jednak ostřejší světlo, které odhalí nejen silné stránky, ale i kompromisy, bez nichž to v této třídě a době zkrátka nejde. Máme na českém trhu dvě verze, které bych i bez znalosti italštiny pojmenoval jako hybridní a elektrickou.
Elektrická a hybridní verze, ceny jsou kolem milionu Kč
Junior Ibrida se svým hybridním ústrojím nabízí výkon 145 koní, a to číslo leccos naznačuje o charakteru. Ne o sprintu za každou cenu, ale o civilně rychlé každodennosti, která stojí na dynamice dostupné bez nervózního přehrabování v mapách plynu. Přičemž zásadní je, jak to celé drží pohromadě. Sedí design, jízdní vlastnosti i praktičnost interiéru, takže ten základní „trojúhelník“ toho, co v kompaktní kategorii dává smysl, je pokrytý. Zvenčí auto vypadá tak, že ho nepřehlédnete. Uvnitř prostor a použitelnost, na silnici naladění, které nepůsobí unyle, i když vyloženě nezahání fyziku do kouta. Právě vzhled je u Junioru klíčový, protože demonstruje nový styl značky.
Ostré linie, které kreslí karoserii s jistotou, neobvyklé světlomety s integrovanými denními světly. Ty přitahují zrak, a působivá zadní světla, jež završují šířku a zanechávají „světelný podpis“. Tohle má ambici se líbit i těm, kteří už viděli kdeco. Mě to zaujalo, co vás? Budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Neměnným prvkem, a to je důležité i symbolicky, zůstává trojúhelníková maska chladiče ve tvaru štítu vpředu. Je to vizuální kotva, která říká, že si Alfa Romeo hlídá identitu i ve chvíli, kdy sdílí technický základ s jinými značkami. Je to tak.
Společná DNA s Peugeotem a Opelem není na škodu
Tady se dostáváme ke druhé vrstvě příběhu. Junior stojí na komponentech od Peugeotu a Opelu, reálně jde o upravenou verzi crossoverů v rámci skupiny Stellantis. To samo o sobě není záporná známka, spíš popis logiky doby a synergií, na nichž stojí většina dnešních modelových řad. Konkrétně sdílí platformu, jakou používají Fiat 600, Opel Mokka, Peugeot 2008 a Jeep Avenger. V praxi to znamená rozumné rozměry na město, hmotnost držící se v mezích segmentu. Plus známou sadu technických řešení, u nichž nejde o vynalézání kola, ale o to, jak dobře je kdo naladí. Jestliže hardware je z velké části „daný“, rozdíl dělá software, pružiny, tlumiče, řízení, pedály.
Alchymie, která se nevejde do tabulky parametrů, ale v praxi rozhoduje, zda se člověk vrací z víkendové okresky s dobrým pocitem. Praktická stránka? Nezůstává pozadu. Pochvala za praktičnost uvnitř platí. Odkládací prostory, uspořádání kabiny i přístup k běžným úkonům denně používaných ovládacích prvků dávají smysl. To je u rodinného/denního crossoveru v téhle velikosti něco, co nelze přecenit. Všechno to ale neznamená, že by Junior prošel bez výhrad.
Juniorní Alfa není bez chyb, ale to není žádný automobil
Jsou tady levné povrchové materiály, ano. Tohle je realita segmentu, kde se přísně hlídá každý náklad a kde se kvalita na dotek často doladí vyššími výbavami. Ale základ zůstane tvrdší a jednodušší. A druhý bod je citlivější. Vyšší cena ve srovnání s konkurencí. Nemůže to být jinak. Jak to tedy u nás vychází?
V nabídce je jedna motorizace, přeplňovaný hybrid s výkonem 145 koní. V různých výbavách, s pohonem předních či všech kol. Základní verze vyjde na 729 000 Kč, ta nejdražší na 949 000 Kč. Srovnat to s Dacií není mimo mísu. U elektrické verze jsou dvě verze, jedna s výkonem 115 kW, tam jsou ceny od 979 000 Kč do 1 099 000 Kč. Edice Veloce s výkonem 207 kW vyjde na 1 219 000 Kč. Je to hodně, nebo málo?
Galerie
Líbí se vám?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6208
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9967
